Čáslav 2001

Střední zemědělská škola v malebné Čáslavi se stala ve dnech 10.-11. března již podruhé hostitelským místem pro školení adeptů a posuzovatelů holubů. Samotné školení proběhlo ve zdejší aule - polokruhové místnosti, takové jak ji známe z vysokých škol. (Tímto vhodným výběrem místa byla zabezpečena zvýšená pozornost účastníků školení - oproti dřívější praxi, kdy se sedělo v jídelně u stolů, což vedlo k „debatním kroužkům.“). Na řečnickém pultu v čele auly byla umístěna dvojklec pro praktickou ukázku na živých holubech a zařízení pro projekci z diapozitivů a fotografií. Školení probíhalo ve dvou fázích. První den proběhlo dvanáct odborných přednášek vybraných specialistů se živými holuby, druhý den krátce informovali zástupci jednotlivých skupin holubů v ÚOK o novinkách v jejich plemenech, posuzovatelé vyplnili povinný, poměrně jednoduchý test na předem avizované téma a závěr školení byl věnován plodné, bohužel však i velmi krátké diskuzi. V sobotu večer zasedala ÚOK chovatelů holubů, která mj. zvolila nového předsedu sboru posuzovatelů. Miroslava Petrovského v této důležité funkci nahradil dr. Sylvestr Chrastil.

Úvodní přednáška posuzovatele dr. Schilleho z Německa nasadila vysokou laťku, která se pak nesla celým školením. Dr. Schille měl podrobnou přednášku o NVH, probírané téma názorně vysvětloval na diapozitivech a kresbách vynikající kvality, celé přednášce dominovaly jeho vrozené řečnické schopnosti. Dle jeho přednášky kladou posuzovatelé v SRN u NVH hlavní důraz na oko a obočnici! Tento pro nás až přílišný důraz na tyto partie je způsoben prošlechtěností německých NVH, u nás musíme zvýšeně dbát i na ostatní partie NVH - tělesné formy, utváření hlavy a zobáku a jednotnost postav u všech rázů.

Z dalších přednášek, které mimořádně zaujaly, je nutno vyzdvihnout zasvěcený výklad p. Mašaty o pražských a českých, ale i víděnských a budapešťských rejdičích. P. Sháněl, který informoval o benešovských holubech doporučil „benešáky“ posuzovat jako moravské pštrosy(?), avšak nikoliv s takovým důrazem na barvy a lesk a potvrdil, že benešovský holub musí mít splývavou záď a ocas v jedné linii a nikoliv jako u kingů. V přednášce p. Jadrníčka o rakovnickém kotrláku se znovu objevil typický nešvar, a sice u holubů černé řady je povolen jak zobák světlý a červená obočnice, tak i zobák tmavý a tmavá obočnice, aniž by bylo uzákoněno, který z těchto zcela odlišných směrů šlechtění je perspektivní. Přednášky předních chovatelů voláčů - p. Ráčka a Svozila byly jako jediné stavěny i na skutečně kvalitních živých holubech. P. Svozil věnoval všem účastníkům školení současný vzorník českého voláče sedlatého rousného, p. Ráček předvedl vzácného moravského voláče stříbřitého ve vynikající volatosti a zabýval se i genetikou tohoto a příbuzných rázů. Právě v oblasti genetiky má naše holubářství značné mezery, o čemž zasvěceně hovořil p. Petržílka.

Fundovaný výklad předvedl i p. Sousedík na téma český stavák a toto téma se stalo předmětem dlouhé diskuse. Byly především vytýkány nedostatky ve volatosti u holubic a u méně prošlechtěných rázů i u holubů, čehož si v negativním hodnocení všímá i zahraničí. Stavákům a dalším českým plemenům chybí klecová drezůra. Bylo doporučeno pro zlepšení volatosti staváky křížit s jinými plemeny, např. štajgrem, ale vystavovat až hotový materiál, nikoliv zjevné křížence. Ing. Sousedík potvrdil, že současný trend u většiny voláčů - zvýšení nohy a zkrácení zadní partie postihl i naše staváky. Značné diskuse vyvolala i snaha odbourat nafukování holubů posuzovatelem na výstavě. Bohužel nebylo v našich silách dohodnout se, od jakého termínu se přestanou voláči(hl. staváci) dofukovat posuzovatelem, což není již dnes povinnost posuzovatele, ale často se musí provádět. Na toto téma p. Petržílka vyřkl myšlenku, se kterou asi většina posuzovatelů souhlasila, že nevolatého voláče prostě ohodnotí výlukou. S tvrzením, že volatost je u voláčů hlavní plemenný znak a holub ji prostě musí předvádět, lze jednoznačně souhlasit. Dofukování je nehygienické a u v zahraničí chovaných voláčů se neprovádí, proto by se měla volatost u holubů dosahovat zahoukáním, po předchozí klecové drezůře u chovatele. Tato cesta však nebude nijak jednoduchá a bude vyžadovat nový přístup jak od chovatele, tak i od posuzovatele, protože přimět málo drezůrovaného voláče k dofouknutí volete je přinejmenším svízelné.

P. Petrovský vyzdvihl kvalitu našich (červených) vídeňských slepičáků v evropském měřítku a doporučil našim klubům výrazně prosazovat naše národní plemena i v rámci EE, přeložit stávající vzorníky do němčiny a prosadit mezinárodní uznání našich plemen např. českých čejek, bubláků, pražských rejdičů, českých rejdičů apod. Spolu s p. Chrastilem apelovali na to, že při současné dvojakosti, kdy máme prakticky shodná plemena - saská a česká čejka, německý a český bublák apod. mohou při neprosazení našich plemen v EE znamenat v podstatě jejich postupný zánik, o čemž svědčí i kresba kropenky u durýnské čejky.

Z dalších témat bylo potvrzeno, že posuzovatel není povinen posoudit holuba okroužkovaného tzv. poznávacím kroužkem, byť by tento kroužek byl sejmutelný. Bylo potvrzeno, že si posuzovatelé nesmí vzájemně posuzovat své holuby, jak se stalo v Brně 2000. Diskuse se však rozvinula i ve směru tzv. střetu zájmů, kdy posuzovatel posuzuje holuby, na které je uznávaným odborníkem a přitom je sám vystavuje. Při posuzování svoje holuby vynechá a následně tyto přesně určené holuby, o nichž se ví komu patří, posoudí jiný kolega posuzovatel. Tento systém hájil p. Chrastil, uvedl, že je ze všech z praxe vyzkoušených systémů nejlepší. Nedovedu si však představit, že by tento systém fungoval i při potřebném rozdělení vystavovaných holubů na 1,0 a 0,1 a že občas nedochází k určitému „nadržování“.

Letošní školení adeptů a posuzovatelů holubů bylo mimořádně zdařilé, dozvěděli jsme se mnoho důležitých poznatků, především o plemenech českého původu a i polemiky o těchto, již mnohokrát probraných plemenech nás přesvědčily, jak je každoroční školení důležité a přínosné.