Výskyt gekona tureckého - Hemidactylus turcicus na severní Moravě?

Gekon turecký z čeledi Gekonidae (gekonovití) je drobný, štíhlý ještěr s poměrně velkou hlavou, vystouplýma očima, měkkou a hrbolky posetou kůží.

Popis

Oči mají svislou zorničku, oční víčka jsou srostlá a překrývá je průhledné okénko, tzv. “brýle”. Hřbetní strana je světle hnědá až hnědočervená a posetá různě velkými tmavými skvrnami. Na ocase má tmavé proužky, které jsou ve stáří matné. Ocas je téměř stejně tak dlouhý jako tělo a má schopnost při jeho ztrátě, stejně jako u ještěrek, rychle dorůstat. Končetiny mají pět prstů s drápky a podélně rozdělenou přísavku. Břicho je bílé. Samci mají stehenní póry. Samičky mají zavalitější tělo, zvláště v době březosti. Velikost tohoto gekona je 8 - 10 cm, málokdy až 12 cm.
Původně byl rozšířen v krajinách při pobřeží Středozemního moře a jejich ostrovů, ale na mnohá další místa byl rozšířen lodní dopravou - přes pobřeží Rudého moře po Irák, Irán, západní Pákistán. jeho domovem je i Afrika na jih až po Keňu, Kanárské ostrovy, Severní a Střední Amerika, Kuba, Panama. V Evropě se vyskytuje od Portugalska přes Španělsko, jižní Francii a Itálii po Balkánský poloostrov.
S oblibou vyhledává skály, zdi starých domů, haldy kamenů, ale i kmeny stromů, kde číhá na světlem přilákaný hmyz. Aktivní je za soumraku a v noci, někdy se sluní. Obhajují svoje teritorium a zastrašují konkurenty, kteří vstoupili na jejich území cukáním hlavou, vlněním ocásku a vydáváním zřetelného pískavého zvuku.
Rozmnožují se po probuzení ze zimního spánku, v Evropě v dubnu až květnu. K páření připravená a svolná samička zvedne ocásek a umožní tak spojení kloaky se samečkem, vlastní páření trvá asi 4 minuty. Samec přitom drží samičku tlamkou za krk. Samice klade dvě vajíčka s křehkou vápenatou skořápkou, velká 8 - 10 mm pod kameny a do štěrbin skal. Mláďata se líhnou po 55 - 70 dnech a jsou kontrastněji zbarvena než dospělí jedinci. Pohlavně dospívají ve věku dvou let, dožívají se šesti až desíti let, samice méně.
Živí se různými druhy hmyzu, jsou to brouci, pavouci, malé můry, komáři a jiní.

Výskyt v ČR

Všechny druhy gekonů se vyskytují jen v tropických a subtropických oblastech. Zmíněný gekon turecký žije nejseverněji v Itálii na 46. stupni severní šířky.
V létě 2001 (polovina června) jsem s kamarády stanoval u zříceniny hradu Cvilín (též Šelemburk¨), kde kamarád našel mrtvou “ještěrku”, aspoň on si myslel, že je to ještěrka. A protože věděl, že se zajímám o obojživelníky a plazy, tak mi ji taky donesl až “pod nos”. K mému překvapení to ale podle tvaru těla nebyla ještěrka, ale gekon. Byl asi 6 cm velký, měl čerstvě utržený ocásek, neměl levou přední končetinu, kus kůže mu visel z boku a už dost silně zapáchal. Tělo gekona jsem dal do krabičky od zápalek a druhý den jsem podle dostupné literatury a fotografií dospěl k závěru, že šlo o gekona tureckého, který se v naší přírodě vůbec nemá vyskytovat. Tím pádem bylo jasné, že na zříceninu gekona vysadil některý terarista, který se ho potřeboval zbavit a asi ho nechtěl přímo usmrtit, možná se ho pokusil vysadit úmyslně. Gekona jsem musel pro silný stupeň rozkladu vyhodit, ale chtěl jsem také zjistit, zda jich na místě není více a jestli se dokážou ve zdejších podmínkách rozmnožovat. Tohoto gekona našel můj kamarád ve dne, ale již mrtvého a gekoni jsou aktivní v noci. Proto pokud by se vyskytoval na našem území, bylo by velmi těžké to vůbec zjistit.
Tolik mě zajímalo jestli to byl jediný, náhodný nález nebo tam žije rozmnožující se populace, že jsem od onoho dne chodil na lokalitu téměř pravidelně (při vhodném počasí). Vždy od setmění přibližně do půlnoci jsem obcházel zbytky opevnění a silnou baterkou prohledával ruiny. Na této přibližně dvouhektarové ploše jsem kromě pár netopýrů, světlem přilákaného hmyzu a nějakého toho ježka žádného gekona neviděl. Až 7. července jsem na jedné zdi zahlédl nehybné, malé “ještěrčí” tělo. Trochu jsem ztlumil světlo abych ho nevyplašil a pomalu jsem se přiblížil na dostatečnou vzdálenost asi dvou a půl metru. Chvíli jsem stál na místě a prohlížel si ho, nechtěl jsem ho vyplašit, proto jsem se víc nepřibližoval, asi po deseti minutách sledování gekon zalezl do škvíry mezi kameny a tu noc jsem ho už více neviděl. Na tom samém místě jsem ho zahlédl až v srpnu ještě dvakrát a na druhé zdi zříceniny jsem viděl 19. srpna další exemplář, i když jen krátce, protože se nejspíš vylekal prudkého světla a mého pohybu a zalezl mezi kameny.

Na lokalitu jsem chodil do září, ale už jsem je nikdy nezahlédl. Bylo tedy jisté, že sem gekony někdo vysadil úmyslně a nejspíš obě pohlaví. Po tomhle nálezu mě zajímalo, jestli gekoni přežijí naši zimu a na jaře se zase objeví. Je totiž téměř pravidlem, že zvířata pocházející z jižní Evropy naši mírnou zimu většinou nepřežijí. Například v literatuře se píše, že suchozemské želvy řecké, které se k nám dovážely z Balkánu, někdy utekly ze zahradního výběhu a první naše zima je zabila. Taky jsem před pár lety choval suchozemskou želvu zelenavou, která mi utekla. Jenže já jsem želvu našel příští léto, jak si pochutnává na jahodách. A tak mě napadlo, proč by nemohli přežít i gekoni? Od července 2002 jsem nepravidelně navštěvoval místo nálezu, dlouho jsem neviděl ani jednoho jedince, až 18. srpna jsem uviděl živého gekona, jak pomalu leze po haldě kamenů. Po tomhle setkání jsem dospěl k názoru, že gekon turecký dokáže přežít na našem území a snad se tu i rozmnožovat. Chtěl jsem chytit jeden exemplář, ale všude bylo příliš škvír, do kterých gekon zalezl. Tak jsem se rozhodl aspoň napsat do Fauny o tomto neobvyklém nálezu gekona tureckého - Hemidactylus turcicus na severní Moravě.

Přesná lokalita nálezu: severní Morava, zřícenina hradu Cvilín (Šelemburk) u Krnova.

Chov

Tento druh gekona je velmi často chován teraristy a proto bych se krátce zmínil o jeho chovu v teráriu. Gekona můžeme s úspěchem chovat v teráriu, které by mělo být spíše vyšší než delší. Terárium nemusí být příliš vybavené, stačí pár kousků kůry nebo plochých kamenů pro úkryt. Vhodné je vybavit zadní stěnu kůrou stromu a nesmí chybět miska s vodou. Lepší je však, když terárium obden rosíme -- gekoni pak olizují kapky na stěnách terária, z misky pijí málokdy. Velikost terária závisí na počtu chovaných jedinců. Gekony turecké nemusíme zazimovávat a i tak se úspěšně rozmnožují. Je ale vhodné jedince získané z přírody, třeba z dovolené v Chorvatsku nebo Itálii, alespoň na dva až tři měsíce umístit do chladničky nebo studeného sklepa o teplotě 5 - 8° C, prospívá to kondici a tím i úspěšnému rozmnožování. V zajetí může mít i čtyři snůšky do roka. Krmíme je moučnými červy, cvrčky a dalším různým hmyzem.

Použitá literatura:
F. Szalay - H. Szalayová: Chováme teráriové zvieratá, 1990
Vergner - Vergnerová: Chov terarijních zvířat, 1986
Jiří Čihař: Teraristika,1989
Pavel Pecina: Chránění a ohrožení živočichové, 1983