Jak pečovat o koně v zimě

Jak pracovat s koněm v zimě

Při práci v chladném počasí dochází ve svalech ke speciálním změnám. Studený sval mnohem hůře sbírá síly k výkonu. To znamená, že sval, aby mohl vykonat určitou práci, musí do toho vložit mnohem více “motorových jednotek” - svalových vláken. Ve svalu se rychleji vyčerpává glykogen, který je důležitou zásobou energie pro svalovou práci, a nahromadí se hodně kyseliny mléčné, která zase způsobuje svalovou únavu a může dokonce sval poškodit.
Abychom se těmto nežádoucím procesům vyhnuli, je třeba vědět, jak se má správně se svaly zacházet. Před každou prací je nutné koně nejdříve zahřát a po práci zase postupně ochladit - a nemusí to být právě v zimě.
Je jedno, zdali pracujeme s koněm v létě či v zimě, nikdy nesmíme podcenit dostatečné vykrokování koně před vlastní prací. Při krokování se postupně zvýší přísun krve do svalů, ty se zahřejí a zlepší se okysličení svalových vláken. Svaly nikdy dokonale nezahřejete rychlou prací, protože pouze při krokování pracují převážně pomalá svalová vlákna, která vyžadují hodně kyslíku. Krevní cévy se proto rozšíří, do svalu se nahrne více krve a ta ho zahřeje. K tomu by mělo stačit deset minut chození v kroku. Čím těžší kůň, tím déle by měla trvat kroková fáze.
Před vlastní prací se však kromě svalů musí zahřát i šlachy, vazy a klouby. Tím se zvýší jejich elasticita a poddajnost a snižuje se riziko poranění či přetažení.
Koně začneme krokovat na ruce, na lonži či na kolotoči. Potom si na něj sedneme a než přejdeme do vyššího ruchu, ujistíme se, že je kůň dostatečně uvolněný a zahřátý.
Další etapou zahřívání koně je klusání. Klus zvyšuje napětí v pojivových tkáních a přibírá do práce více svalových vláken. Když si kůň zvykne na pomalý klus, můžeme tempo zvýšit. Zároveň se úměrně zrychlí dech a puls, protože svaly požadují stále více kyslíku. Postupným zvyšováním tempa navykáme tkáně na zátěž a omezujeme riziko poranění na minimum. V chladném počasí trvá celá zahřívací fáze asi 30 minut.
Teprve nyní můžeme s koněm začít opravdu pracovat. Je zjištěno, že při dodržování tohoto zahřívacího procesu nedojde k poškození tkání ani při -25° C.
Avšak ani po práci nesmíme na koně zapomenout -- i ochlazování svalů a jiných tkání je proces, který musí probíhat postupně. V zimě opět zabere asi 30 minut. Během práce se ve svalech nahromadila kyselina mléčná (laktát), která je může poškodit. Vyplavit ji lze mírnou prací, kterou budeme postupně snižovat. Koně necháme vyklusat na dlouhé otěži, potom ho krokujeme. Tak se opět rozšíří cévy a laktát, spolu s ostatními odpadními produkty, se krví vyplaví pryč. Svaly, které se během intenzívní práce zahřály na vysokou teplotu, se při krokování postupně ochlazují, aniž by se kůň musel potit. Po sesednutí je dobré koně vodit na ruce, dokud úplně neuschne a nevychladne.

Mohou koně omrznout?

Každý savec, který se dostane do velké zimy, si musí před zmrznutím nejdříve chránit svoje vnitřní orgány. Jeho krev se stáhne do trupu a končetiny jsou prokrvovány a tedy i zahřívány mnohem méně. To je důvod, proč mohou snadno omrznout. Avšak kůň může odvádět z končetin hodně krve a ty budou přesto velice dobře fungovat. Nechejte koně stát celý den ve sněhové závěji a jeho nohám se nic nestane. Proč tomu tak je, není zatím schopen nikdo přesně vysvětlit. Jedno je jisté, kopytní pouzdro dobře chrání vnitřní struktury kopyta a navíc mnoho těchto struktur se nepoškodí ani v případě, že jsou nedostatečně prokrvované.
Zdravému koni sice mráz nevadí, ale do extrémů také nesmíme zacházet. Samozřejmě, že koně, kteří se velkých mrazech nemohou schovat před větrem nebo jsou promoklí, popřípadě nedostávají dostatečné množství energie (v kaloriích) v krmivu, si nedokážou zachovat normální tělesnou teplotu a mnohem snáze podlehnou omrznutí.
Také koně, kteří jsou ustájeni v plechových boudách nebo v dřevěných stájích pokrytých umělohmotnými deskami, jsou ve velkém nebezpečí. Takové příbytky jsou totiž většinou nedostatečně větrané a koně v nich snadno onemocní na dýchací cesty. Pokud budeme “ucpávat škvíry” ve stájích, abychom koně lépe chránili před větrem a zimou, nesmíme zapomenout na časté a pořádné vyvážení hnoje a mokré slámy. Hnůj sice stáj zatepluje, ale zároveň se z něj dostává do vzduchu hodně čpavku a jiných látek, které jsou pro zdraví koně velice škodlivé.
Další velkou chybou je, dát koně, který je zvyklý být pořád venku a má pěkně dlouhou a huňatou zimní srst, najednou do zateplené stáje - třeba proto, že ho chceme “ochránit” před nějakým výrazným snížením teploty. Takový kůň se v teplém a nedostatečně větraném prostředí začne potit a teprve tak může skutečně nastydnout!
Existují zprávy, že některé plísně nebo rostlinné toxiny, které mohou být nedopatřením přimíchané do krmiva, způsobují periferní vazokonstrikci (to je zúžení cév v okrajových částech těla - např. končetiny, uši). V postižených místech tak proudí méně krve, která vyživuje i ohřívá tkáně, a mnohem snáze může dojít k omrznutí. Je dobré přikrmovat koně v zimě senem, to však nikdy nesmí být plesnivé! Bohužel, nikdo nemůže zaručit, že ani to nejčistější seno nebude obsahovat nějaké plísně nebo jiné příměsi.
Mráz je nebezpečný pro hřebce nebo valachy, kteří dostali nějaké uklidňující prostředky (například acepromazin). Při sedaci totiž ochabnou svaly a s nimi i sval, který vtahuje do předkožkového vaku penis. Ten zůstane vytažený ven a pokud se kůň takto dostane na delší dobu na mráz, může omrznout.
Náchylnější na omrznutí jsou také jednodenní hříbata, která ještě nemají dostatečné tukové zásoby a hubení nemocní koně (u nich nedochází k dostatečnému prokrvování končetin).

Jak vlastně vznikají omrzliny?

Omrzliny mohou být povrchové, ty postihují jen vnější vrstvy kůže a poznáme je podle toho, že při léčení změní barvu. Omrzliny však mohou postihovat hluboké vrstvy pod kůží, v tomto případě se už jedná o vážný problém.
Každá buňka v sobě obsahuje určité množství vody. Ta při nízkých teplotách zmrzne a uvnitř buňky se vytvoří krystaly ledu. Určitě všichni ze školy ví, že voda při mrznutí zvětšuje svůj objem. Buněčná membrána se sice může trochu zvětšit, ale ne do takové míry, aby se přizpůsobila ledovým krystalům uvnitř. Je tu jediné východisko - praskne a postižená buňka odumře. Dalším problémem, který vzniká při snižování teploty je vazokonstrikce: organismus si i ve velkých zimách musí uchovat určitou teplotu uvnitř těla. Pokud by se tam dostávala studená krev, ochlazovala by veškeré vnitřnosti a teplota těla by nebezpečně klesala. Zabránit tomu lze velice jednoduše - kapiláry a drobné cévy se v místech, kde dochází k největšímu ochlazování krve (končetiny, uši, ocas apod.), stáhnou a krev odvedou do trupu. Jenže buňky koncových částí těla trpí nedostatkem krve (která jim přivádí živiny a kyslík) a odumírají.
Žádné zahřívání už nemůže vzkřísit odumřelé buňky. Jediná pomoc je takto postižené části odstranit, protože tkáně, které odumírají a rozpadají se, produkují tělu nebezpečné látky a velice snadno je napadají baktérie (může vzniknout gangréna, tetanus apod.).
Jak už jsem psala výše, omrzliny zdravému koni nehrozí. Pokud přece k něčemu takovému dojde, bývají nejčastěji postižené uši. Příznaky omrznutí často zakrývá hříva a majitel si toho může všimnout, až část ucha jednoduše odpadne. Pokud proces nezasáhne nějaké hlubší struktury, jedná se jen o vadu krásy.

Jak vzniklé omrzliny léčit?

Účelem léčby je zamezit dalšímu poškození tkání. Vychází se zde z poznatků humánní medicíny - nejlepší je ohřát postižená místa teplou vodou (38 - 44° C). Mnohého by možná napadlo použít například teplý fén, odborníci to však v žádném případě nedoporučují, protože tak není možné kontrolovat teplotu proudícího vzduchu. Nejlepší je nalít do vědra teplou vodu, namočit do ní utěrku a tu přiložit na postižené místo. Mnozí lidé si třou o sebe omrzlé ruce, avšak ani to není dobrá metoda léčby, třením se jen zhorší poškození ve tkáních.
Další léčba už má být v rukou veterinárního lékaře. Ke zmírnění bolesti a vznikajícího zánětu se používají takzvané nesteroidní protizánětlivé léky. V omrzlých místech dochází ke stažení cév (vazokonstrikce) a ke tvorbě krevních sraženin. Tomu lze zabránit podáním například acepromazinu nebo heparinu.
Jak se říká - je lepší onemocnění předcházet, než jej léčit. Zdravý kůň může venku pobývat poměrně dlouhou dobu i v opravdu krutých mrazech (- 29 až - 40° C) - k tomu stačí jen udržovat ho v suchu, chránit před větrem, poskytnout mu dostatek energie a píce a na nízké teploty ho postupně navykat.