V posledních letech se v našich chovech stále častěji objevují, kromě rodu Python, také zástupci austro-papuánských krajt rodů Liasis, Morelia, Antaresia.
Rod Liasis - John Edward Gray, 1842 je zastoupen pěti a více druhy (nejednotné taxony), které obývají oblasti Indonésie, Austrálie a Nové Guiney. Většina druhů žije v okolí vodních zdrojů. I když jsou to zavalití hadi, jsou “proklatě” rychlí a dosti kousaví. Dorůstají 150 -- 450 cm. Vzhledem k tomu, že panuje neustále “chaos” v nomenklatorických změnách, použiji některé citace z odborných článků Ivana Reháka. McDowel (1975) uvádí Liasis childreni jako typový druh rodu Liasis Gray 1842, přičemž vychází ze skutečnosti, že Gray v rámci rodu Liasis aktualizoval podrody Liasis, Lisalia a Simalia a Liasis childreni zařadil do podrodu Liasis (Wells et Wellington 1983 vyčlenili komplex “childreni” z rodu Liasis a zařadili do nového rodu Antaresia). Proto McDowel při zjištění, že krajta Botrochilus boa (Schlegel, 1837), jediný zástupce monotypického rodu Botrochilus Fitzinger, 1843, by měla být řazena do stejného rodu jako L. childreni, později popsaný rod Botrochilus převedl do synonymiky o rok dříve popsaného rodu Liasis. Přehlédl ovšem skutečnost, že v roce 1846 Desmarest určil typovým druhem Grayova rodu Liasis druh Boa amethistinus (svv Oshea 1987) resp. Liasis amethistinus (Schneider 1801).
Tento druh McDowell (1975) z rodu Liasis vyjmul a spolu s několika dalšími austro-papuánskými krajtami s chápavým ocasem a dorzálními šupinami bez apikálních jamek zařadil do rodu Python Daudin, 1803. Druhy s apikálními jamkami a neovíjivým ocasem ponechal, díky svému mylnému označení L. childreni typem rodu Liasis, v rodu Liasis. Cogger et al. (1983), podpořili nutnost oddělení druhů s chápavým ocasem z rodu Liasis, ovšem odmítli jejich zařazení do rodu Python. Podle jejich klasifikace patří tyto krajty do rodu Morelia, jehož typovým druhem je Morelia spilota (Lacepede, 1804). Tím se typový druh rodu Liasis Gray 1842 dostal do jediného rodu s typovým druhem monotypického rodu Morelia Gray, 1842.
Protože Gray uvedl rod Morelia před rodem Liasis, je podle pravidel zoologické nomenklatury platným jménem tohoto rodu v pojetí Coggera etal. (1983) Morelia. Dalším důsledkem převedení typového druhu rodu Liasis do rodu Morelia, při současném uznání příbuznosti na úrovni rodu krajty Botrochilus boa s druhy rodu Liasis vyznačujícími se neovíjivým ocasem a opikálními jamkami, je klasifikace těchto druhů jako příslušníků rodu Botrochilus. Rod Liasis při takovém uspořádání vlastně přestává existovat jako platný taxon. V Desmarestově označení taxonu “amethistinus” jako typu rodu Liasis však nelze vyloučit, že se ve skutečnosti jedná spíše o taxon “mackloti” Dumerila a Bibrona (1844) než Schneiderův (1801) “amethistina” (srv. Oshea 1987). Pokud by byl typem rodu Liasis druh Liasis mackloti (ze skupiny krajt s nechápavým ocasem), nebyl by důvod k synonymizaci rodu Liasis s rodem Python či Morelia. Do této nevyřešené situace alespoň nomenklatoricky vnesl jednotu Smith (1985), který chápe rod Morelia Gray, 1842 velmi široce, takže zahrnuje i rody Chondropython Meyer, 1874, Botrochilus Fitzinger, 1843 a Liasis Gray, 1842. Bohužel dochází také k rozporům klasifikace mezi druhy a poddruhy.
Rod: Antaresia (Wells, Wellington, 1983)
Druh: A. childreni syn. Liasis childreni, Botrochilus chil- dreni, Morelia childreni)
Druh: A. maculosa
Druh: A: perthensis
Druh: A. stimsoni (syn. Liasis childreni stimsoni)
Rod: Aspidites
Druh: Aspidites melanocephalus
Druh: Aspidites ramsay
Rod: Botrochilus (Schlegel, 1837)
Druh: Botrochilus boa (syn. Liasis boa, Morelia boa)
Rod: Chondropython (Meyer, 1874)
Druh: Chondropython viridis (syn. Morelia viridis)
Rod. Liasis (Gray, 1842)
Druh: Liasis albertisi (syn. Leiopython albertisi, někdy bývá považována za poddruh krajty Liasis fuscus, která ovšem je pravděpodobně barevnou variantou Liasis mackloti)
Druh: Liasis fuscus (považována za bar. variantu L. mackloti)
Druh: Liasis mackloti (syn. Morelia mackloti)
Poddruh: Liasis mackloti mackloti
Poddruh: Liasis mackloti dunni
Poddruh: Liasis mackloti savuensis
Druh: Liasis olivaceus
Poddruh: Liasis olivaceus olivaceus
Poddruh: Liasis olivaceus barroni
Druh: Liasis papuanus (syn. Apodora papuanus, Liasis oli- vaceus papuanus)
Rod: Morelia (Gray, 1842)
Druh: Morelia amethistina (syn. Simalia amethistina, Liasis amethistina)
Poddruh: Morelia amethistina amethistina
Poddruh: Morelia amethistina kinghorni
Druh: Morelia boeleni (syn. Liasis boeleni, Python boeleni)
Druh: Morelia brodli
Druh: Morelia curinata
Druh: Morelia oenphelliensis
Druh: Morelia spilota (Syn. Morelia argus)
Poddruh: Morelia spilota spilota
Poddruh: Morelia spilota cheynei
Poddruh: Morelia spilota medowelli
Poddruh: Morelia spilota variegata
Rod: Python (Daudin, 1803)
Druh: Python anchictar
Druh: Python curtus
Poddruh: Python curtus curtus
Poddruh: Python curtus breitensteini
Poddruh: Python curtus brongersmai
Druh: Python molurus
Poddruh: Python molurus molurus
Poddruh: Python molurus bivittatus
Poddruh: Python molurus pimbura
Druh: Python regius (syn. Python bellii)
Druh: Python reticulatus
Druh: Python sebae
Poddruh: Python sebae sebae
Poddruh: Python sebae natalensis (syn. Python saxu- loides)
Druh: Python timorensis
Nyní bych se chtěl zmínit o chovu některých krajt rodu Liasis a Antaresia.
Krajta vodní je jedním z největších zástupců svého rodu. Průměrně dorůstá délky 90 - 180 cm, ale i více (až 250 cm). Hlava je dlouhá a masivní, tělo štíhlé ale svalnaté, samci mají poměrně velké kloakální drápky a jsou oproti samicím menší a méně agresivní. Základní zbarvení je zelenohnědé až matně hnědé, hřbet a boky jsou pokryty hnědými, žlutými až bílými skvrnkami, břicho je bílé, žluté až hnědé. Na čenichu má dvě tepločivé jamky, další jsou v zadní části spodní čelisti (resp. 4 na každé straně). Liasis mackloti mackloti se vyskytuje na Nové Guinei, v Indonésii a na severu Austrálie, ostrůvkovitě také na ostrovech Timor, Suva a Torresova průlivu a Queenslandu. Liasis mackloti dunni se endemicky vyskytuje na ostrově Wetar a Liasis mackloti savuensis obývá Sawu a Indonésii.
Dospělý pár Liasis mackloti mackloti chovám střídavě v teráriích 150 x 160 x 90 cm (dxhxv) při páření. Při sólo chovu používám terária 80 x 70 x 80 cm. Terária jsou vybavena větví, jako podklad používám střídavě Lignocel, hobliny nebo kůru. Teplotu udržuji 26 - 30 °C u zdroje (ve dne) a 17 - 22 °C (v noci). Literatura uvádí udržování téměř 100 % vlhkosti, ale tento údaj je velice zavádějící (při vysoké vlhkosti krajty trpí dýchacími potížemi) optimální vlhkost je 65 - 75 %. Při správné metodice není odchov problém. Své L. mackloti jsem si pořídil na podzim 2001 původem z přírody. Oba hady jsem umístil do dvou terárií 80 x 60 x 80 cm, která jsou na vrchu krytá pouze pletivem a udržoval teplotu kolem 22 - 25 °C. Samice během 14 dnů “zdlábla” 10 velkých morčat (žravost tohoto druhu je úžasná), samec nejevil zájem o potravu, což mě trochu zmátlo, ale za pár dní mi bylo jasné proč. Samec se začal živě zajímat o samici, ovšem samotné páření - kopulaci jsem pozoroval poprvé 27. prosince v nočních hodinách, ale určitě k němu došlo už dříve, protože od konce listopadu byli oba v “klubku” a páření probíhá velice nenápadně. Mohlo mi uniknout. Počátkem února samice vyhledává místa pod žárovkou, kde si prohřívá zadní partie těla občas břichem nahoru, tedy pravděpodobně je březí. Rozmnožovací sezóna této krajty je velice plastická, mohou se rozmnožovat celoročně, ale pouze jednou. K vyprovokování pohlavní aktivity stačí snížení teploty o 3 - 5 °C a zvýšení vlhkosti a je úplně jedno je-li jaro, léto, podzim nebo zima.
Můj chovný pár se u předchozího chovatele pářil na jaře (březen až duben) a u mne v zimním období (listopad- prosinec). I když je literaturou doporučováno připouštění jedné samice s více samci, nepřipadá mi to jako nutnost, postačí v období páření přidat čerstvě svlečenou samici k samci (to se mi osvědčilo u psohlavců C. hortulana, C. cooki, C. enydris, Trimeresurus sp., Lampropeltis sp.). Asi za 3 měsíce po páření samice klade kolem 20 vajec. Při teplotě kolem 25 - 27 °C samice vejce vysedí sama, při vyšších teplotách slezou a nestarají se o ně. Proto je lepší vejce přendat do inkubátoru s teplotou 29 - 30 °C. Mláďata se líhnou po 58 - 90 dnech. Do týdne se svlékají a poté již sama přijímají potravu. I když je tato krajta poněkud nervózní druh, vřele ji doporučuji.