Naučte se o nás starat

Trochu etologie

Dominantním zvířetem opičí tlupy je vedoucí samec. Při obraně území, ale i podřízených zvířat uplatňuje výraznou mimiku. Prvním stupněm vyhrožování je mimo jiné upřený pohled do očí, druhým různé škleby, odhalující chrup a třetím zívání, kdy jsou všechny zuby předvedeny v plné kráse. Vědci, studující v přírodě velká a silná zvířata, jako jsou třeba gorily, se musí vyvarovat i jen bezděčnému opětování hrozby. Dají-li si pozor a dávají soustavně najevo podřízenost, jsou v bezpečí i v těsné blízkosti tlupy.
Opice jako sociálně žijící zvířata vykazují hierarchii i na dalších místech skupiny od samcovy favoritky, která je zvířetem číslo dvě až po poslední chudinku, která musí všechny ostatní opice poslouchat. Mláďata jsou tolerována a mohou si dovolit věci, na které dospělá opice někde uprostřed hodnostního žebříčku nesmí ani pomyslet - třeba ukrást samcovi jídlo před nosem.

Žebříček nebývá trvalý a může se měnit. Porodem mláděte si zpravidla samice polepší a potomci vysoce postavených matek mívají výhodnější postavení i v dospělosti.
Místa v hierarchii tlupy se průběžně potvrzují ritualizovaným chováním. Samec pářící jiného samce není homosexuál, ale nadřízené zvíře, prosazující uvedeným jednáním své postavení. Podřízený musí držet nebo je potrestán. Především sociálním projevem je probírání srsti, kdy jedno nebo více podřízených zvířat ošetřují nadřízeného jedince. 

Pomineme-li všechny ostatní nevýhody, pak opičí sameček chovaný v domácnosti dospěje a začne se ucházet o vedoucí postavení v tlupě, tvořené opičákem a lidmi okolo něho. Začne předvádět vyhrožující rituál nejblíže nadřízenému jedinci, při čemž si obvykle vybírá podle velikosti. Oslovený člověk vyhrožování nepochopí a je napaden. Potom nastávají dvě možnosti -- člověk opičáka přepere a ten dočasně uzná svoji podřízenost a bude nějaký čas člověka respektovat. Nebo vyhraje opice a potom skončí v kleci a už nikdy se nesmí dostat ven. Stejným způsobem se bude vyvíjet i vztah chovatele a samce šelmy (s výjimkou úplně malých druhů, kdy je velikostní rozdíl příliš zřejmý). Lev nebo levhart dosáhnou dospělosti a zkusí, kdo bude ve dvojici člověk x šelma šéfem. Výsledek se dá předvídat a pokud se zvíře spokojí se zastrašením protivníka, půjde o ne-obyčejné štěstí. Samice zpravidla tak radikálně nejednají, ale konflikt rovněž není vyloučen.

Fenomen vtištění

Jiným problémem chovu v zajetí, zejména uměle odchovaných mláďat je fenomen vtištění. Zvíře považuje prvního tvora, se kterým se uvědoměle setkalo za svého budoucího sexuálního partnera. Obvykle se pak nezajímá o jedince svého druhu a proto je žádoucí co nejranější vrácení odchovaného zvířete matce nebo alespoň začlenění do skupiny. Zvlášť markantní je vtištění u ptačích mláďat po vyklubání z vejce, což souvisí s pečlivým výběrem adoptivního rodiče.

Kontaktní zvířata

Kontaktními zvířaty jsou v etologii označovány druhy, vyhledávající fyzický dotek s ostatními jedinci svého druhu, například opice, křečci nebo papoušci. Distanční chování vykazují zvířata, ponechávající mezi sebou a partnery mezeru, což jsou třeba rackové nebo vlaštovky. V této příručce jsou kontaktními zvířaty chápáni také jedinci, kterých se může bez podstatného odporu z jejich strany dotýkat chovatel.
Etologie se uplatňuje i v dalších finesách chovatelské práce. Jde například o praktické uplatnění genetiky při snaze o vyšlechtění barevných mutací papoušků nebo jiných ptáků. Díky mimikrům, což je ochranné zbarvení nebo tvar těla jedinců s množstvím přirozených nepřátel nemůže člověk své chovance v teráriu najít (žabky, pakobylky a další). Výstražným zbarvením se pasivně brání neškodní živočichové napodobením vzhledu nebezpečných příbuzných. Příkladem může být zevnějšek amerických užovek, vyhlížejících jako jedovatí korálovci. Je jasné, že záměna je fatální. Další fakta, zajímavosti i praktické příklady najde čtenář v literatuře, uvedené na začátku kapitoly.
Prošli jsme společně všechna stadia chovatelství. Na počátku jsme vážili, zda si vůbec zvíře opatřit. Po kladném rozhodnutí jsme živočicha získali, přihlíželi jeho odchytu, zvládli karanténu a dezinfekci. Ve vlastním chovu na nás čekají nástrahy ve formě zdravotních komplikací, legislativních omezení i případného úniku nevděčného tvora. Vynahrazením budiž potomstvo, které znovunabyté zvířátko zplodí. Pokusili jsme se mu porozumět a pokud se to zatím nepodařilo, víme, kde hledat poučení. Což je moment, který chci vyzdvihnout. Hledejme informace, kde se dá, možností je mnoho. Nejvíce ještě dříve, než zvíře vůbec máme. Nepolevíme ani potom. Není nic horšího, než trápení bezmocného tvora, odsouzeného k živoření ignorací majitele a jeho lenosti se něco dozvědět. Všechno se nemusí podařit a i v sebepečlivěji vedeném chovu nás zvíře opustí. Pokud tak učiní, pak si musíme být vědomi, že jsme pro jeho pohodu učinili vše, co bylo v našich silách. Úplně závěrem si ještě dovolím ocitovat slova kolegů pánů doktorů a docentů z Veterinární Univerzity v Brně.

Exotické zvíře není mazlíček

Chovatelé jsou většinou nadšenci, pro něž jsou zvířata celoživotním koníčkem, kterému často obětují značné finanční částky a mnohdy i velkou část bytu a zahrady. Jsou však mezi nimi i takoví, kteří tvrdí, že opice, puma, tygr jsou domácí mazlíčci, kteří se hodí i jako společníci pro děti, kteří svoje postavení demonstrují i vlastnictvím drahých cizokrajných zvířat. Většina takových chovatelů nezná potřeby exotických zvířat, a proto není schopna pro ně zajistit ani optimální podmínky chovu.
Pořídí-li si šelmu jako hravé mládě, nepočítají s tím, že se její povaha i nároky v průběhu dospívání výrazně změní. Často tito “chovatelé” ponechávají řešení otázek, co s takovým exotickým mazlíčkem, až vyroste, náhodě. Avšak pouze při odpovídajících znalostech z biologie, etologie, zásad výcviku je možné velké kočkovité šelmy zvládnout i v dospělosti. Přesto stále existuje nebezpečí, že jednoho dne může dojít k nepředvídanému zvratu, který skončí úrazem, popř. i smrtí chovatele.
V chovu exotických zvířat hrají v současnosti, stejně jako i v jiných oblastech lidské činnosti, velkou roli peníze. Obchodníci jsou schopni zákazníkům namluvit cokoli, jen aby zvíře prodali. Proto se některá prodaná zvířata po určité době vrací zpět k prodejcům. Většinou je to v případech získání nějakého toho šrámu nebo rány, kdy je šelma či opice zavřena trvale v kleci.