Vrabec hnědohřbetý - Auripasser luteus

Jeden z nejčastěji importovaných vrabců Afriky, vyskytující se zhruba na jih od Sahary. Chovateli často nazýván jako vrabec zlatý, kterýžto název poměrně věrně popisuje jeho zbarvení. K jejich smůle bývají po importu značně oškubaní, takže mnoho chovatelů je od koupi jejich vzhledem odrazeno. Není to žádná vada, v chovatelském zařízení odpovídajících rozměrů velmi rychle zapeří a stanou se z nich skutečné ozdoby chovu. Určitým problémem je, že se často v omezených prostorách zraňují, zejména oči bývají často zraněny. Tato zranění a poškození opeření však na chov nemají žádný negativní vliv!

Chov vrabce hnědohřbetého

Vrabec hnědohřbetý není běžný exot v našich klecích, dá se ale poměrně dobře odchovat. Ideální je, vytvořit skupinu těchto vrabců, samozřejmě v kleci odpovídajících rozměrů. Šarvátky zde nikdy nebudou brát konce, je to ale nejspolehlivější způsob, jak je odchovat. Chování celé skupiny lze z lidského pohledu někdy nazvat až promiskuitní, páření mezi jednotlivými vrabci ještě neznamená, že dojde k odchovu. Dominantní sameček se dokázal s jednou samičkou pářit až 12x za sebou, aniž by měli zájem o stavbu hnízda a snůšku! Snad má toto chování vliv na vztahy ve skupině, jinak si to nedovedu vysvětlit. Tato sexuální “aktivita” probíhala vždy v podvečerních hodinách. Život ve skupině bude pro tyto vrabce asi důležitý, když jsem později jednoho samečka ze skupiny odprodal, do druhého dne bez jakékoliv příčiny uhynul.

Dva páry, dvě zkušenosti

Oba páry byly umístěny do klece 320 x 50 x 90 cm, kde již byly tři páry panenek žlutokrkých, pár panenek běloprsých, několik kusů APT a odchovy guld. Na zadní stěně klecí byly zavěšeny různé košíčky, budky a vytvořena různá zákoutí k hnízdění. Během krátké doby všichni vrabci dopeřili a počalo období námluv. Jeden ze samečků se ukázal jako dominantní a pouze tento se mohl oběma samičkám předvádět. Druhý se ani nepokoušel o námluvy, většinou sedal v horní části klece a pouze švitořil. Dominantní sameček vysedával na okraji jedné z kukaněk a předváděl jakýsi namlouvací tanec. Zajímavé bylo, že poté, co si jedna samička dala říci, postavili hnízdo na jiném místě, kde i zasedla na snůšku, její partner poté pouze dbal, aby se nikdo k hnízdící samičce nepřibližoval. Sameček č. 2 zaujal místo v namlouvací kukaňce a celý rituál se opakoval s tím, že sameček č.1 tohoto občas trochu prohnal, zřejmě se mu zdál příliš aktivní. Zbývající samička se o č. 2 příliš nezajímala, ke změně došlo, když byla do klece vpuštěna třetí samička, kterou jsem donesl domů v dosti pošramoceném stavu. V šarvátkách při karanténování přišla o jedno oko, byla značně oškubaná a rozhodně bych se rozmýšlel nazvat ji chovnou. Během krátké doby krásně zapeřila, ovšem s okem se již nedalo nic dělat. Tato samička ihned projevovala zájem o tance samečka č. 2 a posléze spolu postavili hnízdo a opět na jiném místě! Bylo evidentní, že ona kukaňka sloužila samečkům pouze k předvádění se! Zatímco první pár postavil hnízdo z kokosového vlákna, druhý ke stavbě použil hrubé stonky trav a drobné větvičky. V dalších hnízděních bývala hnízda vystavěna z materiálu, který byl vyškubán z jednotlivých hnízd a kukaněk. Hnízdo doslova připomínalo shluk filcu a dalo se jen velmi těžko rozebrat.

Odchov

Než stačil druhý pár zasednout, ozýval se z hnízda prvního páru pískot mláďat. Krmnou dávku jsem nijak neupravoval, celé osazenstvo klece již delší dobu denně dostávalo naklíčené zrniny smíchané se suchou směsí ALL PET (k této suché směsi bych rád dodal, že se jedná o jednu z nejlepších směsí, které jsou na trhu k dostání, její cena je příznivá a moje zkušenosti s ní jsou ty nejlepší) a k tomu dvě lžíce moučných červů. Dvakrát denně ještě čerstvý ptačinec a to bylo vše. Desátý den jsem v ranních hodinách nalezl na dně klece vyhozené mládě, toto jsem vrátil do hnízda a následně zvýšil dávku moučných červů, k dalšímu vyhození mláděte již nedošlo. Asi po 14-ti dnech vylétl z hnízda mladý sameček, protože jsem neslyšel z hnízda již žadonění o potravu, prohlédl jsem jej, ovšem žádné další mládě již v hnízdě nebylo. K mému překvapení se po dvou dnech objevila mladá samička, kde však byla do této chvíle schovaná, nevím. Nemohlo to ani být mládě druhého páru, protože tento hnízdění pouze simuloval. Po dobu pobytu v hnízdě byla obě mláďata krmena oběma rodiči, po jejich vylétnutí se o ně starala hlavně samička, která také vždy, když jsem se u klecí objevil, vydávala typické vrabčí varovné volání. Sameček se vzápětí o rodinku přestal starat a více se věnoval novému dvoření třetí samičce. U vylétnuvších mláďat již bylo možno rozeznat pohlaví, sameček měl žlutavý nádech, samička byla matnější bez žlutavého nádechu.

Dnes, zhruba po dvou letech, co byli tito vrabci importováni do ČR, nastává situace, kdy se již těžko shánějí jedinci na doplnění chovu a ti chovatelé, kteří prozíravě nakoupili více jedinců, jsou bez problémů. Stále platí: Jeden pár, žádný pár!