Patří do čeledi Theraphosidae (sklípkanovití) a do podčeledi Avicularii (sklípkani). Jeho domovem je Jižní Amerika, zvláště pak Ekvádor, Martinik. Jedná se o pralesy. Dorůstá velikosti (v těle) asi 6 cm a v rozpětí nohou až 12 cm. Je to jeden z nejčastěji chovaných zástupců z rodu Avicularia. Svou oblibu si získal pro své pestré zbarvení a klidnou povahu.
Zbarvení končetin a zadečku je zelenočerné s delšími červenofialovými chloupky. Karapax - hlavohruď je zbarvena zelenomodře. Na zadečku mají odrostlí jedinci typické zrcátko. Mláďata 1. - 6. svleku mají zelenomodré zbarvení se vzorkem na zadečku. Zbarvení tohoto druhu je u obou pohlaví stejné, i v dospělosti. Dospělí samci se od samic liší pouze drobnějším vzrůstem, tibiálními háky na končetinách a bulby na koncích makadel.
Protože se jedná o typický stromový druh, jedince umisťujeme vždy do vyšších nádrží jim odpovídající velikosti. Pro stavbu hnízda vkládáme mláďatům do nádrže umělohmotnou větvičku rostliny. Do větších terárií umisťujeme větve, pokojové rostliny, kůru. Vodu k napití předkládáme v mělkých miskách. Vlhkost by měla být okolo 75%, kterou udržujeme pomocí rozstřikovače. Mláďatům, která nemají přístup k misce s vodou, je nutné postříkat i stěnu dózy. Kapky z ní pak pijí. Požadovaná teplota u tohoto druhu je kolem 26 °C.
Je známo, že rodu Avicularia prospívá chov zvířat ve skupinách, hlavně u mláďat. Ty pak bezproblémově přijímají potravu a rychleji rostou. Podmínkou skupinového chovu je dostatek místa a potravy.
Hnízdo si tito sklípkani staví ve větvích, v listech či pod kůrou. Je to jejich bezpečné místo pro spánek, svlékání a přijímání potravy. Hnízdo sklípkanům odstraňujeme jen ve výjimečných případech. Např. při odchytu nebo když je pavučina znečištěna zbytky od potravy.
Potravu tvoří hlavně cvrčci. Mláďatům je předkládáme naporcované spolu s červy do hnízda či na substrát. Velkým a dospělým zvířatům vypouštíme pár cvrčků do terária (pozor na svlékání). Pravidelně kontrolujeme počet ulovených cvrčků. Pro nasycení samic před pářením či k samotnému nasycení používáme odrostlá myší holátka.
Avicularia versicolor je v dnešní době velice žádaným druhem, je jich ale nedostatek, protože odchovů je málo. Přispívá k tomu i malý počet vajíček v kokonu. Ten dělá okolo 100 kusů.
Je to mírumilovný druh i v době páření. K pozření může dojít jen tehdy, pokud samice není dostatečně nakrmená. Dospělý páreček můžeme tedy bez obav chovat v době páření a i po něm společně. Oba si udělají hnízdo na jiné straně terária.
Zvíře, které se cítí v nebezpečí, utíká velkou rychlostí a může tedy ve zmatku vyběhnout ze samotného terária, většinou si ale útěk namíří do hnízda. Nebo na nás míří svůj pestře zbarvený zadeček a po chvilce utíkají od nás, či v lepším případě po nás střílí své výkaly. Jed samotného rodu nebyl do této doby pořádně prozkoumán.
Zvláště mláďata jsou velice klidná a rozvážná. Je vhodný pro začátečníky.
A. mettalica, A. urticans, A. sp., A. purpuera, A. aurantiaca, A. minatrix, A. velutina, A. pulchra, A. walckenaeri.
Použitá literatura:
Andrew M. Smith - The Tarantula, Classification and Identification Guide