Jak péčí o srst koně udržovat jeho zdraví

Péče o srst koně patří k velice důležitým úkonům, které nejen utužují vztah mezi jezdcem a koněm, ale prospívají zdraví našeho čtyřnohého přítele.

Kůň potřebuje pravidelně čistit. Správným čištěním totiž koni promasírujete svaly, zlepšíte prokrvení těla a v neposlední řadě odstraníte nečistotu, která se usazuje na kůži a ucpává póry. V přírodě se mu o hygienu těla postarají stádoví kolegové. Pokud máte možnost pozorovat skupinu volně žijících nebo divokých koní, budete se až divit, jak je jejich srst v podstatě lesklá a dobře udržovaná. Mnozí z nich vypadají, jako by je někdo denně pořádně čistil, přestože na některé z nich nikdy člověk ani nesáhl. A tak to všechno zůstalo na nich - čistí se navzájem. Koně při čištění používají své zuby a pysky, kterými odstraňují uvolněnou srst, odumřelé kožní buňky a nahromaděnou špínu. Ve stejnou dobu jejich pohyblivé pysky energeticky krouží a stimulují a masírují tak kůži a podkožní svaly. Po celou dobu dělá druhý kůň to stejné. Některé takové “sedánky” mohou být krátké, trvající jen několik minut, avšak jindy bývají mnohem delší, někdy trvají i 20 minut. Vzájemné čištění je pro koně totiž jedna z nejdůležitějších sociálních aktivit. Tuto činnost praktikují také mnohé jiné druhy zvířat - například opice či kočkovité šelmy. Protože se při této činnosti dostávají koně do opravdu intimní vzájemné blízkosti, posiluje se jejich přátelství. Tímto způsobem se vlastně udržuje soudržnost a stabilita celého stáda, která je velice důležitá pro přežití každého jeho člena.

• gumové hřbílko (vpravo) a umělohmotné kartáče na hřebelcování a hrubé čištění srsti koní

Ve stáji musí funkci stádových kolegů převzít člověk. Nejjednodušší to mají majitelé koní trávicích celých den na pastvině. Ti na zimu zarostou hustou a dlouhou srstí, ve které je plno prachu, mazu a drobných šupinek. Tyto “nečistoty” jsou velice důležité pro dobrou izolaci těla a neměly by se odstraňovat. Stačí, když koníkovi žijícímu na pastvině v zimě odstraníte ze srsti bláto, prach na povrchu těla a jiné velké znečištění, mokrou houbou mu otřete oči, nozdry a jinou houbou kořen ocasu a okolí. Je třeba mu také zkontrolovat kopyta.

Zato koně, kteří žijí ve stáji a mají pravidelný pracovní režim, bychom měli čistit pokaždé před ježděním (nebo jinou prací) a samozřejmě také po ježdění. Před ježděním je nutné odstranit především nečistoty z těch částí těla, na které doléhá výstroj (sedlo a podbřišník, uzdečka, kamaše nebo bandáže), jinak by totiž mohlo dojít k otlačení nebo odření kůže.

Jak nejlépe čistit koně? Čistíme vždy po směru srsti - začínáme u hlavy a končíme na zádi. Přijdeme-li ke koníkovi, který celý den stojí ve stáji nebo ve výběhu, bude určitě od prachu, bláta nebo slámy. Slámu odstraníme rukou, bláto je dobré umýt (pokud je to možné) nebo se nechá uschnout a seškrábne se hrubým kartáčem nebo hřbílkem. Prach, usazený na těle koně, nejlépe odstraníme mírně navlhčenou houbou nebo hadrem. Stíráme ho vždy ve směru srsti.

• bederní deka

Nyní můžeme koně začít hřebelcovat. Musím upozornit každého, aby používal gumová nebo měkká umělohmotná hřbílka, ta poslouží stejně spolehlivě jako kovová a navíc koně neporaní. Doba čištění “kravskými hřebly” je už dávno pryč. Přesto musíme velice opatrně hřebelcovat ta místa, kde vyčnívají kosti (kohoutek, kyčelní hrboly apod.). Hřbílko uchopíme do ruky vzdálenější od hlavy koně a pevnými dlouhými tahy jím kroužíme proti srsti. Často musíme hřbílko vyklepat - vždy ho vyklepávejte na zem, abyste omezili prášení na minimum. Při čištění krku si přehodíme hřívu vždy na opačnou stranu, aby nám nepřekážela. Nikdy nezapomeneme vyhřebelcovat břicho! Nohy čistíme hřbílkem pouze po “přední koleno” - správně karpus a po hlezno. Na holeně a spěnky používáme pouze kartáče. Nyní vezmeme do druhé ruky měkký kartáč (velice dobrý je kulatý kartáč, který má chlupy na obvodu delší než uprostřed) a odstraňujeme jím vyhřebelcovaný prach. Dlouhými tahy stahujeme prach po srsti a pokaždé pořádně otřeme o hřbílko. Celý postup hřebelcování a kartáčování opakujeme tak dlouho, až bude koník opravdu čistý. Potom přejdeme na druhou stranu, přendáme si hřbílko do druhé ruky a čistíme druhý bok koně.

Chceš-li se svým koněm navázat důvěrný vztah, nečisti ho jen takto mechanicky, ale snaž se vložit do této činnosti více citu. Před vlastním čištěním zkus projet rukama po těle koně. Co cítíš? Je jeho kůže poddajná nebo napjatá? Jsou svaly napjaté a ztuhlé nebo jsou uvolněné? Musíš se, samozřejmě, naučit poznat rozdíl mezi normálním svalovým napětím a ztuhlostí, mezi ochablostí a uvolněností. Toto poznání přijde časem a zkušenostmi, ale také je dobré přečíst si pár knih o masážích koní. Jak kůň reaguje na tvůj dotyk? Pokud je lechtivý nebo není zvyklý, že se ho někdo dotýká na všech místech, buď opatrný! Pokud se mu něco nelíbí, dotýkej se ho jen tak, nakolik bude ochoten tvůj dotyk tolerovat, postupně ho zvykej i na jiné dotyky. Pokaždé si všímej, co cítíš a srovnávej to s předešlými zkušenostmi při čištění. Potom budeš schopen poznat, jak bude v dalším stádiu koníkovi prospívat “normální” čištění - zajistí mu promasírování svalů a uvolní ho.

Mnoho koní, kteří nesnášejí čištění kartáčem, bude tolerovat nebo dokonce mít rádo čištění jedním prstem. Tito koně jsou příliš citliví a kartáč je pro ně jednoduše příliš hrubý a dráždí je. Naopak dotyky jednoho prstu je mohou uklidňovat a uvolňovat. I čištění celou jednou rukou, pokud děláme dlouhé, hladivé pohyby, může mít za výsledek lesklou a čistou srst, která je důkazem dobrého zdraví a také dobrého ošetřovatele!

Nyní vyčistíme žíně. Hřívu můžeme vyčesat hřebenem nebo kartáčem. Pozor musíme dávat na ohon. Jeho žíně jsou velice křehké, snadno se lámou a dlouho a pomalu rostou. Nikdy proto ohon nečešeme hřebenem nebo tvrdým kartáčem. Nejlepší je žíně probrat rukou a je-li to nutné, uhladit je měkkým kartáčem.

Hlavu nikdy nečistíme hřbílkem. Od hrubé špíny ji vyčistíme tvrdším kartáčem (ne rýžákem!), prach odstraníme měkkým kartáčem nebo utěrkou. Mokrou houbou vytřeme oči, nozdry a okolí huby. Tuto houbu nepoužíváme na nic jiného! Jinou houbou (nebo hadrem) omyjeme kořen ohonu, vemínko nebo předkožku. Nakonec celého koníka “vyleštíme” měkkým kartáčem nebo hadrem.

• stájová deka

Za teplého počasí můžeme koně umýt. Myjeme ho buďto houbou a kartáčem, které namáčíme ve vědru nebo, což je praktičtější a účinnější, ho vysprchujeme. Tady musíme dávat pozor, obzvláště za velkého horka a při stříkání studenou vodou, abychom koně ochlazovali postupně. Nejdříve mu postříkáme nohy, potom prsa, břicho, krk a nakonec hřbet a záď. Není dobré na něj pouštět příliš silný proud vody. Mnohdy stačí, když koně pouze namočíme, pořádně vykartáčujeme tvrdým kartáčem a opět opláchneme. Vůbec nemusíme používat šampony nebo mýdla. Ta totiž rozpustí ochrannou vrstvičku z mazu a tuku, která je na kůži a brání bakteriím, aby pronikly dovnitř. Velice dobré je koně vysprchovat po ježdění, když je celý slepený od potu. Musíme ale pokaždé nějakou chvíli počkat, než kůň po práci uschne a vychladne.

Důkladně pod proudem vody vykartáčujeme hřívu, především u jejích kořenů se drží prach a nečistoty. Při mytí žíní ocasu můžeme použít nedráždivý šampón, například dětský. Ocas potom pořádně opláchneme čistou teplou vodou a chceme-li, aby se krásně lesknul a vypadal “rozčesaně”, nalijeme do čisté a teplé vody nevelké množství dětského olejíčku a ocas v této vodě vykoupeme a opláchneme. Mokré žíně můžeme opatrně rozčesat řídkým hřebenem. Tak můžeme za málo peněz vykouzlit skvělý efekt bohatého a udržovaného ocasu.

Teplá venkovní deka

Ale pozor! Když mluvím o péči o srst, nemám na mysli pouze čištění. Vždy je třeba zkontrolovat, jestli nemá koník na těle nějaké oděrky, otlaky, ulámané chlupy nebo nějaké změny, které tam dříve nebyly. Taková prohlídka totiž může včas odhalit jak velice závažné poruchy ve výstroji, tak i nedostatky ve výživě nebo první příznaky různých onemocnění.

K péči o srst také patří holení a stříhání. Stříháním žíní hřívy a ocasu koně spíše upravujeme esteticky a můžeme tak při troše šikovnosti opticky “upravit” některé nedostatky v exteriéru (například dlouhý či krátký krk, zvýraznit ladné nesení ocasu apod.). Holení srsti má efekt především v zimě, kdy koním naroste dlouhá, hustá a teplá srst a zvířata se začnou potit i při práci ve velkých mrazech. Existuje několik “střihů”. Někdy vyholíme pouze spodinu břicha a hrudi a horní část končetin. Tento střih slouží především v blátivém počasí pro snazší čištění dolních partií těla. Jindy lze koně vyholit úplně, nechává se pouze srst pod sedlem, protože zde by se krátké chlupy mohly “vyvrátit” a způsobit tak otlaky. Samozřejmě existuje celá řada střihů mezi těmito dvěma krajnostmi.

• různé střihy koní, světle hnědá je oblast, která je vyholená

Ztracenou srst je však třeba nahradit, proto se oholení koně po práci vždy zadekují. Musíme si uvědomit, že srst je nepostradatelnou izolací těla, jejím zježením se v ní zadrží vzduch, který brání úniku tepla kůží. Aby deka plně nahradila zimní srst koně, měla by být tlustá až 5 cm! Majitel oholeného koně však nebude používat pouze jednu; měl by mít deku na pobyt venku, deku na pobyt ve stáji a deku, kterou dá koni po práci na “odpocení”. A během práce v chladném počasí by měl mít k dispozici deku bederní, kterou koni dá během uvolňovací a zahřívací fáze a potom po práci při “chladnutí” koně.

Můžeme také oholit nebo ostříhat delší chlupy na spěnkách, aby se v nich nedrželo vlhko a špína a netvořily se podlomy. Na druhé straně malý “štěteček” chlupů okolo ostruhy, tedy ze spodní zadní strany spěnkového kloubu, zajišťuje, aby voda, stékající z holeně, odkapávala z tohoto štětečku přímo na zem a nesmáčela zbytečně spěnku a patky. Mnozí majitelé také vyholují koním chlupy v uších a na bradě. To však smí dělat pouze zkušení lidé a ne všem koním.