Představujeme: Poštovní holubářství

Vlastnost domácího holuba vracet se na rodný holubník je všeobecně známa. Ve světě fauny ale nejsou holubi jedinými tvory, kteří se vyznačují instinktem s neuvěřitelnou přesností se navracet do míst svého rodiště. Vzpomeňme na pstruhy či tažné ptáky. U poštovního holuba je tato vlastnost dovedena do naprosté dokonalosti a téměř 200 let je předmětem jedinečného a napínavého sportovně - chovatelského zápolení.

Kořeny ve starověku

Již mnoho let před naším letopočtem byly známy vynikající orientační schopnosti u některých plemen domácích holubů v Severní Africe a Přední Asii. S potomky těchto prastarých plemen se zde můžeme setkat i v současnosti. O vlastním původu orientačních schopností holubů bylo vytvořeno mnoho hypotéz. Nejschůdněji se dnes jeví teorie, že severojižní orientaci zajišťuje schopnost vnímat zemský magnetismus a východozápadní orientaci schopnost vnímání aktuálního postavení slunce. (Orientace dle slunce byla popsána i u stěhovavých ptáků).

Dochované záznamy ze starověkého Egypta a Sýrie pojednávají o schopnosti polního holuba pravidelně se vydávat na cesty dlouhé až 250 km za potravou či vodou a následně se vrátit na holubník. Těchto zkušeností využili mořeplavci -- starověcí Féničané a Egypťané - a počali vybírat jedince s nejrozvinutější orientační schopností. Chov letově zaměřených holubů se ve starověkých městech rychle rozvinul. Z těchto chovů si mořeplavci vybírali nejzdatnější jedince a tyto brali na svoje plavby. Holubi byli na lodích uzavřeni v menších klíckách. V případě nutnosti se pomocí nich posílaly zprávy, zavěšené v pouzdrech na nohách či na krku. Holubi ve většině případů skutečně spolehlivě našli cestu domů a donesli tak v neuvěřitelně rychlé době zprávu od lodní posádky. Mnohokrát tak byla města i celé státy varovány před vojenskou invazí, apod. Toto byl počátek využití později vyšlechtěných poštovních holubů ve vojenství. Následně převzali umění “lodních” holubů Arabové. Z 12. století se dochovaly zprávy o zřízení tzv. holubí pošty. Jednotlivé holubníky byly od sebe vzdáleny 30 - 80 km a zajišťovaly rychlé a nejspolehlivější spojení mezi Egyptem a Bagdádem.

Ve středověku se holubi dostávají do Evropy

V období pozdního středověku se “lodní” holubi dostali do kontinentální Evropy. Byli sem importováni holubi krátkozobí i s delšími zobáky, užší i plnější, v mnoha barevných a kresebných kombinacích. Nejčastěji v barvách černé, modré, červené a žluté. Podle přibližného místa původu byli tito holubi označováni jako bagdety (Bagdád), turečtí holubi, bejrůtští lodní holubi, orientální lodní holubi či berberští holubi. Na počátku 19. století nastala nejdůležitější etapa, která vedla ke konečnému vzniku poštovního holuba. Potomci importovaných holubů byli cílevědomě kříženi s antwerpskými racky, dragouny, kariéry, rejdiči a francouzskými racky. Vznikly dvě velmi odlišné skupiny původních poštovních holubů. Psal se rok 1840. Zástupci jedné skupiny se vyznačovali krátkými zobáky (krev racků) a byli označováni jako lutyšští poštovní holubi. Druhá skupina měla delší zobáky a honosila se názvem antwerpští poštovní holubi. Současného ujednocení poštovních holubů bylo dosaženo během následujících 100 let postupným prokřížením těchto dvou typů. Centry poštovního holubářství se stala Anglie a na kontinentálním území Belgie. Ještě dnes je možno ojediněle spatřit poštovní holuby s kratším zobákem, výrazně vyvinutými obočnicemi, zvětšujícím se ozobím a dalšími specifiky původních plemen. Německo-francouzská válka v druhé polovině devatenáctého století prokázala spolehlivost poštovních holubů a začalo období jejich rozkvětu. A to nejen ve vojenství, ale i v zájmovém chovatelství. Chovy poštovních holubů se staly nedílnou součástí vojenské taktiky a byly hojně využívány během první, ale ještě i ve druhé světové válce. Poté se s ohledem na rozvoj moderních sdělovacích prostředků přestali poštovní holubi pro tyto účely využívat. Shrneme - li si dosavadní fakta, je poštovní holub cílevědomě vyšlechtěným plemenem domácího holuba polního typu s vynikající orientační a letovou schopností. Patří tedy mezi několik set až tisíc plemen, která vznikla lidskou činností z původních divokých holubů. Přestože se jedná o jediné plemeno, dokázali poštovní holubi v poměrně krátké době získat dominantní podíl mezi holubími plemeny. Dnes se hovoří o tom, že tvoří celosvětově asi 40 - 50 % holubí populace. Nejčastěji se chovají v rázu modrém pruhovém a kapratém, řídčeji i jako tmaví, černí, bělouši, s různým podílem bílého opeření a vzácně i čistě bílí. Mezi nejvzácnější patří jedinci recesivně červení, poměrně často se setkáváme s dominantně červenými holuby. Vídáme i holuby skřivánčí a jedince v dalších rázech. Nádherní jsou modří bezpruzí holubi s jemnou modří bez náznaků šedi. Pěkně zbarvený poštovní holub se vyznačuje zvláštním osobitým kouzlem.

Podmínky kvalitního poštovního holubářství

Veškerá snaha poštovního holubáře a smysl jeho počínání se orientují zcela jiným směrem, než k dosažení atraktivní barvy a kresby. Směřují k dosažení perfektního kondičního a zdravotního stavu holubů, vynikajícího rozvoje svalstva a upevnění orientačních vloh poštovních holubů. Dodržení vysoké úrovně hygienických opatření a podávání vysoce kvalitních krmných dávek i celá struktura vedení vlastního chovu se zaměřují na jediný prvek - a sice na výkon. Ten je u poštovního holuba prvořadým kritériem. Tedy nikoliv čistota barev, jednotnost tělesných tvarů a pravidelnost barvy očí a ucelenost kresby, ale jen výkon, výkon a výkon. Výkon podporovaný špičkovou kondicí, tréninkem a úzkostlivou péčí. K téměř povinné zdravotní péči patří několikrát za rok prováděné kompletní vyšetření trusu. Na základě vyšetření jsou provedena opatření proti endoparazitům, salmonelám či kokcidiím. Několikrát za rok je prováděna léčebně-preventivní kúra proti trichomoniádám. Holubník musí být vzdušný a suchý. Při pravidelném a častém čištění se doporučuje “zbytkový” prach odstranit pomocí vysavače. V letním období věnujeme zvýšenou pozornost výskytu ektoparazitů. Alespoň jednou týdně se holubi koupou v lázni s přídavkem solí, podporujících vynikající rozvoj opeření.

Důležitá je pravidelná výměna a dezinfekce vody. Dostatečný přísun vitamínů, minerálů a stopových prvků je zaručen po podání gritů, kvasnic, holubího koláče a různorodých dalších přípravků. Po zátěži se podávají elektrolyty, bylinné extrakty, hroznový cukr a přípravky na bylinné bázi ke zvýšení imunity a výkonu. Netřeba připomínat důraz na kvalitu krmné dávky s odpovídajícím podílem energetických a proteinových zrnin.

Založení chovu

Chov zakládáme, případně doplňujeme, nákupem holoubat z osvědčených chovů. Nakupujeme mláďata, která ještě neopustila holubník. Další variantou je nákup starších jedinců, které držíme v holubníku bez možnosti proletu a k vlastnímu sportovnímu využití a cílené plemenitbě používáme jejich odchov. Tyto metody bývají v praxi kombinovány. Chov založený od holubářů z okolí si vyžádá většinou minimální finanční položky. Jiné je to s holuby z nejprošlechtěnějších linií, kde jednotliví jedinci dosahují až astronomických cen. Poštovní holubářství je, podobně jako většina jiných zálib, koníčkem časově a finančně velmi náročným. Alespoň pro chovatele, kteří mu propadli. Poštovní holubářství je vysoce organizovaným systémem různých soutěží a dosažení dobrého umístění je pro holubáře neobyčejně emotivním zážitkem. Soutěží se v rámci místních, okresních, oblastních, krajských, zemských a celostátních organizací. Vrcholem jsou pak světové olympiády, konané každé dva roky.

Sportovnímu využití je přímo úměrný i průběh chovné sezóny. Holubi jsou v zimě rozděleni dle pohlaví, aby byli motivováni k současnému nasedání, které začíná v polovině března. Zpravidla necháváme chovné páry hnízdit jen dvakrát a na hnízdě ponecháváme po jednom holouběti. Vajíčka od nejlepších párů se v praxi podsazují do hnízd k párům s horšími předpoklady. Po druhé snůšce se hnízdění ukončí. Nutná je pečlivá chovná evidence a vedení několikageneračních rodokmenů.

Holubník pro poštovní holuby

Holubník pro poštovní holuby by měl mít několik oddělení. Nutné je oddělení pro výletky, pro holuby a holubice, případně pro závodníky a chovné páry. Většinou se neobejdeme bez oddělení pro nakoupené chovné jedince a bez dalších přídatných zařízení, odpovídajících zvolené závodní taktice. Stěžejním místem holubníků jsou výlety, které musí být konstruovány tak, aby byly holubům snadno přístupné. Jejich mechanismus musí zabezpečovat možnost vletu a zamezení výletu holubů přilétlých ze závodů. Na vlety jsou rovněž montovány signalizační zařízení, upozorňující chovatele na návrat závodníků. Holubi musí ztratit strach z chovatele, nesmí se bát jeho doteků. Poštovní holub po příletu ze závodů musí okamžitě zamířit do holubníku, kde je mu nabídnuta některá pochoutka. Přitom nesmí otálet s vletem do holubníku a posedávat na střeše. Ztráta nedůvěry k chovateli se dá odstranit výběrem jedinců, neboť je i geneticky ovlivněna. Lze také holubům nabízet některý z pamlsků, např. burské oříšky či semenec.

Příští FAUNA přinese pojednání o závodech a vystavování poštovních holubů.