Vzorná samička
Událost, která není svým významem nijak mimořádná, přesto však zajímavá, se stala před několika lety, v době mého působení na jedné lesnické škole na severu Čech. Vše se odehrálo v chovu přítele Charouzka.
Tři kusy papoušků mniších
Po delším rozhodování zakoupil tři kusy papoušků mniších. Byli to dva samečci a jedna samička. Ptáci byli umístěni společně do jedné voliéry a sestavení páru bylo ponecháno na přirozeném výběru. Tak se postupem času začala samička k jednomu ze samečků chovat jinak a projevy sympatií nedaly na sebe dlouho čekat. Sameček, který neměl to štěstí, aby se stal vyvoleným jediné samičky, putoval do jiného chovu a takto přirozeně volně sestavený pár byl umístěn do samostatné voliéry se zemní ubikací o velikosti 2 x 1 x 1,5 metru a venkovním výletem 2 x 2 x 1 metr. Zpočátku trávili většinu dne ptáci ve venkovním prostoru a jen na noc se uchylovali do vnitřních, krytých prostor. V tomtéž roce již ptáci nezahnízdili, přesto, že bylo vidět, že spolu příjemně harmonizují a v poklidu přečkali zimní období.
Následující rok brzy z jara začal pár stavět hnízdo ve vnitřních prostorách a to těsně po stropem na podkladu ze silnější překližky. Hnízdo bylo poměrně rozložité a pár vyvedl první tři mláďata ze čtyř snesených vajíček. Tento pár spolehlivě odchoval potomstvo i v dalším roce a vychoval ze tří snesených vajíček tři mláďata.
Po dvou chovných sezónách, tedy po dvou letech, začala chovná samička špatně létat, postupně přestala křídel používat úplně a stala se letu neschopná. Křídla zůstala vizuálně beze změn, opeření se nijak nezměnilo, bohužel samičce však byl odepřen přirozený způsob pohybu. Teplota v zimovišti se pohybovala mezi 5 až 10 °C a nikdy neklesla pod bod mrazu. Proto byl celý prostor voliér upraven tak, aby samička měla snadný přístup jak ke krmítku, tak k vodě a samozřejmě ji byla zhotovena i přístupová cesta k hnízdu.
Odchováno 19 mláďat
V dalším chovném období se očekávalo, zda samička vůbec bude mít zájem o hnízdění. Ta se chovala zcela přirozeně a přesto, že nemohla létat zahnízdila a ze čtyř snesených vajíček odchovala 4 mláďata. Změnil se pouze způsob pohybu samičky, kdy vzniklými okolnostmi byla donucena ve zvýšené míře používat nohou a zobáku. Postupem času se tak zdokonalila, že po zařízení doslova “běhala”. Takto hnízdil pár ještě několik let a pouze jednou za celé období zasedl dvakrát během jednoho roku. Pravidelně však odchovali jedno hnízdo ročně, jednou dokonce z pěti snesených vajíček pět mladých. Nyní něco blíže k těmto ptákům.
Oba jedinci byli při sestavování částečně krotcí a samečkovi tato vlastnost zůstala. U samičky, zřejmě z důvodu omezení pohybu, byla pozorována zvýšená ostražitost a pozornost. Při kontrole hnízda byla však na chovatele částečně i agresivní a hlasitě křičela, sameček zůstával ve venkovní voliéře. Na zvolání dokázal přilétnout až k pletivu a dokonce pronášel, a to zcela zřetelně, své jméno a volal: “Pepíčku, Pepíku”. Dostal svůj pamlsek a odlétl na bidlo. Při kontrole samičky bylo zjištěno, že pohyb křídla je znemožněn v ramenním kloubu a při nečekaném leknutí, kdy se snaží i po tak dlouhé době křídla roztáhnout, okamžitě padá na zem a obě křídla se samovolně roztáhnou, jsou však jako ochrnutá. Kloub je pohyblivý a roztažení křídla rukou nečiní potíže.
Hnízdo si ptáci postavili vždy kvalitně a důkladně z vrbových větví, které byly předloženy vždy v horní části voliéry. Volně položené větve na zemi zůstaly bez povšimnutí. Oplození vajíček bylo 100% a omezení pohybu nemělo žádný vliv na průběh hnízdění a odchov mladých. U potomstva se podobná vada nikdy neobjevila, tudíž lze usuzovat, že se jednalo pravděpodobně o následky mechanického poranění nebo prodělanou nemoc. Mláďata byla vždy vitální, silná a mnohdy robustnější než rodiče. K úhynu mláděte za celou dobu chovu nedošlo.
Složení krmné dávky bylo běžné, jako pro všechny papoušky, zvýšené byly dávky vitaminů a minerálních látek. Ptáci konzumovali velké množství zeleného krmiva a vajíčko měli rádi jen rozkrojené napůl. Z ovoce milovali bobule jeřabin a jahody.
Tento pár odchoval za 6 let z dvaceti snesených vajíček, která byla všechna oplodněná, 19 mláďat k úplné samostatnosti. To dokazuje, že i ne zcela tělesně zdravý pták je schopný odchovávat zdravé a silné potomstvo a je nutno si uvědomit, že není třeba takto postižené jedince ihned odstraňovat z chovu. Jinak budeme postupovat v případě, jedná-li se o dědičnou vadu, která by se mohla přenést na potomstvo. Na tomto případu u mnišků vidíme, že i s takovýmto těžkým omezením je pták schopný po přizpůsobení životních podmínek odchovávat potomstvo a jeho mateřský pud není nijak potlačen.
