Japan Chin - Japončík
Kdekoliv se objeví, budí velkou pozornost svým výjimečným vzhledem, daným velkýma očima, které jakoby samy mluvily a širokým, trochu opičím obličejem s výraznou mimikou.
Historie plemene
Tento malinký pejsek je v Japonsku znám již více než 1400 let, ale jeho kořeny v Číně zasahují jistě mnohem hlouběji. Japonci si po staletí vytvářeli originální kulturu, která se hodí pouze pod posvátnou horu Fudžisan a na ostrovy kolem ní.
Podle jedné staré pověsti zavítali jeho předci do říše Vycházejícího slunce někdy v 8. století. Jako dar čínského císaře se tam prý dostali přes Koreu. Tenkrát se ještě velmi podobali svému příbuznému pekinézovi. Vysokou společnost zaujali natolik, že jim připravila ráj na zemi. Sytili je nejlepšími pokrmy a obkládali hedvábnými poduškami. Brzy byli vyšlechtěni stále menší a menší jedinci, a velmi se dbalo na to, aby byli mezi sebou pářeni pouze psíci z jednoho paláce. Tato silně příbuzenská plemenitba vedla přes mnoho generací ke stále menším a křehčím pejskům, až vyloženě k “drahocennostem”. Dámy této společnosti je nosily v rukávech svých kimon nebo je chovaly v bambusových klíckách, jako vzácné a okrasné ptactvo. Dostávali se také do chrámů, kde jim bylo zvlášť nakloněno božstvo. Malý psík byl zobrazován na mnoha vázách, drahých předmětech i obrazech. Stal se hrdinou mnoha japonských bájí a pověstí.
Název chin se odvozuje od slova čin, což znamená vzácnost. V Japonsku jsou známí pod jménem činkoro.
Cesta do Evropy
První informace o Japan chinovi v Evropě se objevují již v 17. století. Tehdy je misionáři dovezli manželce anglického krále Karla II., princezně Kateřině Portugalské. Potvrzené dějiny chinů se ovšem píší až od roku 1880, kdy japonský vyslanec Sinzo Aoki přivezl párek chinů německé císařovně Augustě. Bohužel jejich délka působení nebyla příliš dlouhá. Fenka Itti zemřela při prvním vrhu a pejsek Kuma zemřel pár dní na to, pravděpodobně steskem.
Další jejich putování začíná v Anglii, odtud se dostávali do dalších částí světa. Obliba Japan china začala prudce stoupat. Mnoho známých malířů se v této době snažilo zachytit japana v tom nejhezčím světle s jeho daleko od sebe posazenýma a široce otevřenýma očima. Rakousko, Švýcarsko, Německo - díky těmto státům, kde se našlo pár jedinců, toto plemeno nevymřelo, ale dokonce se rozšířilo do takové míry, že někteří chinové putovali zpět do své země. Do Japonska.
U nás se japan chin začal na výstavách objevovat od roku 1964 a ani dnes nenajdete velké množství chovatelů tohoto plemene. Bohužel, i přes vynikající povahové vlastnosti china se věnuje chovu jen úzká skupinka nadšenců. Přitom si zaslouží mnohem více obdivu a uznání.
Charakteritika
Japan chin je společenský pejsek a pro chov v bytě je zcela ideální. Není uštěkaný, ale spíše klidný, milý a vyrovnaný. Jeho váha se pohybuje kolem 2 - 3 kg a výška 20 - 25 cm. Snáší se dobře s dětmi i s jinými psy. Nikdy není agresivní!
Mnoho lidí si dokáže získat již prvním pohledem, ze kterého vyzařuje dětská jemnost a na druhé straně inteligence, elegantnost a hrdost tohoto plemene. Jeho pohled je plný mimických výrazů, které řeknou vše. Snad jedinou věcí, kterou nutně ke své existenci potřebuje, je přítomnost a láska svého pána, kterého nadevše miluje. Svého pána sleduje z vyvýšeného místa v bytě, aby ho měl stále na očích. I přesto, když jej pán nechá samotného doma, nikdy se nestane, že by něco poškodil nebo se hlučně projevoval. Nejkrásnější na tom je, že tento miniaturní pejsek je nejen krásný, ale i velice upřímný a oddaný.
Velice dbá na svůj zevnějšek důkladným olizováním jako kočička, snad i proto je jeho zářivě bílá srst stále tak čistá a jemná. Češe se rád a dobrovolně, protože jeho srst se necuchá.
Tohle všechno byly zatím jen pouhé fráze, které si může kdokoliv z Vás vyhledat v knize či odborné literatuře. Ale ani to Vám doopravdy neřekne vše o Japan chinovi. Chvála je chvála, ale vše se nedá vyjádřit slovy. Jen člověk, který žije v domácnosti společně s japánkem, pozná jeho výjimečnou povahu a vyrovnanost. I já jsem to velmi rychle poznala. Psům se věnuji již déle než třicet let a chovatelskou stanici jsem si založila pod názvem UNTIS v roce 1973, kdy jsem se seznámila s plemeny, jako například střední knírač, francouzský buldoček, pekingský palácový psík. Nakonec Japan chin zvítězil na plné čáře. Když jsem japánka viděla u chovatelů, nejprve mě při pohledu na něj zaujala hlava, její tvar, oči černé jako korálky a jemný výraz. Svou přítomnost mi dával najevo, ovšem bez známého štěkání. Mazlil se se mnou, ale nebyl nijak vtíravý. Ke svým majitelům vzhlížel oddaně a s úctou. V té době jsem si uvědomila, že toto plemeno, tento malý pejsek, je to, co si zaslouží mou lásku a péči.
Mnoho lidí si ovšem myslí, že Japan chin nemá v lidské společnosti místo, protože to je jen “malej smeták”. Můj názor je zcela opačný. Ano, člověka, který holduje velkým plemenům, nemůže uspokojit jemný pejsek. Mám zkušenost, že kdo si jednou pořídil japana, zůstává tomuto plemeni věrný po celý život.
Dejte Japanovi možnost se prosadit a svět s nimi Vám ukáže nový směr, nový smysl a vy budete šťastní, že máte pro koho žít a že někdo žije pro Vás.
Případné dotazy zodpoví Janíčková Hana, chov. stanice UNTIS, Západní 8, Šumperk, tel.: 604 603 626, 583 250 076, e-mail: untis@seznam.cz
