Jak péčí o kopyta koně udržovat jeho zdraví

Zdravé kopyto je velice důležitým předpokladem pro dobrou výkonnost, ale i životnost koně, proto bychom mu měli věnovat tu nejlepší péči. Divocí koně nemají s kopyty takové problémy - neustále se pohybují a kopyta si sami obrušují. Ale “domácí” kůň, přestože je chován na pastvině, žije v nepřirozených podmínkách, mnohdy se i nepřirozeně pohybuje, takže se jeho kopytu musí pomáhat.

Prvním a nejdůležitějším bodem je denní kontrola stavu kopyt. Je jedno, jestli koník stojí ve stáji, jestli sportuje nebo je chován na pastvině. Opravdu každý den je třeba kopyto vyčistit kopytním háčkem, abychom viděli celý jeho povrch. Na zvednuté noze prohlédneme chodidlo, střelku, nezapomeneme na střední a postranní střelkové rýhy, bílou zónu i patky. Hledáme praskliny, vražené kamínky, hřebíky nebo jiná cizí tělesa, vydrolenou rohovinu, otlaky, hnilobu či jiné chorobné změny, které by tam prostě neměly být. Je-li kůň okovaný, zkontrolujeme podkovu, jestli není volná nebo se mezi ni a kopyto něco nedostalo, podkováky, jestli nějaké nechybí, jestli už nejsou příliš ošlapané. Když nohu položíme, prohlídneme a prohmatáme si kopytní stěnu. I zde mohou být různé pukliny, odřeniny, může být oštípaný nosný okraj kopyta. Je-li kůň okovaný, zkontrolujeme nýtky podkováků, jestli nejsou uvolněné a nestrouhají sousední končetinu.

Ke každodenní péči o kopyta patří jejich vyčištění od hlíny nebo hnoje. Po ježdění musíme kopyta opět vyčistit a zkontrolovat. K čištění používáme kopytní háček, který nesmí být příliš ostrý, aby nenarušoval rohovinu, můžeme si pomoct tvrdým kartáčem, kterým odstraníme nečistoty z chodidla. Existují háčky, které mají na druhé straně hrubé štětiny. Těmi zbavíme kopyta hlíny i písku. Při kartáčování kopyt však musíme dát pozor na glazurovou vrstvu kopytní stěny, která je velmi tenká a snadno ji kartáčem můžeme zničit, proto je na její očištění vhodnější použít kartáč měkký nebo mokrou houbu.

Ale péče o kopyta nespočívá pouze z čištění. Aby kopytní pouzdro mohlo dobře plnit svoji funkci, musí být pevné, ale zároveň elastické. Mnohdy se stane, že je příliš vysušené, praská nebo se drolí. Proto je třeba neustále udržovat jeho optimální vlhkost. Každému kopytu prospěje koupel ve vodě, obzvláště za suchého počasí v létě. To je ten nejlepší způsob, jak udržet kopyto vláčné a elastické. Existuje také celá řada různých speciálních mazání na kopyta, která působí proti baktériím a zvláčňují rohovinu, avšak pro kopyto, které se denně pohybuje po trávě a je dostatečně vlhké, jsou zbytečná. Naopak - pokud budeme kopyta stále mazat, může se stát, že se do rohoviny nedostane z prostředí dostatek vlhkosti a kopyta budou přesušená. Tuk totiž slouží k tomu, aby buď “uzamkl” vlhkost v rohovině, nebo naopak, aby zabránil průniku vlhkosti z prostředí do rohoviny. Suchá kopyta jsou náchylná ke štípání a lámání, vlhká kopyta jsou zase měkká a snadno dojde k jejich poranění. V obou případech je problém s tím, aby na rohovině dobře držely podkovy. Příliš suché kopyto denně koupeme -- buď se na půl hodiny postavíme s koněm do vody nebo můžeme přikládat mokré obklady, opět asi na půl hodiny. Potom se kopyto lehce osuší a ještě vlhké se natře tukem bez dehtu. Ale pozor! Existují i opačné případy, kdy je kopyto rozmočené. Děje se tak buďto tehdy, když se kůň pohybuje po rozmoklé pastvině nebo stojí v boxe, který je příliš vlhký a plný hnoje. To jsou ty nejlepší předpoklady pro rozvoj hniloby kopyta! Mazání obsahující dehet je dobré na kopyta, která jsou náchylná na tvorbu hniloby střelky. Dehet totiž vysušuje. Nesmí přijít do styku s kůží, takže se jím natírá kopytní stěna asi jeden centimetr pod korunku a chodidlo. Kromě krátké doby koupání či mokrých obkladů musí být každé kopyto drženo v suchu a čistotě. A ještě něco k mazání. Nemáme-li po ruce nějaké speciální přípravky na mazání kopyt, můžeme si dost dobře vystačit s jedlým olejem nebo kličkovým olejem. Rozhodně se nemá používat sádlo - to se totiž do rohoviny nevstřebá, zůstává na povrchu, nachytá se na něj prach a špína a ucpe tak póry, takže kopyto nemůže dýchat.

A teď něco o korektuře a podkování. Pro koně, který nemá problémy s kopyty, je nejlepší chodit “naboso”. Pokud má kůň kvalitní rohovinu, chodí po měkkém nebo je jen na pastvině, není důvod ho kovat. Takový koník potřebuje pouze jednou za 6 týdnů provést korekturu kopyt, což znamená ořezat přerostlé části rohového pouzdra. V ostatních případech koně koveme. Před prvním kutím je třeba se poradit s podkovářem, jaké podkovy budou pro koníka nejlepší. Záleží totiž na tom, jaký má postoj, jak chodí, jak bude pracovat, ale také na tom, jaký je v okolí povrch půdy. Podkovy se také vyměňují každých 6 týdnů. Není dobré tento interval překračovat, přestože podkovy “pořád dobře drží”. Kopyto totiž roste a za oněch 6 týdnů už mu podkova začíná být malá. Pokud ji na noze necháme déle, začne se rohové pouzdro deformovat, což může mít později velice ošklivé následky.

Korekturu a podkování koní má vždy provádět zkušený kovář, není radno si tyto úkony dělat svépomoci. Okování koně totiž není jen “přitlučení podkovy, aby vydržela na noze co nejdéle”, člověk, který kove koně a neví nic o mechanismu kopyta, jeho anatomii a možných odchylkách od normálu, může nadělat nevyléčitelné škody a koně navždy odepsat.

Péče o kopyta hříbat je vlastně stejná jako u velkých koní. Rozdíl je pouze v tom, že hříběcí kopýtko a celá končetina se vyvíjí a každá chyba, ke které zde dojde má celoživotní následky. Korekturu kopýtek musíme provádět aspoň jednou měsíčně, protože v útlém věku koníka vlastně formujeme budoucí tvar jak kopyta, tak celé nohy.