Hýl obecný
Vždy, když se mi podařilo navštívit nějakou větší zahraniční výstavu, byl jsem uchvácen úsekem chovatelů evropských ptáků. Tato záliba je v Německu, Holandsku či Belgii velmi rozšířena, zatím co u nás bychom takové nadšence spočítali možná na prstech jedné ruky. Naposledy jsem byl vloni v Ulmu a jenom odchovaných stehlíků tam soutěžilo dobře přes 250. Další druhy, mezi jinými i Hýl obecný, jsou dnes chovány i v řadě barevných mutací. Již dávno jsem si proto říkal, že by se mělo něco na tohle téma uveřejnit. A když jsem tuhle přehraboval svoje diapositivy, našel jsem i obrázky forem, či druhů hýlů ze Sibiře, jakož i nějakých kříženců. Tak jsem si řekl, začnu hýlem. Měl jsem si vybrat pro začátek něco jiného, ale již se stalo. Smůla. V první radosti nad tím, že jsem tak nějak mimochodem našel diáky Sibiřanů jsem si myslel, že naše hýly nafocené mám. No mám, měl jsem. Hledal jsem dva dny, ty dobré jsou fuč. Jeden z nich byl otištěn v knize Toulky přírodou na celou stránku. Zbyla mi jenom série na ORWU označená jako “špatné.” Možná, že si dnešní počítač s uhnutou barvou poradí.
Charakteristika
Hýla obecného pozná skoro každý. Obvykle je vidíme jako dekoraci zimní krajiny. Mrzne, sníh a na ojíněném jeřábu sedí hejnko krásně červených ptáků s černými čepičkami a živí se jeřabinami. Ve skutečnosti žerou jen semena zevnitř, to ostatní je pro ně balast. Na jaře se rozdělí na páry a zmizí. Dočteme se, že žijí skrytě v lesích. Někdy před sto lety se dokonce diskutovalo o tom, zda u nás hýl vůbec hnízdí. Dnes víme, že na horách je hojnější, ale i v nižších polohách nechybí. Ptáci jsou málo pohybliví a tím je dáno i to, že jsou málo vidět. Pokud při vyrušení odlétají, je jejich nejnápadnějším znakem, kterého si všimneme, zářivě bílý kostřec. Žádný jiný náš pták nemá takhle umístěnou bílou barvu v kombinaci s červenou.
Řekneme si, hele, bílý flek, to je hýl! Snadné určení. A dál již nemusíme přemýšlet. Ale já jsem důchodce, který nemá co na práci a od přírody “vrtal.” A tak mně taky napadla taková pitomost, co že to má ten hýl vlastně bílého? No, kostřec. Ale jaké má horní krovky ocasní? Ty přeci musí mít taky! Vždyť jsi jej měl v ruce mockrát a kolikrát jsi se na něj díval do klece a kolikrát jsi tyhlecty ptáky posuzoval, ty starej moulo. Co kdyby se tě pan Čech zeptal? No to by byla ostuda. No, nevadí, tak si to přečteme. Co já jenom v životě utratil za ptačí literaturu. A ono to tam NENÍ! Od Jirsíka, přes Wahla, Černého, Hanzáka, Baláta až po Hudce se nikde nedočtete, jaké barvy jsou horní krovky ocasní u hýla. Jen Ferianc píše: “Trtáč, nadchvostové a podchvostové krovky a brucho sú biele. Nicméně se domnívám, že hýl je má stejné barvy jako ocas, tedy černé. V Hanzákově atlasu je fotografie, z které je to zřejmé. A studujete-li obrázky v nejrůznějších knížkách i tady můžete vidět rozličné pojetí. Tady je to namalováno tak, že jsou bílé, jinde zase tak, že jsou černé. Nakonec může být pravdou i to, že různé formy mohou být na této partii těla i jinak zbarveny. Jenom to zatím nikdo tak hluboko nestudoval. Pravdou ovšem je také to, že různá klišé jsou v každém z nás hluboce zakořeněna. Uvedu příklad. Opět každý ví, že hýl má přes křídlo bílou pásku. Jakou?
Většina autorů uvádí, že širokou bílou. Ale i v naší literatuře najdete, že úzkou bílou. Vrcholem je slavný atlas Dr. Goslera! V textu je uvedeno: ”Křídla a ocas jsou černé, na křídlech je široký bílý pruh. Na protější stránce je pak skutečně hezká fotografie páru hýlů u hnízda. Samec má přes křídlo pruh, ovšem stejné barvy jako záda, tedy výrazně šedý! Horní krovky ocasní černé, kostřec vidět není. Je to anomálie? Je to snad zeměpisná forma? Odkud ta fotka může být? Jisté ovšem bude, že si toho autor knihy nevšimnul.
Rod Pyrrhula Brisson
Tak se tedy nejprve na celý rod Pyrrhula Brisson, 1760 = hýl podívejme. Obvykle je do tohoto rodu zařazeno nejméně celkem šest druhů, v případě, že výše uvedené formy nejsou považovány za samostatné druhy. Wolters uvádí šest druhů, přičemž nejspornější a nejrozšířenější druh Pyrrhula pyrrhula (L., 1758) = hýl obecný, dělí na 4 rasové skupiny a to:
1. murina Goden, 1866,
2. pyrrhula: s formami: pileata, europaea, iberiae, coccinea, pyrrhula, rossikowi, caspica, cassini.
3. cineracea Cab. 1872, s poznámkou monotypický
4. griseiventris Lafr., 1844 s formami kurilensis, griseiventris = “roseacea.”
Takové dělení na skupiny, které jsou v systému jakousi škatulkou navíc, znamená, že není dokonalé jasno. U druhu murina, který žil jen na jednom z Azorských ostrovů a dnes se neví, zda v přírodě ještě existuje, se bude příslušnost jen těžko dokazovat. U sibiřského druhu cineracea, který i mnozí ruští ornitologové považují za samostatný druh, je situace příznivější a mluví spíše pro druh. Silným argumentem je skutečnost, že žije na stejném území jako poddruh pyrrhula a ptáci se mezi sebou nekříží. Musí tedy existovat mechanizmus, který tomu zabraňuje.
Dalšími druhy tohoto rodu jsou pak Pyrrhula leucogenis Og.-Grant, 1895 = hýl filipinský, podle zásady priority používám názvosloví z Goslerova atlasu, i když i tady není zdaleka ideální a někdy i matoucí. Pyrrhula nipalensis Hodgs., 1836, = hýl hnědý. Na tomto ptáku žádnou hnědou nenajdete, je šedý, s černými křídly a ocasem. Pyrrhula erythaca Blyth., 1862 = hýl šedohlavý. Tito ptáci se v našich chovech již objevili pod názvem hýl škraboškový. Hlava je šedá, prsa rezavá, maska černá. Pyrrhula erythrocephala Vig., 1832 = hýl narezavělý. Prsa i hlava rezavá, maska černá. Pyrrhula aurautiaca Gould, 1858 = hýl Gouldův. Ten je rezavý celý.
“Náchylnost” hýlů vytvářet barevné odchylky
Vraťme se nyní k našim hýlům obecným. Jsou to zatvrzelí vegetariáni, kteří celoročně dávají přednost různým semenům, pupenům stromů, ale i okvětním lístkům ovocných stromů. Existuje zpráva o páru hnízdícím v Praze na Petříně, který svoje mláďata krmil výhradně kaší z okvětních lístků ovocných stromů ze Seminářské zahrady. Známou zimní potravou jsou jeřabiny, z kterých berou ovšem jen jadérka. Za zmínku stojí i jejich záliba v semenech šeříku a kopřiv. Na jaře zřejmě hodně sbírají potravu přímo na zemi nebo z nízkých rostlin, jako jsou pampelišky. Jednou jsem si všimnul na okraji lesní silnice samce hýla, který neodletěl. Chytil jsem jej do ruky, byl zřejmě zcela vyčerpán. Do příštího rána uhynul a teprve při podrobnější prohlídce jsem našel příčinu. Na hlavě a krku jsem napočítal celkem 32 napitých velkých klíšťat. I to svědčí o tom, kde převážně sbíral potravu. Klíšťata se drží ponejvíce v trávě, tak do jednoho metru.
Dříve byl hýl oblíbeným klecním ptákem, který na potravu nebyl nijak náročný a krmili jej stejně jako stehlíky a čížky. Namačkaná slunečnice a semenec jsou však příliš olejnatá, tučná strava. Dnes máme opravdu lepší možnosti sestavit hýlům pestrou směs semen, i za cenu jejich dovozu ze zahraničí. Jmenuji například perilu hnědou a bílou, niger, čekanku, japonské proso. Nakonec můžeme kupovat již předem připravenou směs. Ve venkovní voliéře, trochu zarostlé, hýl hnízdí vcelku spolehlivě. Němečtí chovatelé tvrdí, že zahnízdí i v kleci.
“Náchylnost” hýlů vytvářet barevné odchylky je známa i z přírody. Ve známé a velmi používané polní příručce evropských ornitologů Pareys Vogelbuch jsou vyobrazeny čtyři případy známých odchylek a to částečný albín, albín s červenýma očima, pastelový (Gelbling) a zcela černý pták (Schwärzling). Sám jsem na výstavě v Reutlingenu viděl mutanty pod označením hnědý, pastelový hnědý a pastelový. Hýl má zřejmě zvláštní svatební tanec, který brání snadnému spáření například s kanárem. Dlouho naši chovatelé byli přesvědčeni, že zkřížit jej s kanárem nelze. Pak jsme na světovém šampionátu v Olomouci v roce 1980 mohli s očima na vrchu hlavy vidět, co všechno jde. Specialisté kříží hýla nejen s kanárem, ale i ostatními evropskými ptáky. Zvláště atraktivní jsou pak kříženci hýla se stehlíkem. Ale byli tenkrát k vidění kříženci i s kanárem, čečetkou, konopkou, hýlem rudým. Některé z těchto kříženců mám na obrázcích a můžete si je prohlédnout.
Vím o některých našich chovatelích, kterým se odchov hýlů zdařil, byli odchováni i ve stanici mladých přírodovědců v Praze a tak jen doufám, že se někdy příště dozvíme nějaké další podrobnosti.
