Paramyxoviróza (pseudomor holubů)

Na stránkách Fauny bylo již publikováno o mnoha nemocech, které se vyskytují v dnešních chovech holubů. Vedle pojednání o trichomoniáze, herpesviróze, kokcidióze, ektoparazitózách, endoparazitózách a salmonelóze, které jsou pro zájemce kdykoliv přístupny na internetovém serveru ifauna.cz, si dnes připomeneme onemocnění nejčastěji specifikované pod označením paramyxoviróza. Termín “připomeneme si” jsem zvolil zcela záměrně, protože se jedná o onemocnění, které by mělo být známé všem chovatelům holubů a vystavovatelé holubů mají povinnost proti této viróze svůj chov vakcinovat. Ale pak přichází praxe a ta nám připomene, že ne všichni svoji základní předvýstavní povinnost dodržujeme...

Vývoj PMV ve světě

Evropa, a posléze i jiné části Země, se s onemocněním poprvé setkala až počátkem osmdesátých let dvacátého století, kdy byla nákaza diagnostikována jak u okrasných holubů, tak i v chovech poštovních holubů. Rychlé a neobyčejně rozsáhlé rozšíření paramyxoviru(PMV) zajišťovaly možnosti jeho přenosu prostřednictvím oděvu a obuvi člověka, přímým kontaktem mezi holuby, hmyzem, přes menší savce a zejména prachem, kde docházelo k enormnímu přenosu v uzavřeném prostředí holubníků a výstavních hal.

Newcastlova choroba

Dnes se s onemocněním setkáváme i pod označením Newcastlova choroba, podle příbuzného, velmi dobře probádaného viru, který způsobuje pseudomor drůbeže. Původcem pseudomoru u holubů je patogenní paramyxovir, napadající jejich centrální nervový systém(CNS). Z mnoha typických příznaků, svědčících o invazi právě touto virózou, lze jmenovat poruchy rovnováhy, neschopnost běžného letu, nekoordinovanost pohybů při náhlém vyrušení a hlavně ono známé kroucení krku a nezvyklé vytáčení hlavy. Narušený CNS vede u postižených jedinců k otáčivé motorice při chůzi a při přijímání potravy nervové poruchy znemožňují, či krajně znesnadňují příjem zrní, a to nejen při vlastním zobání, ale i při pokusu o polknutí zrna. Chovatel si stěžuje, že se holubi nemohou “trefit” do zrní. V některých případech dochází k celkové obrně, kdy holub svěsí hlavu a je zcela apatický. POZOR! Velmi podobné příznaky se mohou vyskytovat i při konečné fázi většiny ostatních holubích onemocnění, např. při napadení nervovou formou salmonelózy, při otravách nebo po invazi škrkavek. Výskyt nervových poruch je však v těchto případech v poměru k rozsahu napadení CNS při pseudomoru krajně sporadický a nezasahuje chov v takovém rozsahu, jako je tomu u paramyxovirózy. Onemocnění provází (spíše vodnatý) průjmovitý trus nazelenalé barvy a zvýšený příjem tekutin. Zcela odlišné příznaky vyvoláva pseudomor u holoubat, kde pozorujeme náhlé, zdánlivě bezpříčinné, úhyny již asi od 5 dnů stáří, holoubata mají zpravidla vodnatý průjem. V posledních letech, v souvislosti s prováděnými preventivními opatřeními proti nemoci, lze vysledovat změnu nejčastějších příznaků po napadení pseudomorem. Ustupuje viditelné narušení CNS a nemoc probíhá skrytější formou, kde pozorujeme např. zhoršené dýchání. V modifikaci běžných příznaků virózy lze spatřit velké nebezpečí, které stěžuje jednak její diagnózu, jednak snižuje naši bdělost před rizikem, jež pro chov pseudomor představuje.

Diagnostika

V případě, že si nevíme s diagnostikací onemocnění rady, odesíláme prostřednictvím svého veterinárního lékaře nejlépe živého vytipovaného jedince k odbornému vyšetření v příslušném veterinárním zařízení. Při vyplňování žádosti o vyšetření výslovně uvedeme podezření na paramyxovirózu a zároveň budeme žádat o vyšetření na salmonelózu prostřednictvím krevního rozboru! Při návštěvě lékaře ihned necháme prohlédnout trus holubů na výskyt endoparazitů a podle výsledků vyšetření provedeme medikaci proti zjištěným původcům parazitické invaze. Zatímco léčbu proti parazitům provádíme při podezření na paramyxovirózu jen na základě vyšetření a v případě nutnosti, léčebnou clonu proti salmonelóze, která provází pseudomor holubů v naprosté většině případů, provádíme vždy. Jako každá viróza i původce paramyxovirózy oslabuje organismus holuba natolik, že dochází k propuknutí některých sekundárních onemocnění, které by se v běžné kondici u holubů neprojevily, nebo alespoň ne v takovém rozsahu. Mezi tato onemocnění patří vedle zmíněné salmonelózy a endoparazitóz i infekční rýma a hlavně trichomoniáza, a proto neustále kontrolujeme zobákovou dutinu chovného osazenstva na výskyt těchto chorob.

Prevence

Jestliže máme jistotu, že náš chov je napaden paramyxovirózou, provedeme souhrn těchto opatření:
• těžce nemocné holuby utratíme
• ostatní holuby s příznaky onemocnění - nervových poruch - umístíme do zvláštního oddělení stranou chovu, na místo, kde nemají přístup volně žijící ptáci a hlodavci. Nemocné holuby, kteří nemohou přijímat potravu či vodu krmíme a napájíme manuálně. Ostatním holubům nabízíme vodu v širších miskách a zrní ve vyšší vrstvě, rovněž v dobře přístupném krmítku
• v hlavním holubníku i v oddělení pro nemocné provádíme každodenní úklid spolu s dezinfekcí a provedeme opatření k likvidaci parazitů
• Důležité! V zájmu přátelských vztahů s ostatními chovateli obejdeme všechny holubáře, mající své chovy v blízkosti našeho a upozorníme je na to, že se v našem chovu vyskytl pseudomor a doporučíme jim provedení ochranné vakcinace, případně revakcinace. Jestliže máme volně vedený chov, holuby nevypouštíme!
• V žádném případě nevystavujeme, byť bychom holuby nahlásili na sebeprestižnější akci a zamezíme přístupu jiných osob do holubníku
• U holubů, kteří nevykazují známky onemocnění, provedeme vakcinaci některým z dále popsaných preparátů. Přes obecně zastávaný názor k okamžité vakcinaci u těchto na pohled zdravých jedinců se přikláním k provedení tohoto opatření až asi 10-14 den po zjištění prvních případů pseudomoru, neboť mezi na pohled zdravými holuby, se vyskytuje jisté procento skrytě nemocných jedinců, u kterých provedená vakcinace vyvolá onemocnění (mnohdy s ryhlejším a horším průběhem).

Jakým způsobem provádíme léčbu?

Již v pojednání o herpesviróze bylo konstatováno obecné pravidlo v problematické léčbě viróz, které nelze jako takové současnou medicínou léčit, ale proti nimž můžeme živý organismus chránit pouze vakcinací. Pokud ovšem vakcína existuje. Zhoubný účinek viróz nevede u organismů zpravidla k mortalitě, ale přidružená, tedy bojem s virem vyvolaná, onemocnění již mortalitu mohou způsobovat. Při poměrně destruktivním působení paramyxoviru podáváme antibiotickou clonu, nejlépe pomocí širokospektrálního antibiotika. Širokospektrálním nazýváme takové antibiotikum, které je schopno působit na několik rodů bakterií zároveň. Vzhledem k častému výskytu salmonell by jedním z rodů bakterií, na jejichž léčbu je antibiotikum podané při pseudomoru určeno, měl být rod Salmonella. Vhodných léků je celá řada (doporučí je veterinární lékař), z novějších je oblíbený např. TIAMUTIN (účinek na Salmonelly, Mycoplasmy, Staphylococcy a Pasteurelly). Léčebnou clonu proti nebakteriálním opatřením provedeme v případě aktuální potřeby, většinou se vyplatí provedení kůry proti kokcidiím a trichomoniázám. Po medikaci, popř. i bez ní, přistupujeme k podávání probiotik, např. LACTIFERMU či AVIBIONU prostřednictvím pitné vody a spolu s probiotiky aplikujeme i vitamíny a pivovarské kvasnice (do krmiva), jako zdroj vitamínů skupiny B. Podávání probiotik po 5 dnech nahradíme asi třídenní obměnou za některý elektrolyt a poté až do stabilizace chovu aplikujeme opět probiotika. Po léčebných a dalších podpůrných opatřeních se zdravotní stav holubů ustálí během 2 - 3 týdnů, s tím, že ustoupí příznaky poškození CNS, až na některé výjimky, u kterých je postižení trvalého rázu.

Průběh pseudomoru má dnes většinou chov od chovu specifický průběh. Zatímco v prvních letech po zjištění onemocnění decimovaly napadené chovy hromadné ztráty, dnes zpravidla onemocnění propukne jen u části chovu, i když v některých případech jsou stále statistiky úhynů přinejmenším varující. Vysokou mortalitu vykazují nevakcinované chovy, u chovů dříve vakcinovaných jsou ztráty spíše individuální a chovy vakcinované by měly být beze ztrát. Často však slýcháme, že i vakcinovaný chov zaznamenal případy pseudomoru. Zde je nutno připomenout, že žádná vakcína sama o sobě nemá 100 % účinnost. Může dojít i k situaci, kdy byla podána vakcína s prošlou lhůtou, vakcína nesprávně skladovaná či nebyl dodržen návod k aplikaci. Vakcíny vykazují rovněž nižší účinnost při podání v bezprostřední době po některé léčbě, kdy organismus holuba není ještě v optimální kondici.

Před paramyxovirózou je schopno ochránit naše chovy několik vakcín. Tedy nikoli léčba, ale prevence - vakcinace! Dříve byla nejoblíbenější a nejdostupnější vakcína AVIPEST, určená k ochraně před pseudomorem drůbeže - Newcastlovou chorobou. Právě u této vakcíny docházelo k nejčastějším chybám při jejím podávání, kdy se podala “žíznivým” holubům rozpuštěná v takovém množství vody, které holubi do půlhodiny vypili. Správné dávkování vakcíny je však zcela odlišné a spočívá v nanesení nejlépe dvou kapek, v destilované vodě rozpuštěné vakcíny, na sliznici holuba - u malých plemen na oční sliznice, u větších plemen raději na nosní sliznici kápnutím do obou nosních dírek. Aplikovat Avipest do vody lze doporučit jen v případě, kdy podáváme následně (po čtrnácti dnech až měsíci) některou z dále popsaných injekčních vakcín proti pseudomoru. Avipest v tomto případě do vody podáváme ve dvojnásobné koncentraci a misku s vodou nezapomene před úkonem i po něm důkladně vymýt a vydezinfikovat.
I když jsme s ochrannými účinky vakcíny Avipest na holubí pseudomor spokojeni, zpravidla ji dnes používáme jen jako doplňkovou, zvyšující účinek jiných vakcín. Ochranu proti paramixoviróze provádíme prostřednictvím některého z injekčních preparátů, který aplikujeme podkožně v zadní části krku holubů. Tyto výkonnější vakcíny jsou vyráběny jednak s účinností pouze na holubí pseudomor a ochrannou lhůtou jeden rok (NOBIVAC-PARAMYXO), jednak jsou oblíbené bivalentní vakcíny, s účinkem znásobeným ochranou proti herpesviróze (COLINAK NH) či salmonelóze (např. v Německu oblíbená vakcína, vyráběná firmou IDT z Rodlebenu). V těchto případech je doporučováno provést očkování dvakrát v roce, přičemž k navození imunity dochází, podobně jako u Avipestu, po 10 - 14 dnech. Mladé holuby doporučuji očkovat těsně před výletem z hnízda nebo při přemisťování do oddělení pro výletky. Druhé očkování u nich provádíme současně s chovnými holuby na počátku podzimu, asi tři týdny před hlavní výstavní sezónou. Do této doby mladé nevystavujeme.