Plemeno perro de presa canario bylo uznáno FCI dne 15. 6. 2001 pod č. 346 a pod názvem kanárská doga - DOGO Canario. Řekla jsem si: “No konečně!”
Téměř devět let “dělám presy” - dne 3. 12. 1993 jsem si z kanárského ostrova Lanzarote osobně (podotýkám osobně) přivezla štěně - fenu jménem UMA a za necelé dva roky ještě dva psy - JESSE JAMES a MUFF SUPERIOR. Nebudu vzpomínat na nepříjemné rozepře mezi chovateli o tom, kdo má pravou presu, protože rozhodujícím momentem vyjasnění tohoto problému byla klubová výstava v Praze dne 31. 5. 1997. Moloss Club totiž pozval španělského rozhodčího R. M. Alcruda. Na tuto výstavu bylo sice přihlášeno 8 psů a 7 fen, ale posuzováno jich bylo méně, neboť někteří majitelé do kruhu nenastoupili.
Výsledek hodnocení byl pro mnohé přímo šokující - známku výborný dostali pouze 3 psi:
V1, Klubový vítěz, BOB - Muff Superior (můj pes)
V2 - Asombroso Kotovla (můj odchov po feně Uma)
V3 - Jasse James (můj pes)
To, že někteří jedinci dostali známku VD nebo D není špatné, ale horší bylo, že několik jedinců bylo vyloučeno z posuzování s výrokem - toto není Perro de Presa Canario.
Výsledek této výstavy mě ovlivnil natolik, že jsem si doslova umínila, že s Muffem získám to nejvyšší ocenění, které presa mohla v té době získat. Titul Český Šampion mu byl ČMKU přiznán dne 27. 5. 1999. A pokud mám dostupné informace, je to prozatím jediná presa, která tento titul získala.
Toto bylo, když ještě presa byla Perro de Presa Canario. Nyní máme Dogo Canario a já jsem si opět umínila, že se pokusím získat titul INTERCHAMPION. Ne však s Muffem, ale se psem z mého odchovu po Umě a Muffovi. První vhodnou výstavou byla MVP v Brně 10.2. 2002 - posuzovat zde měl K. Piert - PL, Selimovič - CRO nebo MUDr. Matekovič - CRO. Nebyla jsem jediná, kdo se nechal zlákat na nabídku zahraničního rozhodčího. Až na výstavě jsme zjistili, že posuzovat bude český rozhodčí pan Václavík = první překvapení. Řekla jsem si: “Je to rozhodčí přísný, ale svému “řemeslu” rozumí.” Druhé překvapení nastalo, když se mne rozhodčí zeptal, co mi říká bílá barva na předních nohách mého psa. Nechápavě koukám střídavě na Daymona, pak na rozhodčího. “Milá paní, bílá barva na předních nohách dle nového standardu je diskvalifikující vadou.” Pochopila jsem a raději jsem odstoupila, neboť jsem si musela přiznat, že jsem nový překlad standardu nestudovala zřejmě pozorně. Při odchodu z výstavy jsem zahlédla, že podobnou situaci zažívají i ostatní majitelé psů s bílými tlapkami. Příjezd domů byl velmi rychlý, protože jsem chtěla nahlédnout do Zpravodaje Moloss. Musím uznat, že pan Václavík opravdu znal nový standard, neboť je zde uvedeno: “Bílá barva se může objevit na hrudi, na krku nebo hrdle, na zadních tlapách a prstech, ale je žádoucí, aby jí bylo co nejméně.” = třetí překvapení.
Zřejmě jsem hodně umíněná, proto jsem si sehnala originál standard FCI ve španělštině a také soudního překladatele. A výsledek - čtvrté překvapení - správný a doslovný překlad: “Bílá barva se může objevit na hrudi, na základně krku nebo krku, na předních nohách a zadních tlapách, ale je žádoucí, aby jí bylo co možná nejméně.
A to je velký a podstatný rozdíl v překladu!!!
Klubová výstava - Mělník 18. 5. 2002 - poslední šance vyřešit problém “bílých tlapiček”, neboť na posuzování pres byl pozván španělský rozhodčí MVDr. R. E. Tabueňa. Na výstavu jsem přihlásila dva své odchovy - psa DAYMON Kotovla nar. 16. 7. 1999 (neúspěšný účastník MVP Brno 10. 2. 02) a mladou fenku z posledního vrhu (Muff Superior + Uma) = EVITA Kotovla nar. 29. 10. 2001.
Začíná posuzování v kruhu číslo 4: Mastin de los Pirineos - přihlášeno 8 psů a 7 fen, Mastin Espaňol - přihlášeno 7 psů a 15 fen, Perro de Presa Canario - přihlášeno 2 psi a 4 feny, Perro de Presa Mallorquin - přihlášeno 5 psů a 7 fen.
Na posuzování Perro de Presa Canario jsme sice čekali až do odpoledních hodin, ale způsob posuzování mastinů před námi španělským rozhodčím byl velmi zajímavý a poučný.
Mrzelo mne, že jen 4 majitelé Presa Canario projevili zájem zjistit, zda mají či nemají presu. A jaký byl výsledek? Že by páté překvapení?
Psi:
tř. mladých - V1, CAJC - AZIZ Darva’s Berserk
opis hodnocení: (nemám k dispozici)
tř. otevřená - V1, CAC, Klubový vítěz, BOB - DAYMON Kotovla
opis hodnocení: výborná hlava, výborné proporce, uši jsou moc krátké, výborný hrudník a záda, výborná kostra, výborné zaúhlení, výborné pysky, dobré proporce lebky a nosu.
Feny:
tř. dorostu - VN 1 - EVITA Kotovla
opis hodnocení: výborná hlava, výborná záda a konstrukce, výborný krk a hrudník, výborné zaúhlení, výborný typ, výborný pohyb, výborné pro- porce lebky a čenichu a lící.
tř. otevřená - V1, CAC, Klubový vítěz - CESSY Canarrio Cemtrum
opis hodnocení: výborná hlava a pysky, výborné proporce lebka a líce, výborná záda a hrudník, výborné zaúhlení, výborný pohyb, velmi dobrý výraz, výborná struktura.
V2, res. CAC - Saitilios BELLEZA
opis hodnocení: (nemám k dispozici) dle informace ma- jitelky - všechny proporce výborné, pouze feně byla vytknuta kratší čenichová partie.
U žádného posuzovaného jedince nebyla kritika bílých skvrn!
Po skončení posuzování jsem požádala MVDr. Tabueňu o vyjádření k možnosti výskytu bílé barvy. Jeho vysvětlení bylo jednoznačné - bílá barva může vést od hrdla až na hrudník, může být na předních i zadních nohách. Postavila jsem před rozhodčího svou mladou fenu Evitu, aby mi na ní přesně ukázal, kam až může bílá barva sahat, aby to bylo standardní:
Hrudní končetiny (pohled zepředu):
pokud jsou obě nohy bílé - stejně vysoko - může bílá barva sahat pouze těsně nad zápěstí (takzvané ponožky). Pokud jedna noha je bílá méně (např. jen tlapka), druhá může být bílá i více nad zápěstí. Nežádoucí vadou (ale ne diskvalifikující) je výskyt bílé barvy až po lokty.
Pánevní končetiny (pohled zepředu):
bílá barva se může vyskytovat na celé tlapce. Nežádoucí vadou (opět ne diskvalifikující) je výskyt bílé barvy až na nárt.
Závěrem řekl: “Samozřejmě, že čím je bílé barvy méně, tím lépe, také záleží na celkovém vzhledu posuzovaného jedince. Pokud půjde o výborné zvíře v celkovém hodnocení a bude mít na nohách bílé skvrny, bude mít přednost před psem, který má sice méně bílých skvrn (nebo žádné), ale nebude celkově tak kvalitní.”
Při posuzování Perro de Presa Canario mne také zaujalo hodnocení postoje a pohybu jednotlivých psů. Shodou okolností při rozhodování o udělení titulu BOB stál vedle mne známý český rozhodčí a diskutovali jsme o této problematice. Výsledek byl zcela opačný, než jsme oba typovali. Požádala jsem proto Dr. Tabueňu o vysvětlení - postoj má být strmý, ale pohyb je volný. Pokud pes při klusu má zadní nohy natažené (nepokrčuje je), je to vada.
Musela jsem Dr. Tabueňovi poděkovat za poskytnutí informací, které pro mne byly velkým, a v té době jsem si myslela, že tím posledním překvapením. Při loučení se opět zadíval na Evitu a řekl: “Máte opravdu pěknou a kvalitní fenu.”
Chtěla bych se ještě vrátit k samotnému posuzování v kruhu č. 4 a to k plemeni Perro de Presa Mallorquin. Měla jsem pocit, že majitelé “malorek” také zažívají ne překvapení, ale přímo šoky. Jedinci, kteří již v minulosti získali mnoho titulů, dnes odešli bez nich. Zvítězili jedinci vzhledově zcela odlišní.
A vysvětlení Dr. Tabueňi: “U malorky je nežádoucí buldočí vzhled čenichové partie”.
Zkušenosti majitelů tohoto plemene s posuzováním na jiných výstavách - jedinci vzhledu buldoka či bulmastifa vyhrávají a jedinci podobní Prese Canario nemají šanci.
Určitě chcete vědět, proč tomu tak je a já uvedu jednu z možností. První zveřejněné fotografie Perro de Presa Canario byly dvě dovezené feny Mansa a Magica, které se také jako první objevily na výstavách a podle nich si rozhodčí vzali měřítko. Proto také, když jsem poprvé vystavovala Muffa Superiro, šokoval mne rozhodčí slovy: “Co to máte? Na Presu Canario je to zvíře moc malé a má moc suché pysky.”
U Presa Mallorquin to může být obdobné, neboť u standardu zveřejněného v MOLOSS INFO je fotografie s buldočím vzhledem čenichové partie. A tak mohl vzniknout vzor, podle kterého se dnes u nás posuzuje.
Možná by bylo zajímavé zjistit, kolik rozhodčích pro exteriér se bylo podívat v zemi původu na speciálních výstavách. Udělat si představu, jak pes má vypadat: Pouze podle standardu a předložené jedné fotografie je to podle mne nedostačující. Rozhodčí by vůbec nemuseli jezdit do zemí původu, úplně by stačilo, kdyby přijeli například do Mělníka a poslechli si hodnocení MVDr. Tabueňi.
Vítězství na klubové výstavě v Mělníku mi vrátilo sebevědomí a chuť vystavovat na mezinárodních výstavách a proto hned 2. 6. 2002 jsme jeli na Slovensko do Nitry.
Hned při prohlížení katalogu mě zarazilo, že naše plemeno je uvedeno pod názvem Perro de Presa Canario a ve skupině neuznaných plemen, tedy bez nároku na udělení titulu CACIB. Vrtalo mi to hlavou a šla jsem se zeptat do výstavní kanceláře, kde mi sdělili, že rozhodčí se ještě radí, a že musím počkat, až bude “náš” rozhodčí v kruhu. Tak jsem čekala. Rozhodčí mi potom sdělil, ať počkám na samotné posuzování, že potom uvidíme. Tak jsem zase čekala, i když před námi bylo 78 psů. Dočkala jsem se, ale následovalo překvapení za překvapením. Napřed se rozhodčí domlouval s vedoucí kruhu o tom, že v jeho kruhu neměly presy být a když viděl na ceduli před kruhem a v katalogu, že presy má posuzovat, tak tedy posuzoval. Zadal tituly CAJC, CAC, res. CAC a BOB a když se neměl k zadání CACIBa, ozval se maďarský majitel vítězného psa a bylo mu řečeno, že tento titul presa nemůže dostat. To už jsem nevydržela a ukázala jsem rozhodčímu Standard FCI a ten mi sdělil, že presa je FCI uznaná pouze dočasně. Naprosto jsem nechápala a požadovala jsem vysvětlení. “Dočasné uznání znamená, že je možné presu vystavovat na mezinárodních výstavách, ale prozatím jim nebude titul CACIB uznáván a i kdybych vám kartičku res. CACIB dal, mohli by vám ji odebrat.”
Ze Slovenska jsem odjížděla stejným způsobem jako z MVP v Brně. Šokovaná a zklamaná. Nedalo mi to a zavolala jsem na Českomoravskou kynologickou unii do Prahy, aby mi vysvětlili, jak to se standardem FCI vlastně je. Byla jsem ujištěna, že plemeno Dogo Canario je FCI uznáno trvale, titul CACIB se mu přiznává bez jakéhokoliv omezení a že bych si měla stěžovat u Slovenské kynologické jednoty v Bratislavě. Skutečně jsem měla sto chutí napsat protest, ale pak jsem to vzdala. Kdo z vás by si stěžoval na rozhodčího, který shodou okolností bude posuzovat molossy na speciální výstavě v Kroměříži?
Totiž… Před pěti lety jsem chtěla na speciální výstavě bišonků v Hradci Králové představit první dva jedince nově schváleného národního plemene Barevný boloňský psík. Hlavní rozhodčí výstavy nepřímo zakázala rozhodčímu posuzování těchto psů výrokem: “Já toto plemeno neznám a ani nevím, že by bylo ČMKU uznáno a pokud ho posoudíte, zařídím vám kárné řízení.” Nechtěla jsem rozhodčímu dělat problémy a z posuzování jsem odstoupila.
Napsala jsem však stížnost na ČMKU a “dovolila” jsem si stěžovat na postup hlavní rozhodčí a výsledek byl šokující: Narozeným štěňatům barevných boloňů bylo na dva roky pozastaveno vydání průkazů původu, neboť jak mi bylo řečeno, “musí se prověřit, zda je vše dle předpisů”. Zřejmě vše dle předpisů bylo, protože moje dvouletá zvířata obdržela průkazy a od té doby všechna narozená štěňata automaticky dostávají průkazy původu a to do 14 dní po odeslání přihlášky.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale já jsem jen chtěla vyjádřit svůj názor, pocity a zkušenosti.