Poznámky k chovu agapornise růžohlavého

Popis: temeno, strany hlavy a hrdlo oranžové, čelo karmínově červené, spodní krk růžový, záhlaví, týl a krk ze stran světle olivově zelený, oko hnědé, u starších ptáků šedé. Zobák korálově červený, ozobí a nohy masobarvé. Délka 13-14 cm.

Původ: Afrika (Rhodesie). Dovozy jsou nepravidelné.

Krmení: Směs semen pro střední papoušky bez slunečnice. Senegalské proso v klasech denně. Podíl zeleného krmení má činit nejméně 10 %. V tomto množství je započítáno i zrní naklíčené a může obsahovat semena obsahující tuk - slunečnici, nigr případně kardi, ale pouze do 20 % množství.

Chov: Chovatelé přednostně umisťují agapornise růžohlavé do kombinovaných voliér. Jedná se o výletovou část potaženou dvojitým pletivem a vnitřní část, dobře izolovanou s možností vytápění. Celoroční umístění v místnostech je také možné, mimo dobu hnízdění v hejnech. V době hnízdění je vhodnější dát chovný pár samostatně do klece 100x50x50 cm (příklad). Setkal jsem se s informací, že se také osvědčilo umístit dva až tři páry společně do voliéry za předpokladu, že ptáci byli vzájemně nepříbuzní.

Agapornisové růžohlaví jsou tiší ptáci, velmi snášenliví. Vhodné je aby v chovném prostoru neklesala teplota pod + 10°C. Ze všech druhů agapornisů jsou jediní, na kterých ihned poznáme, že se při poklesu teploty necítí dobře. Velmi rádi se koupou, na to je třeba vždy pamatovat. Pokud jde o dobu přisvěcování v chovné místnosti: v období klidu má být délka světelného dne asi 11 hodin, v době hnízdění má být 14 hodin.

Agapornisové růžohlaví jsou pohlavně vyspělí po dosažení stáří 6 až 10 měsíců, ale hnízdění by jim měl chovatel umožnit po dosažení 12 měsíců.

Do voliéry 2x2x1 m lze umístit 2-3 páry. Po řádném uvyknutí, které trvá nejméně dva týdny, zavěsíme hnízdní budky nejlépe ležatého typu. Současně připravíme do voliéry dostatek vrbových větví, jejichž kůry použijí ke stavbě hnízda. Tento materiál zajišťuje také potřebnou vlhkost v budce.

Poněvadž je pohlavní dimorfismus velmi nedostatečný, stává se, že se 2,0 nebo 0,2 chovají vůči sobě jako pár a chovatel marně čeká na zahnízdění. Snad tento údaj patří minulosti, protože se nám nabízí možnost určení pohlaví rozborem obsahu peří (DNA).

Po sestavení páru a sblížení partnerů snese samice za 10-14 dnů první vejce. Snůška čítá 4-6 vajec, doba vysezování je 19 dnů. Vylíhlá mláďata jsou porostlá hustým oranžovým chmýřím. Asi osmý den je možno mladé okroužkovat kroužky o průměru 4,2 mm. Ve stáří 4-5 týdnů opouštějí mláďata hnízdo. Někdy se setkáváme s tím, že staří v budce škubou mladým peří. Tento jev se přičítá chybné výživě nebo genetické vadě. Problém se někdy podaří vyřešit tak, že se odejme stříška z hnízdní budky a vnikající světlo škubání zastaví. Další možností je, že se mláďata oddělí mřížkou z pletiva, skrz které mohou staří mladé krmit, ale škubat nemohou.

Chov agapornisů růžohlavých je podobný chovu jiných druhů rodu Agapornis, především škraboškových a fišeri.

Chovatelé si někdy stěžují na hynutí mladých jedinců. Musím přiznat, že jsem se s tímto jevem také setkal v době zimování. Docházelo k tomu i přes svědomité, pestré a střídavé krmení. Podobné zkušenosti mi sdělil před lety ředitel zoo Helsinky C. af Enehjelm. Je možné, že další možnou příčinou by mohla být příliš vysoká relativní vlhkost v chovné místnosti a k ní nepřiměřená nízká teplota.

Agapornisové růžohlaví jsou pěkní a roztomilí ptáci, velmi vhodní do našich chovů. Rozhodně by si zasloužili větší pozornost našich chovatelů.