Naučte se o nás starat

•pokračování z Fauny č. 16/2002

Únik zvířat

Útěky savců jsou kombinací všech předchozích možností. Podceněním jejich schopností, které jsou u divokých zvířat vždy o trochu větší, než dokážeme předpokládat. Vynalézavostí, s jakou si vyrobí únikovou cestu nebo využijí otvor náhodně vzniklý. Rychlostí, s jakou se prosmyknou okolo chovatele, když vchází do klece. Těžko usuzovat, proč to dělají. Když se dostanou ven, prohlédnou si okolí a pak někde posedávají, eventuálně se snaží zase vrátit.
Z tohoto předpokladu vycházíme při pátrání po uprchlíkovi. Začneme na místě, které opustil a prohlížíme terén v soustředných kruzích okolo. Počínáme si klidně a bez zbytečného hluku. Pokud zvíře objevíme a nejde o tvora kontaktního, přivoláme dostatečný počet pomocníků a snažíme se živočicha natlačit buď do jeho klece či výběhu nebo do náhradního oploceného (uzavřeného) prostoru. Zásadně zvíře nehoníme! Unikne-li, znovu ho obklíčíme a pokus zopakujeme.

Vše natolik klidně, abychom zvíře nepřiměli k útěku. Snadno se pak dostane do neznámého terénu, kde bloudí a odkud se nedokáže vrátit. Pokud se natlačení opakovaně nepovede, přerušíme je a zkusíme jiný způsob podle druhu a velikosti živočicha. Necháme výběh nebo klec otevřené s lákavou potravou uvnitř. Nalíčíme živolovnou past, která se dá v krajním případě zimprovizovat. Seženeme sítě. Toto vše uděláme pochopitelně v případě, že jsme zvíře zatím nenašli. Informujeme sousedy a požádáme je o sledování okolí. Na místo činu přivoláme majitele psa, schopného uprchlíka vyslídit. Vyloučeno není ani úplné a definitivní zmizení, ale podstatná část uniklých zvířat se někde vynoří a ohlásí svoji přítomnost. Mohu na příkladech z naší ZOO potvrdit funkčnost předchozích rad. Vlky, kteří se v noci podhrabali pod plotem, jsme následujícího dne vůbec nenašli. Další noc se dobrovolně vrátili do svého výběhu, který jsme ponechali otevřený a opatřený jídlem.
Kočka bažinná, která proběhla ošetřovateli kolem nohou při otevření dveří klece, seděla za dva dny ve sklopci, přilákána nastraženým kuřetem. Samotný sklopec jsme nalíčili asi 50 m od kočičího bydliště. Kozorožci nám přeskočili plot obory, o němž jsme se domnívali, že je dostatečně vysoký. Chytali jsme je pak do primitivního sklopce, sestaveného z plotových dílů (do jiného by se nevešli). Princip této improvizace spočíval v padacích dveřích, podepřených klackem, k němuž byla provázkem přivázána mrkev. Celé zařízení se nám zdálo tak naivní, že jsme je ponechali na místě jen proto, aby si na něj kozorožci zvykli, než vymyslíme něco funkčnějšího. K našemu úžasu však byl hned druhý den kozorožec v pasti. Systém jsme ponechali a postupně do něj pochytali všechna uniklá zvířata.
 

•pokračování ve Fauně č. 18/2002