Krmení koní

Majitelé koní jistě vědí, jak asi vypadá krmná dávka pro jejich svěřence. Co je ale jejím základem a proč vlastně koně krmit tím, čím se krmí? V následujícím článku si to trochu blíže rozebereme.

Které živiny musí potrava koně obsahovat
Každé krmivo se skládá z vody a ze sušiny. A právě sušina - to jsou živiny a balastní látky. Živiny jsou látky, které organismus používá pro výstavbu a obnovu veškerých tkání a enzymů, získává z nich energii, která je důležitá pro zachování všech životních funkcí. Ta část krmiva, která se později vyloučí ven výkaly, se nazývá balastní látky. I ony jsou však v potravě velice důležité, protože mají velký vliv na správnou funkci trávicího aparátu.
Stravitelnost krmiva je pak dána poměrem mezi živinami a balastními látkami - čím méně balastních látek, tím je krmivo stravitelnější. Každý kůň má jinou potřebu živin. Záleží na tom, kolik váží, jak je starý, jestli roste, zda je sportovně využíván, zde se jedná o březí či kojící klisnu a samozřejmě záleží i na jeho zdravotním stavu. Veškeré potřebné údaje o tom, kolik a jaké živiny potřebuje, lze vyčíst z krmivářských tabulek.
Odstraníme-li z krmiva veškerou vodu, zůstane nám sušina. Ona vlastně způsobuje zaplnění žaludku, vyvolává pocit nasycení. Množství sušiny, které kůň denně spotřebuje, se rovná 1,4 % jeho tělesné hmotnosti (dospělí koně, kteří nepracují) až 3,9 % jeho tělesné hmotnosti (těžce pracující a rostoucí koně). Samozřejmě nejsou všechna krmiva stejná -- některá obsahují ve stejném množství sušiny více živin (říká se jim koncentrovaná neboli jadrná), jiná zase mají poměrně hodně balastních látek (objemná krmiva neboli píce).
Tělo každého živého organismu je z velké části složeno z bílkovin. Jsou to organické látky, které mají velkou a složitou molekulu, bohatou na dusík. Bílkoviny, obsažené v potravě, jsou v trávicím traktu enzymy rozloženy na aminokyseliny. Ty buďto prostoupí střevní stěnou a krví se dostávají na místo, kde budou využity, nebo jsou zpracovány střevními baktériemi, které je přemění na jiné, velice hodnotné bakteriální bílkoviny. Některé aminokyseliny si tělo dokáže vytvořit samo, některé však musí dostávat v krmivu (esenciální animokyseliny). Pro koně, především pro rostoucí, je nejvíce “nedostatkovou” aminokyselinou lysin a methionin, pro vysoce výkonné koně zase taurin. Je důležité, aby krmivo tyto aminokyseliny vždy obsahovalo. Potřeba bílkovin závisí na věku koně, jeho využití, zdravotním stavu a kondici. Více bílkovin v krmivu potřebují mladí koně, kteří rostou a koně, kteří jsou v základním výcviku a teprve si budují svalovou hmotu. Větší množství bílkovin v krmivu by měli dostávat také staří koně (nad 20 let), protože jejich střeva už nepracují tak dobře a nejsou schopny vstřebat všechny aminokyseliny, které jsou jim v krmivu podány. Bílkoviny jsou naopak nebezpečné pro koně, kteří trpí poruchami jater nebo ledvin. Pokud kůň dostává v krmivu nedostatečné množství bílkovin (což dnes už většinou nepřipadá v úvahu), hubne, mladí koně mají problémy s růstem. Nadbytek bílkovin zase zatěžuje játra a ledviny a také může vést ke vzniku některých onemocnění pohybového aparátu.
Kromě stavebních látek čerpá každý živočich z krmiva i energii, kterou potřebuje k zajištění základních tělesných funkcí - dýchání, udržení vnitřní tělesné teploty, pohyb, schopnost tvořit nové tkáně. Říkáme jí záchovná energie a v tabulkách ji zjistíme podle velikosti těla koně. Další energii potřebují koně na výkon, produkci mléka, březost. Zdrojem energie v potravě jsou tuky a uhlohydráty. Z těchto surovin organismus dokáže vybudovat energetické fosfáty, které zabezpečují přísun energie všem buňkám těla.

Uhlohydráty (jednoduché cukry, škroby) poskytují energii, kterou je tělo schopno využívat ihned. Pokud ji organismus momentálně nepotřebuje, ukládá se ve svalech nebo játrech ve formě glykogenu. Mnohem vydatnějším zdrojem energie jsou tuky. Ty si tělo rozloží na mastné kyseliny a energii si vytvoří jejich spalováním. Pokud kůň nemá dostatek energetických zdrojů v krmivu, hubne a ztrácí chuť k práci. Nadbytek uhlohydrátů způsobuje, že je příliš bujný, ale může být příčinou i těžkých onemocnění - kolik, schvácení kopyt, černého močení. Dostává-li kůň příliš mnoho tuků, tloustne a jeho výkonnost se snižuje.

Balastní látky - to je strukturální vláknina, která se skládá z ligninu, hemicelulózy a celulózy a kterou trávicí aparát koně není schopen rozštěpit (trávit). To však umí baktérie v tlustém a hlavně slepém střevě koně. Zároveň ji přeměňují na živiny, které kůň dokáže využít a zčásti také využívá. Vláknina je také velice potřebná pro správný průběh trávení - mechanicky dráždí žaludek a střeva a podporuje jejich peristaltiku, v dutině ústní při žvýkání podporuje dostatečné otírání stoliček a produkci slin. Nedostatek vlákniny způsobuje trávicí poruchy - koliky, průjmy - zároveň se nedostatečným žvýkáním špatně otírají zuby a tvoří se na nich ostré hrany. Pokud koně nemohou dostatečně dlouhou dobu žvýkat potravu, nudí se a objevují se u nich zlozvyky. Norma uvádí, že krmná dávka musí obsahovat nejméně 18 % vlákniny, to znamená asi 0,5 - 1 kg sena na každých 100 kg tělesné hmotnosti denně.
Kromě výše uvedených živin potřebuje tělo koně vitamíny a minerální látky. Ty jsou součástí mnoha organických látek v těle a účastní se životně důležitých pochodů. Jejich nedostatek sice nezpůsobí hubnutí, ale může vést ke snížení výkonnosti nebo má na svědomí různé nemoci. Je-li kůň zdravý a má v pořádku střevní mikroflóru, dokáže si vitamíny skupiny B, vitamín C a K vyrobit sám. Vitamín A si vytvoří z beta-karotenu, který však musí dostávat v potravě, vitamín D vzniká působením ultrafialového slunečního záření na cholesterol, vitamín E získává z krmiva. Minerální látky dělíme na makroprvky a mikroprvky. K makroprvkům patří vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, síra a chlór. Tyto prvky se podílejí na udržování vnitřního prostředí organismu nebo jsou přímo součástí tkání (vápník, fosfor a hořčík v kostech). Je důležité, aby kůň denně dostal přiměřené množství těchto prvků (lze je opět najít v tabulkách), ale zároveň musí být ve správném vzájemném poměru. Poměr vápník : fosfor má být 1,5 - 3 : 1, poměr sodík : draslík zase 0,5 : 1. Mikroprvky neboli stopové prvky jsou v těle koně potřebné jen v omezeném množství, ale ani ony zde nesmí chybět. Kůň je musí získávat z krmiva, běžná krmná dávka jich většinou obsahuje dostatek, pokud tomu tak není, lze je dodat formou minerálních směsí. K mikroprvkům řadíme železo, měď, zinek, mangan, selen, kobalt, jód.

Čím správně krmit koně?
Nevěřím, že by někdo nevěděl jednu prostou skutečnost -- koně jsou býložravci, což znamená, že veškeré živiny si získají z různých částí rostlin. Mnozí si ale neuvědomují, že koně jsou zároveň zvířata, která se odjakživa živila pastvou. Jejich trávicí aparát je přizpůsoben příjmu tuhé, vláknité a hrubé stepní trávy, kterou však přijímají s přestávkami téměř po celý den a po relativně malých dávkách. Koně, kteří nejsou nijak pracovně využívání, si s kvalitní pastvou bohatě vystačí. Avšak ve valné většině musejí koně vynakládat energii i na něco jiného, než jenom na žvýkání, popocházení po louce a tvorbu tepla. Koně sportují, tahají, klisny kojí hříbata... A na to už pouhá tráva nestačí. Je třeba koni dodat nějaké živiny navíc.
Jak už jsem se zmiňovala, v krmivářských tabulkách si každý podle věku, hmotnosti, plemene a využití koně najde jeho potřebu jednotlivých živin - sušiny, bílkovin (nebo přímo jednotlivých aminokyselin), energie, vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Potom je třeba vyhledat jednotlivá krmiva, která koni můžeme nabídnout, zjistit si jejich obsah živin a podle toho složit vhodnou krmnou dávku. Že to není zase tak jednoduché, svědčí i to, že krmení jakýmkoli krmivem má svoje pro i proti a vždy je třeba důkladně promyslet, co je pro toho kterého koníka nejlepší. Dalším problémem je, že jeden typ krmiva může obsahovat různé množství jednotlivých živin, a to podle toho, kde se krmivo pěstovalo, jak bylo sklizeno, jak je skladováno.
Krmná dávka pracujícího koně by se měla skládat z určitého množství objemného krmiva a jadrného krmiva. Objemná krmiva obsahují poměrně málo živin a hodně balastních látek. Koně tedy spotřebují větší množství těchto krmiv, aby si potřebné živiny doplnili. Tato krmiva nesmí nikdy v jejich jídelničku chybět, protože představují nejpřirozenější stravu a mají velice dobrý vliv na správnou činnost trávicí soustavy. Zelená čerstvá píce, získaná jednoduše pasením, je nejlevnějším a pro koně nejpřirozenějším zdrojem potravy, protože koni poskytuje potřebný objem a množství vlákniny. Její kvalita a obsah živin velice závisí na druhovém složení jednotlivých rostlin (nejčastěji se pastviny skládají z různých druhů jetelovin, trav a také bylin). Nejvíce živin obsahují mladé rostlinky, než začnou kvést, později se v nich zvyšuje množství vlákniny. Čerstvá zelená píce je bohatá také na minerální látky a vitamín E a beta-karoten. Bohužel, čerstvou zelenou pící nemůžeme koně krmit po celý rok, proto je třeba ji konzervovat. Nejběžněji se konzervuje sušením. Seno má podobné vlastnosti jako čerstvá píce - pokud se sklidí ještě před kvetením, je bohaté na bílkoviny a uhlohydráty, pokud se sklidí později, obsahuje hodně vlákniny. Vojtěškové seno obsahuje hodně bílkovin, je třeba dávat pozor, aby jej koně nedostali v nadbytku. Naopak luční seno, složené z kvalitních travin, se používá jako dietní krmivo po kolikách, při alergiích na potravu, při onemocnění jater či ledvin. Seno nesmí obsahovat více než 18 % vody a smí se zkrmovat až za 8 - 12 týdnu po sklizení. Pro správné trávení koní je třeba dodržovat zásahu, že by denně měli dostat aspoň 1 kg sena na 100 kg tělesné hmotnosti. Někdy se stane, že staří koně se špatným chrupem už nejsou schopni vláknité seno dobře rozžvýkat, proto se jim zkrmuje senná řezanka, granulovaná senná moučka rozmočená ve vodě nebo senáže. Senáž je vlastně zelená píce, která je konzervovaná zkvašením. 8 kg senáže nahradí 5 kg sena. Dalším nosičem vlákniny jsou okopaniny - mrkev, řepa, cukrovka, brambory. Ke krmení koní se většinou používají v malých množstvích a mají spíš úlohu zchutňovadla a zpestření krmné dávky v zimě. Ke krmení koní můžeme použít také krmnou slámu. Je to kvalitní ovesná a pšeničná sláma, která sice neobsahuje skoro žádné živiny, ale dodá koni dostatek vlákniny a na dlouhou dobu ho ve stáji zabaví.
Jadrná krmiva obsahují hodně živin v poměrně koncentrované formě. Koně, kteří nijak nepracují a nejsou ani jinak využívání (staří koně na pastvě, rekreační koně, poníci) nemusí jadrná krmiva vůbec dostávat, protože veškeré živiny jim v dostatečném množství poskytne píce. Pracující koně však potřebují mnohem více bílkovin a energie, zároveň se jejich trávicí aparát nesmí přeplnit nadměrným objemem. Ke krmení koní se nejčastěji používá oves. Zajistí koním poměrně hodně vlákniny i energie, zároveň obsahuje slizové látky (které působí příznivě na trávicí aparát), nenasycené mastné kyseliny (zkvalitňují srst) a mnoho esenciálních aminokyselin. Kůň s velkým pracovním vytížením by měl dostávat maximálně 1 kg ovsa na 100 kg tělesné hmotnosti. Mladým koním, kterým rostou zuby a starým koním, kteří už mají problémy se žvýkáním, se může podávat mačkaný oves, zdravý kůň však dokonale zpracuje i oves celý. Chceme-li koni dodat více energie, můžeme část ovsa nahradit ječmenem (0,9 kg ječmene odpovídá 1 kg ovsa) nebo kukuřičným zrnem (0,8 kg kukuřice místo 1 kg ovsa). Ječmen i kukuřice se většinou podávají ve šrotované formě. Koni se mohou podávat otruby. Nejčastěji se používají pšeničné otruby - jsou to vlastně slupky pšeničných zrn, které sice neobsahují mnoho živin, ale jsou poměrně bohaté na vlákninu (10 - 15 %) a působí lehce projímavě. Slouží jako dietní krmivo po kolikách. Podobné dietetické účinky má lněné semínko. Obsahuje hodně slizových látek, které chrání sliznici střev a žaludku. Lněné semínko se má zkrmovat pouze v malých dávkách (100 g na dospělého koně, 50 g na hříbě) a je třeba ho předtím chvíli povařit. Potřebujeme-li koním dodat hodně bílkovin (rostoucí hříbata, laktující klisny), můžeme použít sojový šrot. Vždy si však musíme přesně vypočítat jeho dávku. Hodně bílkovin obsahuje také sladový květ a pivovarské kvasnice. Ty se vyznačují nevíc vysokým obsahem vitamínu B a minerálních látek. Pracujícím koním se energie dodává přilitím 1 - 2 dl jedlého rostlinného oleje. Pokud kůň odmítá žrát jádro, můžeme mu ho ochutit melasou, která obsahuje až 50 % cukru, hodně vápníku, sodíku a draslíku, což působí lehce projímavě. Chceme-li koním zároveň zajistit správný přísun vitamínů a minerálních látek, přidáme mu do obvyklého krmiva nějakou speciální minerální a vitamínovou směs, kterých je dnes na trhu velký výběr, nebo ho budeme krmit kompletní krmnou směsí, které obsahují přesné množství živin a budeme-li je zkrmovat podle návodu, dodají koni úplně vše, co ke svému výkonu potřebuje. Nám odpadne starost pracně sestavovat vhodnou krmnou dávku.

Krmí se všichni koně stejně?
Chceme-li, aby si kůň z krmiva vzal vše, co potřebuje, v odpovídajícím množství i poměru, musíme znát jeho potřebu jednotlivých živin. Každý kůň má v různých obdobích svého života jiné požadavky na množství i složení krmiva. Zároveň však dva různí koně, přestože jsou stejně využíváni a stejně staří i těžcí, nemusejí mít tyto požadavky stejné. Může se někdy stát, že vypočtená krmná dávka nebude dostačující nebo naopak - bude dodávat koni živiny v nadbytku. Po každé úpravě krmné dávky je proto třeba koně pozorně sledovat a v případě potřeby (kůň hubne, jeho výkonnost klesá, nebo naopak příliš tloustne) ji trochu poopravit. Avšak pozor - výkonnost koně, jeho výživný stav a temperament neovlivňuje pouze krmení, ale i vhodná práce, její rozdělení, ošetřování a nemoci.
Při sestavování krmné dávky bereme ohled na potřebu bílkovin (ty kůň potřebuje především k výstavbě nebo obměně tkání a různých bílkovinných látek), potřebu energie (tu získá hlavně z uhlohydrátů a tuků) a na potřebu vitamínů a minerálních látek. Nesmíme zapomenout, že v každé krmné dávce musí být i dostatečné množství vlákniny. Každý kůň potřebuje dostat určitou záchovnou dávku živin. Je to množství krmiva, které je nutné pro udržení základních životních pochodů - dýchání, pohyb, činnost všech orgánových soustav, neustálá výměna tkání, udržování tělesné teploty, tvorba hormonů atd. Tato záchovná dávka postačí dospělým koním, kteří nevykonávají žádnou tělesnou práci, nejsou březí, neprodukují mléko. Její velikost závisí na tělesné hmotnosti zvířete - čím je kůň těžší, tím více krmení potřebuje, ale také na plemeni - lehká, teplokrevná plemena spotřebují relativně více živin než plemena těžká nebo poníci. Je to proto, že teplokrevní koně jsou mnohem živější (nervnější), nemají tak dobrou kožní izolaci, mají rychlejší metabolismus (rychleji se v jejich těle odbourávají a znovu budují tkáně a jiné látky). Velikost záchovné dávky ovlivňuje také teplota, vlhkost a proudění vzduchu v prostředí. Nejmenší záchovnou dávku koně potřebují při teplotách 10 - 15 °C. Je-li teplota nižší, spotřebují více energie na tvorbu tepla, je-li vyšší, spotřebují zase energii na ochlazování. Kůň, který je nějak využíván, musí k záchovné dávce krmiva dostat ještě přídavek na produkci. Koně, kteří rostou nebo si v základním tréninku tvoří svalovou hmotu, březí klisny (hlavně v poslední třetině březosti), klisny, které kojí a nemocní koně nebo staří koně (u nich dochází ke zvýšenému odbourávání tkání) potřebují v krmivu dostávat více bílkovin (ale také vitamínů a minerálií), na druhé straně koně, kteří tělesně pracují - ať už tahají, sportují nebo se na nich jen hodně jezdí, vyžadují zvýšený přídavek energie. Řekneme si teď něco konkrétního o krmení jednotlivých kategorií:
Dospělým koním, kteří nemusejí podávat žádný výkon (růst, chov, sport, stáří) stačí pokrýt záchovnou potřebu živin. Tito koně si dobře vystačí s kvalitní pastvou. V zimě je možné je krmit senem, je však třeba přidávat vitaminizované minerální krmivo a podle klimatických podmínek prostředí (nízké teploty, vysoká vlhkost, vítr) jim můžeme přidat trochu jádra, které jim dodá energii. Malí koně a poníci mívají velice dobrou kožní izolaci a jsou snadno krmitelní, jakákoli dávka krmiva navíc jim může ublížit. Tito koníci jsou náchylní ke ztučnění, bývají často postižení schvácením kopyt nebo různými metabolickými onemocněními. Krmná dávka by proto měla být chudá na bílkoviny i energii - podáváme jim seno, slámu a třeba senáž, samozřejmě přimícháme vitaminizované minerální směsi. Pro poníky existují už komerční speciální krmné směsi ve formě granulí nebo pelet. I když se to asi na první pohled nezdá, velkým problémem je správné krmení rekreačních a provozních koní, protože jsou využíváni nepravidelně. Jejich denní krmnou dávku je vždy třeba upravit podle toho, jak byli pracovně zatížení, jinak u nich hrozí nebezpečí onemocnění černým močením (lumbago, sváteční nemoc). Tito koně by měli dostávat odpovídající množství kvalitního sena nebo senáže, popřípadě by měli chodit na pastvu. Pokud jsou nějak pracovně zatížení, je třeba jim dodat energii (oves). Březí klisny je dobré dávat na pastvinu. Nikdy by se neměly překrmovat, v prvních měsících březosti jim postačí kvalitní pastva, popřípadě seno a trochu jádra. V posledních třech měsících březosti dochází k intenzivnímu růstu plodu, proto i klisna musí dostávat více bílkovin. Důležité je přidávat jí také vápník a fosfor a beta-karoten (mrkev, senáž). Kojící klisny potřebují velice kvalitní krmivo bohaté na vitamíny a minerálie. Je třeba jim dodávat dostatek energie ve formě jádra. I v tomto období je nejlepší využívat pastvu. Hříbata se až do svého odstavu živí převážně mateřským mlékem. Od čtvrtého týdne jim už můžeme předkládat seno, od dvou měsíců mačkaný oves nebo speciální směs pro hříbata. Odstavená hříbata a ročci jsou velice nároční na množství a kvalitu bílkovin v krmivu, protože rostou a budují si nové tkáně. Hlavním krmivem by měla být pastva. Pokud není kvalitní, je třeba tato hříbata přikrmovat bílkovinnými doplňkovými směsmi (s dostatečným obsahem lysinu!) nebo ovsem. O správném krmení sportovních koní už vyšlo mnoho odborných publikací. Výrobci krmiv se předhánějí ve vývoji kompletních krmných směsí pro sportovní a dostihové koně, takže není problém koupit nějakou směs ve kterékoli specializované prodejně a řídit se přesně podle návodu výrobce. Každý sportovní a pracovní kůň (nezáleží na tom, ve které disciplíně je využíván) vykonává svalovou práci, k čemuž spotřebuje mnoho energie. Tuto energii je třeba mu dodat v krmivu - zároveň se však trávicí aparát pracujícího koně nesmí přeplňovat nadměrným objemem krmiva. Vynikajícím nosičem energie jsou obilniny. Podle množství práce může kůň dostávat 0,5 - 1,5 kg ovsa na 100 kg tělesné hmotnosti. Toto množství se vždy musí rozdělit nejméně na tři dílčí dávky a kombinovat se senem. Část ovsa můžeme nahradit ječmenem, kukuřicí nebo nějakou doplňkovou krmnou směsí. Sportovním koním musíme zároveň dodávat vitamíny, minerálie (udržovat správný poměr vápníku a fosforu), pokud se potí, dodávat elektrolyty. Energii můžeme koni dodat také přilitím rostlinného oleje. Ani sportovní koně se však nesmí překrmovat - vede to mimo jiné ke snížení jejich výkonnosti.