Mnohý návštěvník výstavy při pohledu na vystavené králíky komentuje odlišnosti u jednotlivých plemen. Většina laiků nezná standard a požadavky na jednotlivá plemena co se zbarvení a tvaru týká, pozornosti však neuniknou uši králíků.
První co návštěvníka i samotného chovatele upoutá, je délka uší. Při tradičním seřazení plemen na výstavách, kdy začínají plemena velká, kde délka uší je “přizpůsobena” stavbě a velikosti těla a například u plemene belgický obr činí cca 21 cm. U anglických beranů, kteří v současné době nejsou v ČR vystavováni a nevím zda chováni, je rozpětí uší požadováno cca 60 cm. U plemen středních je délka uší přibližně v rozmezí cca 11 - 13 cm. Plemena malá mívají délku uší v rozmezí 9 - 11 cm a u plemen zakrslých jde většinou o délku okolo 5 cm.
Dalším kriteriem je postavení uší. Většina plemen má mít postavení uší vzpřímené, pouze plemena berani uši svěšeny dolů. Právě u beranů je rozhodujícím kriteriem také rozpětí uší, které se měří od konce ušního boltce přes hlavu ke konci druhého ucha. Právě toto rozpětí činí některým chovatelům problémy a již letmý pohled na berana nasvědčuje rozpětí menšímu. Dalším poměrně častým problémem je síla uší a v této souvislosti i slabší osrstění. Uši musí být dostatečně osrstěné a lžícovitě zaoblené a právě poměrně časté je jejich “zašpičatění” a zmačkání, kdy staří posuzovatelé používali výraz uši sežehlené. Nasazení uší u kořene by mělo být silné a blízko sebe. Právě s dovozem importů, zejména z bývalé NDR, si chovatelé “pomohli” k široce nasazeným uším a tato vada se poměrně obtížně z chovů odstraňuje. V návaznosti na široce nasazené uši se často projevují uši rozkleslé, mnohdy s vadou na klopené ucho. Takový králík by se měl z chovu nekompromisně vyřadit. (viz foto Ca) Naopak u beranů musí být uši klopené obě a pokud je jedno postavené, platí totéž. Právě u beranů zmasilé a správně svěšené uši tvoří u kořene tzv. korunky, které jsou předepsanou ozdobou hlavy beranů.
V posledních létech se na našich výstavách i chovech objevuje vada v minulosti neznámá - srůsty zvukovodů. Jde o srůst u kořene ucha, mnohdy i u obou uší. Tato vada je přičítána využívání příbuzenské plemenitby, proto se objevuje hojněji u králíků, kteří mají velmi dobrý exteriér. Chovatelé by měli této vadě věnovat větší pozornost.
Pokud se v příspěvku věnuji uším králíků, musím ještě poznamenat, že se také více jak v minulosti objevuje ušní svrab. Jen za měsíc září a říjen jsem měl možnost za tuto nemoc neklasifikovat králíky na dvou výstavách (Jehnice, Bohdalov) a v Ostopovicích byly odvezeni až na urgenci samotných vystavovatelů !! Apeluji na pořadatele výstav, aby takto podezřelé králíky nekompromisně z výstavy odstranili a zamezili dalšímu rozšiřování. Jde také o to, aby se příští výstavy chovatelé zúčastnili.
Uši králíků v posledních několika letech “prodělávají” změny nejen u nás, ale hlavně v zahraničí a dle mého názoru k horšímu. Pohled některých zahraničních chovatelů je zcestný a dokonce i posuzování dle “Evropského vzorníku” budí u našich chovatelů úsměv. Při Evropské výstavě v Brně se o tom mnoho návštěvníků přesvědčilo u vystavených vídeňských bílých vystavených švýcarskými chovateli.
Také v na Bavorské výstavě, hlavně u plemen malých ( AS, malých stříbřitých aj.) se uši trošku prodlužují a to není dobře. Uvidíme letos, jak tento trend v SRN pokračuje.