Stádový pud

Jednou ze základních vrozených vlastností koně je sounáležitost ke stádu, kterou označujeme jako stádový pud. Jeho intenzita je závislá na řadě vrozených a získaných vlastností a poměrně často komplikuje život nejen našim čtyřnohým svěřencům, ale především nám - jezdcům, trenérům a chovatelům.

Vrozené vlastnosti a pudy

Každé hříbě se rodí s celou škálou vlastností a pudů. Některé ovlivňují jeho fyziologické pochody, jiné psychiku. Stádový pud je vrozenou psychickou vlastností, která ho určitým způsobem nutí být příslušníkem stáda. Nelze však říci, že by toto nutkání bylo pro koně nepříjemné. Naopak, kůň je ve stádě spokojený, ať stojí na jakémkoli stupni v jeho hierarchii. Stádový pud ovlivňuje koně dominantní a submisívní. Jeho intenzita a možnosti zvládnutí stádového pudu je však různá.
Od prvního dne si hříbě uvědomuje pocit sounáležitosti. Nejprve je to pocit náležitosti k matce, později ke svým stádovým druhům. První kolize mezi tím, co chce hříbě a tím, co chce chovatel je již v době odstavu. Toto pro hříbě a jeho matku poměrně velmi traumatizující období bývá překonáváno tím, že je klisna začleněna mezi ostatní klisny a hříbě zase mezi hříbata. Po určité době (po několika dnech až týdnech) na sebe oba zapomenou a žijí si dál svým životem ve stádě.
Další a pro hříbě významnější kolize může nastat mezi zájmy hříběte být součástí stáda a mezi zájmy trenéra na začátku základního výcviku. Nutno dodat, že zvládnutí stádového pudu koně je v podstatě celoživotní “boj” mezi zájmy koně a zájmy člověka - ty jsou samozřejmě rozdílné. Mnohem jednodušší je zvládnutí stádového pudu u mladých koní, než u starých. Jak se tedy stádový pud projevuje? Samozřejmě u každého jedince je to individuální. Můžeme však vypozorovat určité společné znaky:
• kůň je velmi neochotný, když jej odvádíte od stáda. Nechce se hnout z místa, utíká ke stádu, nedá se chytit
• nerad bývá sám ve výběhu, je nervózní a snaží se dostat ke svému stádu
• pokud zůstane sám ve stáji (při společném ustájení několika koní) nerespektuje ošetřovatele, je nervózní
• při práci se nedokáže koordinovat na trenéra, vnímá pouze příslušníky svého stáda a opět se k němu snaží dostat
• hlasitým řehtáním vítá každého příslušníka stáda

Zvládnutí stádového pudu

Pokud by koník svůj stádový pud projevoval jen svým hlasitým řehtáním - byli bychom jistě spokojeni. Problém je ovšem v tom, že základním projevem silného stádového pudu bývá při dočasné izolaci jedince nervozita, podrážděnost, ztráta koordinace a respektu vůči člověku a velmi silné nutkání být se svým stádem - což pro nás může být i smrtelně nebezpečné.
Způsob zvládnutí stádového pudu je závislý na věku, pohlaví a psychických vlastnostech koně. Pro zjednodušení rozdělíme koně na mladé a staré, klisny a hřebce, dominantní a submisivní jedince. Existuje celá řada kombinací a z nich vyplývajících způsobů řešení.
Jak již bylo řečeno, snáze můžeme zvládnout stádový pud u mladých koní, kde není tak podstatné, zda jde o klisnu nebo hřebce a zda je jedinec dominantní nebo submisivní. U mladého koně (hříběte) dokážete rychleji potlačit stádový pud u koně submisivního. V počáteční fázi výcviku jej na několik minut izolujte od stáda. Například, nedávejte koníka na pastvu s ostatními. Nechejte ho samotného v jeho boxu. Zprvu bude nervózní, bude se hlasitě projevovat. Po chvíli se však uklidní. Po několika minutách jej vraťte do stáda. Takto pracujte s hříbětem každý den a pokaždé prodlužujte interval izolace. Za několik dnů ho začněte brát na krátké procházky nebo na pastvu (opět samotného). Jakmile bude koník ochotný a klidný, kdykoli ho vezmete ze stáda, máte napůl vyhráno. Nemusíte ho již každý den izolovat od ostatních. Nechávejte ho však čas od času samotného.
Dominantní hříbě má “tvrdší hlavu”, a proto mu trvá o něco déle podřídit se a přijmout izolaci jako skutečnost, která mu neubližuje. Buďte nekompromisní a i když bude hříbě nějakou dobu naříkat nebo bude nervózní, nakonec si dá jistě říci. Abyste hříběti jistým způsobem zpříjemnili chvíle strávené o samotě, můžete mu dát malou dávku krmení či trochu sena. Hříbě si tak bude pamatovat, že když je samotné, dostane něco dobrého a není tak zarputilé.
Obdobným způsobem můžete pracovat s mladými hřebci. Rozdíl je jen v tom, že v konečné fázi jsou hřebci izolováni od stáda. Důvody izolace jsou zejména dva. Prvním je temperament dospělých hřebců a neustálé šarvátky mezi nimi s cílem získání vedoucího (dominantního) postavení ve stádu. Tyto šarvátky mohou vést až k vážnému poškození zdraví příslušníků stáda. Druhým důvodem izolace (pakliže jsou hřebci ve společném stádě s klisnami) je nežádoucí exponování klisen hřebci. Jediným řešením, jak dopřát hřebci pobyt ve stádě, je společná pastva s valachy.

Problémy se zvládáním

Poměrně značné problémy se stádovým pudem mívají starší chovné klisny, které jsou zvyklé žít celý život ve stádě. Méně problémové ve vztahu ke stádovému pudu jsou dominantní klisny. Ty, ač ve stádu, žijí svým způsobem izolovaně. Tato izolace plyne ze stádové hierarchie a vůdcovského postavení klisny. S dominantní starší klisnou můžete pracovat způsobem, jakým jsme popsali. Na rozdíl od hříbat nepotřebuje starší klisna příliš mnoho času. Klisnu jednoduše nechejte v boxu, když půjdou ostatní klisny na pastvu. Několik hodin ji nechejte samotnou a poté ji odveďte na pastvu za ostatními. V dalších dnech ji nechávejte nějakou dobu v boxu samotnou a potom ji vezměte na jízdárnu a začněte s ní pracovat - nejprve na lonži, pak pod sedlem. Pokud jste s ní, snažte se, aby se v maximální míře soustředila na vaši osobu. Čím více ji budete zaměstnávat určitou činností, tím méně bude myslet na své stádové druhy.
Největší problémy se zvládnutím stádového pudu mají starší submisivní klisny. Submisivita (podřízenost) vůči příslušníkům stáda u nich bývá až neskutečně silná. A když už si chovatel myslí, že se mu podařilo boj se silným stádovým pudem vyhrát, vždycky se objeví něco, co jej přesvědčí o opaku. Výrazně submisivní klisny jsou velmi citlivé. Po psychické stránce mohou být až velmi nevyrovnané, a proto svou pozornost upírají ke stádu. Pokud není takový koník systematicky od mládí izolován, pravděpodobně se nikdy nepodaří stádový pud zcela zvládnout. V případě submisivní klisny se tedy snažíme eliminovat stádový pud na co nejnižší úroveň.
Ke klisně se silně vyvinutým stádovým pudem je třeba přistupovat skutečně velmi citlivě. Takový silně závislý kůň udělá v podstatě cokoli, jen aby se dostal ke svému stádu - prolézá malými okénky, přeskakuje ohrady, proráží elektrické ohradníky.
Submisivní klisnu izolujte v jejím boxu a sledujte její reakce. Pokud je v pohodě a čas od času se projevuje jen hlasitým řehtáním nebo nervózním přecházením po boxu, máte vyhráno! Můžete postupovat stejně jako v případě dominantní klisny. Pokud je silně nervózní, potí se na krku a prsou, povrchově dýchá - patří vaše kobylka do kategorie problémových koní. A tehdy je nutné ke klisně přistupovat nadmíru citlivě. Jestliže ji necháte samotnou - buďte s ní. Mluvte na ní a snažte se ji uklidnit. Můžete jí zpříjemnit chvíle ve stáji drobnými “úplatky” - malou dávkou krmiva či sena. Nenechávejte ji v izolaci příliš dlouho. Pracujte s ní jako s hříbětem, ale dejte jí dvakrát tolik času. A především obrňte se trpělivostí. Jakmile je klisna klidná ve stáji, začněte ji brát na krátké procházky na ruce. Teprve potom s ní začněte pracovat na jízdárně.
Mějte stále na paměti, že ovládnutí stádového pudu je vaším životním údělem. Proti vám nestojí žádný nepřítel, ale koník, který si nemusí být jist, zda být se svými druhy nebo se svým “dvojnožcem”. Dopřejte vašemu koni, aby byl s vámi stejně šťastný (a snad i šťastnější), než se stádem. Naučte vašeho koně, že i samota s vámi může být fajn.

(převzato z časopisu Český reiner)