Sdílet:
Tosa-inu
Tosa-inu pochází z Japonska, kde byla již v první polovině 10. stol. vysoce ceněna mezi kastou samurajů a chráněna samotným císařem. Export těchto...
Tosa-inu pochází z Japonska, kde byla již v první polovině 10. stol. vysoce ceněna mezi kastou samurajů a chráněna samotným císařem. Export těchto psů neexistoval. Před 100 lety byla cílená plemenitba prováděna převážně v oblastech od Shihoka po Tohoku. V roce 1854 začala oblast Tohugava uplatňovat své národní zvláštnosti v politice a od té doby se zvýšil počet psů darovaných zahraničním hostům.
Původně byl pes tosa-inu střední velikosti, váhy přes 30 kg. Domorodci začali křížit větší formáty svých tuzemských psů se psy jiných ras, aby dosáhli větší mohutnosti a rámce kostry, především však vycházeli z tuzemského typu tosy. Plemena psů, která pravděpodobně přispěla k podobě dnešní tosy byla: Bernardýn, mastif, Německá doga, bloodhound, anglický Pointer, německý ohař a Bulteriér. Když skončila druhá světová válka, zůstalo pouze několik jedinců tohoto plemene. Dvě feny v oblasti Tohoku a pár v Kyusku. S těmito málo psy se podařilo vzkřísit a zachránit rodinu tosa-inu.
Samozřejmě, vzhledem k malému počtu zvířat, s nimiž se plemeno regenerovalo, nebylo možné zabránit tomu, aby se nevyskytly vady, například ve stavbě těla a v chrupu. Někteří chovatelé importovali ze zahraničí mastify a bulmastify a usilovali oživit u dosavadních tos krev, jaká byla v předválečném stavu. K tomu několik chovatelů použilo kolem roku 1960 bordeauxskou dogu.
Při chovu tosy se vychází ze skutečnosti, že při plánovaném chovu spolupůsobilo zhruba před 120 lety více plemen různých psů. Podle tohoto původu se objevují v chovu i znaky zakládající rasy. To se může projevit buď v mastifovské hlavě, předkusu po buldokovi, nekorektním postavení zubů typickém pro bernardýny nebo vysokonohosti dogy a podobně. Toto také vysvětluje, proč můžeme potkat více typů - s rozdílností ve vzrůstu či barvě srsti. Když se dobře podíváme, můžeme rozdíly mezi jednotlivými typy dobře rozpoznat. To je výsledek potřebného křížení po druhé světové válce. Přirozeně je nutné se vynasnažit co nejvíce upevnit plemenné znaky a chovat pouze jeden typ. Chov tosa-inu v Evropě začal pan Stoklasa ve Švédsku, který si vzal za manželku Japonku. I přesto bylo velmi těžké získat kvalitní zvířata. Švédsko samo o sobě mělo v letech 1980 velmi přísná veterinární opatření co se týče exportu i importu, patrně i to je jeden z důvodů, proč se z této země nerozvinula populace tos dále. Další pár byl v Německu - pes Taro a fena Hanako. Tito psi se objevují i v některých našich rodokmenech. Další chovatelské stanice se objevily v Itálii a Holandsku, odtud byly i první importy k nám do České republiky v roce 1992 - 93. Na Slovensko o rok dříve. Obdobně tomu bylo i v Maďarsku a Polsku.
Počátky chovu tos u nás založily dvě italské feny Vega a Sirah, holandský pár ze stanice Akkelei, Happoh Arashi Kampai a Torako Mitchiko. Rovněž i samostatně importovaná fena Kristina. Obecně lze říci, že italský typ se vyznačuje červenohnědou barvu srsti, až jelení červení, nižším vzrůstem. Psi samci mívají těžší mastifovitou hlavu a hrubší podsaditější kostru. Feny tohoto typu mají stejnou barvu, méně vrásek, většinou delší čenichovou partii a jemnější stavbu těla. Naproti tomu holandský typ je výrazně vyšší světlé až plavé barvy, více atletický. Psi i feny mají ušlechtilou hlavu, zpravidla dobře vyvinuté předhrudí i hrudník. Ačkoli se zdá logické křížit tyto dvě krevní linie mezi sebou, je třeba si říci, že tento stav není ideální a příliš se neosvědčil, vyjma několika jedinců. Kromě toho se zde v prvopočátku objevují stejní předci.
Výrazné chovy se objevují v USA, což je pro nás z geografického hlediska bohužel velmi složité. Nicméně je nezbytné si říci, že je to jedna z cest, jak se z genetického hlediska nedostat do patové situace. Do našeho chovu se dosud zapsali dva importovaní plemeníci z USA, a to Dogstars Yamato a Dostars Taiho (nejedná se o bratry). Bohužel, ani jeden z nich se nenachází na území České republiky a je zřejmé, že odchovy po těchto psech je třeba pro oživení krve v našem chovu uplatnit. Dále je zde fena importovaná přímo z USA a mladý pes z Německa. Do historie chovu tosa-inu v Čechách se nepochybně zlatým písmem zapíší dvě chovatelské stanice, které mají na svém kontě odchov světových a evropských vítězů. Jsou to chov. stanice TOSA-CENTRUM a chov. st. ZE RPET.
A nyní se dostávám k cenám. V poslední době se množí dotazy, zda je možné koupit tosa-inu bez průkazu původu. Všechny případné zájemce bych chtěla před tímto krokem varovat. Nejen proto, že otec je nejistý, což u malého štěněte stěží rozpozná odborník, ale především proto, že pes či fena, která u tak málopočetného plemene neprojde bonitací, musí mít skutečně závažné vady. Takzvaný “chovatel”, který používá argumenty neměl jsem čas, ale podívejte se, fena je pěkná a jaká má roztomilá štěňátka - je naprosto nezodpovědný. Ve vyspělých státech se objevují tzv. PET štěňata, aniž by tito jedinci poškodili vývoj plemene. Tito musí být kastrováni, aby skutečně nemohli zasáhnout do chovu a mají minimální cenovou hodnotu. Cenová relace pohybující se okolo 10 tisíc korun za štěně se většinou objeví u chovatele, který vlastní jednu fenu, většinou uchovněnou na základě bonitace či jedné výstavy a bohužel nakrytou zpravidla psem, kde krytí bylo pro chovatele finančně výhodné, většinou bez hlubších genetických znalostí. I zde je nový majitel štěněte vystaven riziku, a to nejenom ve vzhledu psa samotného, ale i budoucích štěňat po takovém psu či feně. Nadsazené přirovnání je k sázce do loterie, či šťastné ruce. Taková štěňata se hodí pro toho, kdo chce mít psa na doma, ať už jeho exteriér bude vypadat v dospělosti jakkoli. Je to však čistokrevná tosa, která se ale s velkou pravděpodobností neprojeví v chovu. Velmi často se stává, že lidé, kteří si pořídili psa z takového chovu si neví rady a obracejí se na renomované chovatelské stanice s žádostí o pomoc při jakémkoli problému s jejich psem, neboť chovatel od kterého si štěně pořídili, jim není schopen problematiku vysvětlit, natož pak zodpovědně pomoci. Většinou si tito lidé pořizují dalšího psa z renomované chovatelské stanice, který splní jejich představy. Tato chovatelská stanice jim většinou podá pomocnou ruku i při řešení problému se psem prvotním, ovšem genetiku změnit nelze. Štěňata v ceně 15 tisíc Kč se rekrutují z chovatelských stanic, kde už bývá více psů, takže potencionální zájemce může hodnotit jak jejich povahu, tak exteriér. Obyčejně se jedná o začínající chovatele, kteří už však mají určité zkušenosti s plemenem, doposud však nemají výraznější úspěchy. Tato cena může být i u chovatele, který má pouze jednu fenu, kde však její kvalita je výrazná na poli výstavním, či se tyto kvality výrazněji projevily v jejich odchovech. Zde je však třeba hodnotit, zda taková fena není přetěžována (počet vrhů a jejich rozestupy), což se může nepříznivě projevit jak na feně, tak na štěňatech. V obou případech je třeba hodnotit připářeného plemeníka a z jakých dalších předků oba pocházejí. Samozřejmě zanedbatelné nejsou ani znalosti chovatele. Z renomovaných chovatelských stanic, kde jsou hluboké znalosti genetické a plemene jako takového, které se již projevily jak na poli výstavním, tak především v jejich odchovech, se cenová relace pohybuje mezi 20 - 30 tisíci korunami. Není na škodu si připomenout, že vysoce kvalitní fena má štěňata zhruba 3x za život, což se projevuje výrazně i v kvalitě potomstva. Psi z těchto chovatelských stanic se hodí pro toho, kdo uvažuje o tom, že by se svým psem navštěvoval výstavy, o možném chovu - to platí i pro toho, kdo uvažuje, že jednou či dvakrát svou fenu nakryje - a skutečně chce kvalitní štěňata, která přispějí k rozvoji tohoto málopočetného plemene. Také samozřejmě pro toho, který hledá psa reprezentující plemeno tosa-inu.
Ne nadarmo existovaly v dobách první republiky u určitých plemen tzv. růžové rodokmeny, pro štěňata, která byla díky hodnocení svých rodičů vysoce ceněna. Nebylo by jistě na škodu tuto tradici znovu obnovit. Tak jako jsou oceňovány chovatelské stanice například ve Francii, kde nový zájemce o štěně okamžitě ví, s kým má tu čest. Bezpochyby by odpadlo psaní dlouhých článků, jako je tento. Téměř každému zájemci říkám: jeďte se podívat do více chovatelských stanic a uvidíte sami. Velmi často mi připadá otázka “máte štěně psa či fenu”, jako otázka máte auto. Bohužel velmi často není upřesněno, co vlastně zájemci chtějí, zda trabanta či mercedes. Není auto jako auto, není tosa jako tosa, což doufám je z historického pozadí náročné plemenitby zcela jasné.
Pevně věřím, že tento článek povede nejen k tomu, jak budou noví zájemci štěňat posuzovat možnosti a kvality svého budoucího psa - přítele a kamaráda, ale i k hlubokému zamyšlení nových či začínajících chovatelů o skutečném chovu tosa-inu.
O informace o plemeni tosa-inu se obracejte na Moloss Club, Havlíčkovo nám. 258, 334 01 Přeštice. Tel./fax: 019/ 7982848, http://www.volny.cz/moloss, který toto plemeno zastupuje.
Původně byl pes tosa-inu střední velikosti, váhy přes 30 kg. Domorodci začali křížit větší formáty svých tuzemských psů se psy jiných ras, aby dosáhli větší mohutnosti a rámce kostry, především však vycházeli z tuzemského typu tosy. Plemena psů, která pravděpodobně přispěla k podobě dnešní tosy byla: Bernardýn, mastif, Německá doga, bloodhound, anglický Pointer, německý ohař a Bulteriér. Když skončila druhá světová válka, zůstalo pouze několik jedinců tohoto plemene. Dvě feny v oblasti Tohoku a pár v Kyusku. S těmito málo psy se podařilo vzkřísit a zachránit rodinu tosa-inu.
Samozřejmě, vzhledem k malému počtu zvířat, s nimiž se plemeno regenerovalo, nebylo možné zabránit tomu, aby se nevyskytly vady, například ve stavbě těla a v chrupu. Někteří chovatelé importovali ze zahraničí mastify a bulmastify a usilovali oživit u dosavadních tos krev, jaká byla v předválečném stavu. K tomu několik chovatelů použilo kolem roku 1960 bordeauxskou dogu.
Při chovu tosy se vychází ze skutečnosti, že při plánovaném chovu spolupůsobilo zhruba před 120 lety více plemen různých psů. Podle tohoto původu se objevují v chovu i znaky zakládající rasy. To se může projevit buď v mastifovské hlavě, předkusu po buldokovi, nekorektním postavení zubů typickém pro bernardýny nebo vysokonohosti dogy a podobně. Toto také vysvětluje, proč můžeme potkat více typů - s rozdílností ve vzrůstu či barvě srsti. Když se dobře podíváme, můžeme rozdíly mezi jednotlivými typy dobře rozpoznat. To je výsledek potřebného křížení po druhé světové válce. Přirozeně je nutné se vynasnažit co nejvíce upevnit plemenné znaky a chovat pouze jeden typ. Chov tosa-inu v Evropě začal pan Stoklasa ve Švédsku, který si vzal za manželku Japonku. I přesto bylo velmi těžké získat kvalitní zvířata. Švédsko samo o sobě mělo v letech 1980 velmi přísná veterinární opatření co se týče exportu i importu, patrně i to je jeden z důvodů, proč se z této země nerozvinula populace tos dále. Další pár byl v Německu - pes Taro a fena Hanako. Tito psi se objevují i v některých našich rodokmenech. Další chovatelské stanice se objevily v Itálii a Holandsku, odtud byly i první importy k nám do České republiky v roce 1992 - 93. Na Slovensko o rok dříve. Obdobně tomu bylo i v Maďarsku a Polsku.
Počátky chovu tos u nás založily dvě italské feny Vega a Sirah, holandský pár ze stanice Akkelei, Happoh Arashi Kampai a Torako Mitchiko. Rovněž i samostatně importovaná fena Kristina. Obecně lze říci, že italský typ se vyznačuje červenohnědou barvu srsti, až jelení červení, nižším vzrůstem. Psi samci mívají těžší mastifovitou hlavu a hrubší podsaditější kostru. Feny tohoto typu mají stejnou barvu, méně vrásek, většinou delší čenichovou partii a jemnější stavbu těla. Naproti tomu holandský typ je výrazně vyšší světlé až plavé barvy, více atletický. Psi i feny mají ušlechtilou hlavu, zpravidla dobře vyvinuté předhrudí i hrudník. Ačkoli se zdá logické křížit tyto dvě krevní linie mezi sebou, je třeba si říci, že tento stav není ideální a příliš se neosvědčil, vyjma několika jedinců. Kromě toho se zde v prvopočátku objevují stejní předci.
Výrazné chovy se objevují v USA, což je pro nás z geografického hlediska bohužel velmi složité. Nicméně je nezbytné si říci, že je to jedna z cest, jak se z genetického hlediska nedostat do patové situace. Do našeho chovu se dosud zapsali dva importovaní plemeníci z USA, a to Dogstars Yamato a Dostars Taiho (nejedná se o bratry). Bohužel, ani jeden z nich se nenachází na území České republiky a je zřejmé, že odchovy po těchto psech je třeba pro oživení krve v našem chovu uplatnit. Dále je zde fena importovaná přímo z USA a mladý pes z Německa. Do historie chovu tosa-inu v Čechách se nepochybně zlatým písmem zapíší dvě chovatelské stanice, které mají na svém kontě odchov světových a evropských vítězů. Jsou to chov. stanice TOSA-CENTRUM a chov. st. ZE RPET.
A nyní se dostávám k cenám. V poslední době se množí dotazy, zda je možné koupit tosa-inu bez průkazu původu. Všechny případné zájemce bych chtěla před tímto krokem varovat. Nejen proto, že otec je nejistý, což u malého štěněte stěží rozpozná odborník, ale především proto, že pes či fena, která u tak málopočetného plemene neprojde bonitací, musí mít skutečně závažné vady. Takzvaný “chovatel”, který používá argumenty neměl jsem čas, ale podívejte se, fena je pěkná a jaká má roztomilá štěňátka - je naprosto nezodpovědný. Ve vyspělých státech se objevují tzv. PET štěňata, aniž by tito jedinci poškodili vývoj plemene. Tito musí být kastrováni, aby skutečně nemohli zasáhnout do chovu a mají minimální cenovou hodnotu. Cenová relace pohybující se okolo 10 tisíc korun za štěně se většinou objeví u chovatele, který vlastní jednu fenu, většinou uchovněnou na základě bonitace či jedné výstavy a bohužel nakrytou zpravidla psem, kde krytí bylo pro chovatele finančně výhodné, většinou bez hlubších genetických znalostí. I zde je nový majitel štěněte vystaven riziku, a to nejenom ve vzhledu psa samotného, ale i budoucích štěňat po takovém psu či feně. Nadsazené přirovnání je k sázce do loterie, či šťastné ruce. Taková štěňata se hodí pro toho, kdo chce mít psa na doma, ať už jeho exteriér bude vypadat v dospělosti jakkoli. Je to však čistokrevná tosa, která se ale s velkou pravděpodobností neprojeví v chovu. Velmi často se stává, že lidé, kteří si pořídili psa z takového chovu si neví rady a obracejí se na renomované chovatelské stanice s žádostí o pomoc při jakémkoli problému s jejich psem, neboť chovatel od kterého si štěně pořídili, jim není schopen problematiku vysvětlit, natož pak zodpovědně pomoci. Většinou si tito lidé pořizují dalšího psa z renomované chovatelské stanice, který splní jejich představy. Tato chovatelská stanice jim většinou podá pomocnou ruku i při řešení problému se psem prvotním, ovšem genetiku změnit nelze. Štěňata v ceně 15 tisíc Kč se rekrutují z chovatelských stanic, kde už bývá více psů, takže potencionální zájemce může hodnotit jak jejich povahu, tak exteriér. Obyčejně se jedná o začínající chovatele, kteří už však mají určité zkušenosti s plemenem, doposud však nemají výraznější úspěchy. Tato cena může být i u chovatele, který má pouze jednu fenu, kde však její kvalita je výrazná na poli výstavním, či se tyto kvality výrazněji projevily v jejich odchovech. Zde je však třeba hodnotit, zda taková fena není přetěžována (počet vrhů a jejich rozestupy), což se může nepříznivě projevit jak na feně, tak na štěňatech. V obou případech je třeba hodnotit připářeného plemeníka a z jakých dalších předků oba pocházejí. Samozřejmě zanedbatelné nejsou ani znalosti chovatele. Z renomovaných chovatelských stanic, kde jsou hluboké znalosti genetické a plemene jako takového, které se již projevily jak na poli výstavním, tak především v jejich odchovech, se cenová relace pohybuje mezi 20 - 30 tisíci korunami. Není na škodu si připomenout, že vysoce kvalitní fena má štěňata zhruba 3x za život, což se projevuje výrazně i v kvalitě potomstva. Psi z těchto chovatelských stanic se hodí pro toho, kdo uvažuje o tom, že by se svým psem navštěvoval výstavy, o možném chovu - to platí i pro toho, kdo uvažuje, že jednou či dvakrát svou fenu nakryje - a skutečně chce kvalitní štěňata, která přispějí k rozvoji tohoto málopočetného plemene. Také samozřejmě pro toho, který hledá psa reprezentující plemeno tosa-inu.
Ne nadarmo existovaly v dobách první republiky u určitých plemen tzv. růžové rodokmeny, pro štěňata, která byla díky hodnocení svých rodičů vysoce ceněna. Nebylo by jistě na škodu tuto tradici znovu obnovit. Tak jako jsou oceňovány chovatelské stanice například ve Francii, kde nový zájemce o štěně okamžitě ví, s kým má tu čest. Bezpochyby by odpadlo psaní dlouhých článků, jako je tento. Téměř každému zájemci říkám: jeďte se podívat do více chovatelských stanic a uvidíte sami. Velmi často mi připadá otázka “máte štěně psa či fenu”, jako otázka máte auto. Bohužel velmi často není upřesněno, co vlastně zájemci chtějí, zda trabanta či mercedes. Není auto jako auto, není tosa jako tosa, což doufám je z historického pozadí náročné plemenitby zcela jasné.
Pevně věřím, že tento článek povede nejen k tomu, jak budou noví zájemci štěňat posuzovat možnosti a kvality svého budoucího psa - přítele a kamaráda, ale i k hlubokému zamyšlení nových či začínajících chovatelů o skutečném chovu tosa-inu.
O informace o plemeni tosa-inu se obracejte na Moloss Club, Havlíčkovo nám. 258, 334 01 Přeštice. Tel./fax: 019/ 7982848, http://www.volny.cz/moloss, který toto plemeno zastupuje.
Autor textu: Ilona Koštová
Autor fotografií zdroj: Pixabay
