Koně a seno
Kolik sena koni podávat?
Obecně platí, že kůň má denně zkonzumovat tolik píce, kolik odpovídá asi 1 - 2 % jeho tělesné hmotnosti. Zároveň má píce tvořit nejméně polovinu denní krmné dávky. Většina lidí však jednotlivé dávky sena před krmením nikdy neváží, množství pouze odhaduje. Velice závisí na druhu sena, stejný objem může mít zcela jinou hmotnost a na tyto rozdíly je vždy třeba brát ohledy.
Když krmíš senem, nesmíš nikdy zapomenout na to, že koně jsou zvířata stvořená k pastvě, zvyklá až 12 hodin denně přežvykovat tuhé a vláknité rostliny. Dostatek píce je pro ně velice důležitý - jednak jim poskytuje živiny (a udržuje jejich trávicí systém ve zdraví) a také je zaměstnává (koně, kteří mají přes den dostatek píce potom neokusují dřevěné hrazení, stájové dveře nebo ohon souseda!). A neustálý přísun malých dávek sena je pro koně mnohem vhodnější než krmení jednou nebo dvěma velkými dávkami píce denně.
Kvalitní píce (a většinou právě seno) je základem krmné dávky každého koně, bez něj nebude zdravý ani spokojený.
Ale seno nepřináší jen klady
Přestože seno je velice důležitou součástí krmné dávky koní, mnohým chovatelům nebo majitelům působí velké problémy: je příliš objemné a při skladování zabere hodně místa, velice rychle v něm ubývá vitamínů a - nedejbože! - se může při špatném skladování samo vznítit, nemluvě o prachu a plísních, které mohou u lidí i koní vyvolat ošklivě probíhající alergie.
Naštěstí, pokud chceme krmit koně pící, nemusíme používat právě a jen balíkované seno. Seno lze také slisovat do kostek, může být rozdrceno a zpracováno do pelet nebo je fermentováno na senáž (což je vlastně jakýsi druh siláže). Tyto alternativní formy zpracování píce jsou vhodné především ke krmení koní, kteří trpí chronickým onemocněním dýchacích cest (například COPD - česky také dušnost), mají problémy se zuby, takže jim žvýkání sena činí potíže nebo jsou příliš staří. Peletované seno má ještě jednu výhodu - je velice skladné a lze jej také vozit s sebou na cesty. Zároveň je jeho kvalita vždy garantována a přezkušována, protože je vyráběno licentovanými výrobci, má známý obsah živin, takže se podle něj dá velice dobře sestavit přesná krmná dávka.
Seno v kostkách
Senné kostky nebo pelety jsou vlastně obyčejné seno, které bylo rozdrceno buď na hrubo nebo na jemno a po přidání nějaké stmelovací látky slisováno na kousky, se kterými se mnohem lépe manipuluje a které jsou skladnější. Jak už jsem se zmínila, jejich další předností je to, že je znám a výrobci garantován obsah živin - včetně vitamínů a minerálií. Senné kostky a pelety lze koupit v různých velikostech, mohou být měkké, ale i velice tvrdé, vyrábějí se z vojtěškového sena, travního sena nebo ze směsek, mohou dokonce obsahovat i nadrcená obilná zrna.
Většina pelet však není vyrobena pouze ze sena. Velice běžné jsou tzv. “kompletní krmné směsi” - pelety vyrobené z píce a obilnin nebo obilných produktů, obohacené o vitamíny i minerálie, takže k nim již není potřeba dodávat žádné jiné krmivo nebo krmný doplněk. Většinou však nedokážou poskytnout intenzivně pracujícímu koni dostatek energie (kromě speciálních krmných směsí určených pro dostihové koně). Jejich další nevýhodou je to, že je koně velice rychle zkonzumují, aniž by je museli příliš žvýkat. A - jak je známo - nedostatečné žvýkání má za následek přerostlé zuby, málo slin (a tím pádem překyselený žaludek) a samozřejmě nudu. Kompletní krmné směsi však plní svůj účel v případech, kdy jsou koně postiženi dýchacími problémy nebo kdy není možné koni podat dostatek kvalitního sena.
Protože kompletní krmiva obsahují méně energie než běžná jadrná krmiva (oves, ječmen apod.), podávají je mnozí majitelé, společně s plnou dávkou sena, těm koním, kteří potřebují nízkoenergetickou dietu - například koně léčící se po zranění nebo jiné nemoci, koně “na penzi”, dobře krmitelné chovné klisny, které jsou chovány během prvních osmi měsíců březosti na pastvině nebo koně, kteří musí být klidní (při hippoterapii).
Jak se senné kostky vyrábějí? Lze použít seno sušené klasickým způsobem na slunci, častěji se však naseká čerstvá píce a potom se uměle vysouší. Píce se seče ještě před vykvetením, aby obsahovala co nejvíce živin, za 12 až 20 hodin se sklidí - to obsahuje asi 60% vlhkosti - a převeze se na místo dalšího zpracování. Tam se zjišťuje přesný obsah živin, píce, která má nejvíce bílkovin, se bude zkrmovat skotu, pro koně se zpracuje píce s nižším obsahem bílkovin. Pak píce prochází speciálním detektorem kovů, kde se zjišťuje, zda v ní nejsou cizí tělesa. Takto zkontrolovaná jde do sušičky, kde se při nízkých teplotách (aby nedošlo k poškození živin) dehydratuje na 12 % vlhkosti. Nakonec se smíchá s tmelícími látkami. Ty jsou vždy přírodní (například hrachový protein). Směs sena a tmelidla se zahřeje, slisuje a trochu se navlhčí, takže výsledné kostky se nedrolí. Při zpracování vojtěškového sena se jako tmelidlo obvykle používá malé množství bentonitu (jíl, který je často přidáván i do minerálních směsí).
Senné kostky se ochladí a uskladní do speciální větrané místnosti. Do pytlů se dávají až těsně před rozvozem do prodejen, protože v pytlech je jejich trvanlivost mnohem menší. Pokud jsou pytle dobře uchovány (v suchu a chladu), vydrží až rok či dva, aniž by ztratily chlorofyl nebo živiny. V USA má mnoho chovatelů tyto kostky uschováno pro případ, že by z nějakého důvodu potřebovali rychle nahradit seno.
Koně mají radši tvrdé kostky nebo pelety, avšak koním, kteří mají problémy se zuby, je samozřejmě nutné dávat pelety měkké. Toho lze dosáhnout velice snadno - stačí je na chvíli namočit do vody. V dnešní době je stále více koní, kteří trpí COPD - což je vlastně alergie na spóry plísní, které se nacházejí v prachu, běžně se vyskytujícím v seně. Pro tyto koně jsou senné kostky či pelety výborným řešením, protože nejsou zdaleka tak prašné jako to nejkvalitnější seno. Mnoha koním velice prospěla náhrada sena těmito peletami či kostkami (samozřejmě je třeba dodržet i ostatní podmínky managementu).
Mají senné kostky a pelety i nějaké nevýhody? Mají - tři! První, že na rozdíl od klasického balíku sena, jen velice špatně odhadneš jejich kvalitu a kvalitu surovin, ze kterých jsou vyrobeny. Vzorek krmiva můžeš nechat podrobit analýze v laboratoři nebo budeš jednoduše věřit výrobci. Proto je dobré kupovat pelety jen od kvalitních a známých výrobců. Jednotlivé kousky mají mít stejný tvar, barvu a tvrdost a mají příjemně vonět.
Druhou nevýhodou je jejich cena. Na druhé straně si každý chovatel platí i garantovanou kvalitu pelet. Závisí na každém, co je ochoten a schopen svému koni poskytnout.
A jsme u třetí nevýhody: je to jejich nekonvenční tvar. Protože vyžadují od koně mnohem méně žvýkání než normální seno, mohou být příčinou nudy či problémů se zuby a zažívacím traktem.
A něco o senáži
Další možnou náhradou sena je senáž. Jedná se vlastně o seno (vojtěškové nebo kombinované s vysokým podílem vojtěšky), které se sklízí v době nejvyššího obsahu živin v rostlinách a uskladňuje se za anaerobních podmínek (to je bez přístupu vzduchu) a za poměrně vysoké vlhkosti. Často se uskladňuje formou suché siláže - píce se balíkuje jako obvykle, většinou do velkých kulatých balíků, které se potom neprodyšně zabalí do těžkého plastikového obalu, aby se podpořila fermentace. Pokud byla práce provedena správně, takto uchovaná píce si zachová mnohem více živin, než seno sušené na slunci. Bude obsahovat více bílkovin, uhlohydrátů, karotenu a vitamínů než při jakémkoli jiném způsobu skladování. (Pozor jen na jedno - senáž není vystavena slunci, proto bude vždy obsahovat méně vitamínu D.)
Při výrobě a skladování senáže je důležité dodržovat anaerobní podmínky (tzn. nepřítomnost vzduchu) v balíku. Jedině tak se tam nepomnoží plísně, kvasinky a aerobní bakterie. Žijí a rozmnožují se zde pouze bakterie anaerobní a právě ty fermentují (rozkládají) rozpustné uhlohydráty a vytvářejí z nich kyselinu mléčnou a těkavé mastné kyseliny. Ve skutečnosti se podobný proces odehrává také ve slepém a tlustém střevě koně. V balíku senáže se tak stále zvyšuje množství kyselin, které za několik týdnů usmrtí bakterie a fermentace se zastaví. Po celou tuto dobu je třeba kontrolovat vlhkost v balíku, protože příliš mnoho i příliš málo vlhkosti může zapříčinit nadměrné zvýšení teploty (tím se znehodnotí veškeré živiny), nebo umožní růst plísním, kvasinkám a toxickým bakteriím.
Kvalitní senáž má vonět kysele, ale příjemně, musí mít jednotnou barvu - zelenou nebo nahnědlou, na pohmat je vlhká, ale nikdy ne rozbředlá nebo mazlavá. Je-li senáž tmavě hnědá, jakoby karamelizovaná nebo je cítit, jako by byla ohořelá, znamená to, že během její fermentace se příliš zahřála. Černé skvrny říkají, že je shnilá. Takovou senáž nesmíme zkrmovat. Vše, co nám páchne nepříjemně nebo příliš ostře, se musí vyhodit. Je třeba také dávat pozor na plastikový obal balíku. Tento obal totiž chrání senáž před zamořením nežádoucími mikroorganismy, takže každý balík, který má obal nějakým způsobem narušený (stačí malá dírka), se musí zlikvidovat. Pokud jeden balík otevřeme, musíme senáž zkrmit během několika dní, jinak může být škodlivá zdraví. Vzhledem k tomu, že jeden balík může vážit i 400 kg, je nejlepší zkrmovat senáž v podnicích, kde je hodně koní (aby se otevřený balík co nejdříve zužitkoval) nebo z jednoho balíku dávat jak koním, tak i třeba skotu.
Krmení senáží přináší jedno velké riziko: botulismus. Co to je botulismus? Jedná se o bolestivé a potenciálně smrtelné onemocnění. Způsobuje ho baktérie Clostridium botulinum, která může růst mimo jiné i ve špatně balených balících senáže (kde je pH vyšší než 4,5). Tato baktérie je anaerobní (nepotřebuje k růstu ani rozmnožování kyslík) a miluje vlhko - takže prostředí senáže jí velice vyhovuje. Přestože botulismus je velkým problémem především v chovech masožravých zvířat, vyskytlo se v minulých letech několik případů i u koní. Někteří vědci došli tak daleko, že prohlásili, že senáže jsou pro koně absolutně nevhodné. Podle výrobců krmiv je však stále více lidí používá ke krmení koní. Každý, kdo chce i nadále podávat svým koním senáž, by se měl zamyslet nad dvěma možnostmi prevence botulismu: za prvé je to vakcinace (v některých částech USA je tato vakcinace zcela běžná), za druhé je třeba zkontrolovat pH (stačí např. lakmusový papírek) každého balíku senáže a zjistit tak, zda je uvnitř dostatečně kyselé prostředí, ve kterém Clostridium botulinum nepřežije. Nezávadná senáž má mít pH 3,5 - 4,5, nikdy nesmí být vyšší než 4,5.
I přes všechny tyto těžkosti s udržením kvality a zdravotní nezávadnosti senáže, ji mnozí chovatelé upřednostňují před klasicky sušeným senem, protože senáž je pro koně stravitelnější (většina koní, když si na ni zvykne, ji bude přijímat ochotněji než seno), má velmi dobré výživné hodnoty, není prašná (což je velká výhoda pro koně trpící COPD) a nekazí se.
Klasické seno je tedy nepostradatelnou součástí koňské diety, jeho alternativy však získávají na stále větší oblibě. Za několik let už bude možná celá situace úplně jiná.
