Komunikace s koněm: Prostředky komunikace

Abychom mohli s koněm pracovat, je důležité naučit se s ním určitým způsobem komunikovat. Slovo “komunikace” znamená spojení, sdělování, výměnu informací. Jde tedy o schopnost dorozumět se. Jistě si vzpomenete na pocit, se kterým jste poprvé vsedli na koňský hřbet. Radost z nového dojmu záhy vystřídala otázka, jak koně přimět k pohybu vpřed a jak jej následně zastavit?
Jistí “jezdci” tvrdí, že nejosvědčenějším prostředkem, jak koně přinutit pracovat, je bič a pořádný kopanec pod žebra, s čímž nelze souhlasit. Tito jezdci používají biče místo toho, aby se zaměřili na důsledné využívání jiných pomůcek (například holenních a sedových). Biče není vhodné rovněž používat v začátku výcviku mladého koně nebo při prvním pracovním kontaktu s dospělým koněm. Jestliže nechcete svého koně trestat pravidelným používáním biče a nečinit mu fyzickou bolest, budete využívat inteligence svého čtyřnohého kamaráda a naučíte ho reagovat na vámi udílené pomůcky. Jistěže jsou situace, kdy je třeba koně donutit k poslušnosti, neméně důležité je, aby jezdec dokázal posoudit míru únosnosti trestu. Biče by mělo být použito jen v extrémních případech.
Obecně je možné práci s koněm rozdělit na práci ze země a práci v sedle. Ať již na koni sedíme či nikoliv, využíváme komunikačních prostředků, které můžeme rozdělit na:

•hlasové
jde o pomůcky využívající toho, že kůň velmi citlivě rozeznává a reaguje na obrovskou škálu zvuků. Vysoce posazený hlas dokáže koně vyburcovat k akci, naopak nízce posazený hlas koně uklidní, uvolní, zpomalí. Můžete si zvolit libovolné hlasové pomůcky od jednoduchých slov až po různé druhy mlaskání či hvízdání. Důležité je, abyste pro určitou pobídku používali stále stejnou hlasovou pomůcku. Například: “krok” - povel pro pobídnutí koně k pohybu vpřed, “klusej” - povel pro klus, “hop” - povel pro cval, “back” - povel pro chůzi zpět,

• i takto lze komunikovat s koněm

•holenní
jsou to nejvýznamnější pomůcky při práci v sedle. Jezdec tlačí levou či pravou holeň k boku koně a ten reaguje tak, že ustupuje tlaku vyvinutému holení,

•udidlo-otěž
kůň opět ustupuje tlaku vyvinutému otěží nebo jde za otevřenou otěží a tlakem udidla. Pomůcka otěž-udidlo se používá zároveň pro správné sebrání koně (= reining),

•sedové
tyto pomůcky využívají hmotnosti jezdce tak, že při jejich správné aplikaci sílí působení předcházejících pomůcek. Pomůcky jsou nazývány zasednutí, splynutí, přenášení těžiště jezdce - dopředu, dozadu, váha těla přenesená do pravého či levého třmenu,

• uvolněný kůň pod jezdcem

•pohybové
jde o různé pohyby a náznaky tělem při práci ze země - řeč těla.
Výše uvedené pomůcky jsou pouhým přehledem a slouží k zorientování se v problému. O tom, jak tyto pomůcky správně používat, budeme podrobně hovořit v tomto seriálu.
Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že pro jezdce je velmi důležité používat co nejvíce pomůcek najednou (hlasové, sedové, holenní, udidlo - otěž), jelikož každý kůň reaguje lépe na jinou pomůcku. Použití více pomůcek současně je spolehlivější při zvládnutí koně v mezních situacích (například když prchá před vlnícím se igelitovým pytlem, ležícím uprostřed cesty, s jezdcem na hřbetě).

Uvolněnost koně
Když se podíváte na koně v době jeho odpočinku, uvidíte ho stát s hlavou uvolněnou a svěšenou dolů, uvolněnými svaly na zádi, s jednou zadní nohou mírně pokrčenou. Tak vypadá přirozeně uvolněný kůň.
Naopak kůň, který se splaší nebo lekne, dá hlavu nahoru, roztáhne nozdry, vyvalí oči, dá uši dopředu a celý strne. To je kůň takzvaně leklý, neuvolněný.
Westernové ježdění spočívá především v uvolněnosti a splynutí pohybu jezdce a koně při vykonávání různých cviků a drezúrních prvků. Dokonale uvolněný kůň nosí hlavu uvolněnou a svěšenou ve všech chodech, dobře přijímá udidlo, má lehce ohebný krk a správně reaguje na udílené pomůcky. Dokonale uvolněný jezdec “jde” s pohybem koně (tzv. splynutí), má správný sed, pružná záda, sedí rovně, pracuje s otěží nezávisle na svém sedu a pohybu koně, udílí mu jemné pomůcky.
Naopak jezdec, který není uvolněný, nedokáže nebo neumí splynout s pohybem koně či nesprávně pracuje s otěží, působí na koně negativně. Při práci v kroku, klusu i ve cvalu jeví kůň známky neuvolněnosti. Drží hlavu nahoře, je velmi strnulý, neohebný, nohy vystřeluje ostře dopředu.

• Jestliže vodič prudce zatáhne za vazák (1) směrem dolů, tlak ohlávky působí současně na nos (2) a zátylek koně (3)

Ohlávka
jako prostředek komunikace
O tom, jak si vzájemně předávat informace mezi jezdcem a koněm, se zabýváme v celé této části. Málokdo si však uvědomuje důležitost ohlávky v procesu výměny informací. Její význam (mimo pomůcky k vodění a uvazování koně) je především v tom, že prostřednictvím ohlávky vyvíjí vodič tlak na citlivá místa na hlavě koně, kterými jsou nos a zátylek. Základním úkolem ohlávky je zároveň s hlasovou pomůckou a pohybem těla koncentrovat pozornost koně na vodiče.
(převzato z časopisu Český reiner)