Amazónek rezavý
Každá doba má nějaké to svoje vedlejší pojmenování, které nám ji trochu přibližuje, vysvětluje, a my tak ten čas můžeme lépe chápat. Ve škole nám třeba říkali, že devatenácté století bylo stoletím páry, dvacáté pak stoletím elektřiny nebo atomu. Současná doba je charakterizována jako doba informatiky.
Informace se na nás valí ze všech stran
Noviny, časopisy, knihy, letáky, rozhlas, televize, internet, šeptanda. Informace se staly zbožím jako každá jiná věc, jako obilí, pára, elektřina nebo boty. A jako každá jiná věc mají i svoji hodnotu, svoji váhu a tím i cenu. Správná informace může být k nezaplacení, naopak špatná nebo dokonce záměrně špatná může způsobit i neštěstí. Musíme se proto co nejrychleji naučit informace vyhodnocovat, pokud možno správně! To ovšem není zase tak snadná záležitost. Zatímco špatné, sešlapané boty jednoduše vyhodíte, taková informace vám zaleze někam do mozku a jen tak se jí nezbavíte a ona vám blokuje kapacitu paměti. Na důležité věci si ne a nemůžete vzpomenout, jiné, skrz naskrz pitomosti vám straší v hlavě od rána do večera. Také na trhu chovatelských a ornitologických informací začíná být poněkud těsno, roste konkurence. Tak se také pokusme nové informace vyhodnocovat. Nakonec si ani nemohu dovolit kupovat všechny časopisy, všechny knihy. Na druhou stranu i na první pohled špatná kniha nebo kniha veskrze špatně přeložená, což je v současnosti běžným jevem, může obsahovat nějaké skutečně závažné informace. V takovém případě je lepší si udělat malou poznámku než vyhodit třeba tři sta korun.
Zprostředkovaná exotická ornitologie
Již dříve jsem si stěžoval, že exotická ornitologie, to jsou pro nás vlastně jen zprostředkované informace a pouze v případě chovatelů i část vlastních zkušeností. Zvláště u papoušků, neboť naše končiny lze bez nadsázky v dnešní době pojmenovat jako Terra psittacorum. V publikovaných zprávách se bohužel většina informací opakuje, něco skutečně nového by se dalo vyvážit zlatem. A pokud se něco opravdu nového objeví, je taková zpráva obvykle znehodnocena nepřesnou nebo nedotaženou interpretací, případně se objevují určitá klišé podle zaměření autora. Česká ornitologická společnost ve spolupráci s Bird Life International vydává útlý čtvrtletník Ptačí svět. Tady byl v posledním čísle otištěn článek pod názvem: Vzácný papoušek nevyhynul. Text začíná takto. Jeden z nejvzácnějších papoušků světa Hapalopsittaca fuertesi byl v červnu znovuobjeven ve střední Kolumbii. Již jen tato úvodní věta obsahuje několik věcí, které je záhodno analyzovat. První je vědecké pojmenování. Je zřejmé, že autor zachází s pojmenováním, řekněme, poněkud volně. Většina systémů považuje tyto ptáky za zeměpisnou formu druhu Hapalopsittaca amazonina (Des Murs, 1845) - česky amazónek rezavý. Obvykle jsou rozeznávány čtyři zeměpisné formy a to H.a.amazonina - a.r.jasnohlavý, H.a.theresae-a.r. červenočelý, H.a.fuertesi-a.r.čárkovaný a H.a.pyrrhops-a.r. pruholící. Sluší se poznamenat, že rod Hapalopsittaca vytvořil Ringway v roce 1912 a je tam zařazen ještě druh Hapalopsittaca melanotis Lafresnaye, 1847-amazónek černokřídlý. Formulaci “jeden z nejvzácnějších papoušků světa” považuji pak za poněkud nadnesenou. U vědomí toho, jak vzácní a skutečně ohrožení jsou někteří amazoňané z Malých Antil, nemůže tomu u tohoto poddruhu být. Hojní asi nejsou, to nikoliv, ale musíme si uvědomit, kde žijí. Jsou to vysokohorští ptáci, byli znovuobjeveni ve výšce 3000 m na svazích hory porostlé tropickým deštným pralesem. Jsou malí, Forshaw uvádí velikost 23 cm. To je stejná velikost jako u pyrur. Jejich postava je však jiného typu, zvláště mají kratší ocas, dříve byli řazeni mezi papoušky tupoocasé. Velikost jejich siluety by se dala přirovnat asi k naší kvíčale. Převážně jsou zelení. Pokud se tedy neozývají, můžete pod stromem, v jehož koruně sedí, přejít třeba stokrát aniž je zaznamenáte. A pokud takový strom roste na svahu sopky ve výšce 3000 metrů, musíte mít opravdu z pekla štěstí, když si těchto ptáků stačíte všimnout. Již pouhé vniknutí do takového terénu lze považovat za vrcholný, adrenalinový výkon!
Další text by mohl obsahovat zásadní informaci, kdyby bohužel nebyl příliš povrchní. Informace je totiž trošičku zašifrována. Ptáci byli znovuobjeveni na svazích nejvyšší andské sopky ve střední Kolumbii. Jméno sopky chybí. Když se podíváte na mapu, pochopíte, že taková otázka je hodna soutěže Chcete být milionářem a to tak nejméně za milion.
Shrnutí
Shrňme si to. Celým jihoamerickým kontinentem, jako páteř, prochází od jihu k severu pásmo velehor, které se právě na jihu Kolumbie větví na další 3 pásma a to sice na západní, střední a východní Kordillery, jejichž hřebeny prostupují souběžně Kolumbii od jihu k severu. Údolí mezi nimi tvoří náhorní roviny a jsou hustě obydlena. V takové výšce je pak tropické podnebí pro člověka přijatelné. Na severu je pak ještě osamocený horský masiv Sierra Nevada de Santa Marta s nejvyšší horou Pico Cristóbal Colón vysokou 5800 metrů. Asi to není sopka, ale i kdyby byla, neleží ve střední Kolumbii. Tam je naopak sopek habaděj. Jedna z nich explodovala, tuším, že v roce 1985, její vrchol zmizel, ledovec prudce roztál, což způsobilo dole katastrofu. A dokonce mám dojem, že tenkrát to byla ta nejvyšší, což již dnes není. Vašíček, podle Forshawa uvádí místo výskytu v Centrálních Andách u Caldasu. A zase. Co je to Caldas? Město, vesnice, řeka, potok, hora nebo sídlo místního šamana? Na méně podrobné mapě nic takového nenajdete. Ale mohl by to snad být departement, tedy něco jako okres Caldas se správním střediskem Manizales. Tady najdeme kotu 5400 metrů bez pojmenování, což by mohla být třeba i naše sopka. Pokud tomu tak je, nemůžeme ovšem v Češtině použít formulace u Caldasu, ale musí tam být v. Dále najdeme na mapě kotu s označením So.Cerro Nevado 4560 metrů, což by mohla být sopka, ale je nejvyšší? A zase leží ve východních Andách.
Informace o tom, že tento poddruh nebyl nikdy chován v zajetí, může být pravdivá. Nakonec, kdo by vůbec mohl v takovém terénu ptáky chytat? Z přiložené fotografie je však více než zřejmé, že se to podařilo! Druh H.amazonina však v zajetí chován byl a to dokonce v pražské ZOO. Bylo to v letech 1931 až 1936. Nejnovější vydání Vašíčkova dílu Amazoňané a Amazónci série knih o papoušcích jsem neověřoval, ale dá se předpokládat, že bude obsahovat další upřesnění.
Nakonec poznamenávám, že jsem chtěl jenom trochu upřesnit informaci z Ptačího světa, aby naši chovatelé věděli, o jakého papouška asi jde a také naznačit, jak asi by se mělo postupovat při předávání informací. Snažit se o maximální přesnost a věrohodnost.
