obr. 1 Tito hadi pocházejí z jihovýchodní Asie a z několika oblastí Indonézie.
obr. 1
Tito hadi pocházejí z jihovýchodní Asie a z několika oblastí Indonézie. Dorůstají velikosti šesti metrů, vzácně i více. Zbarvení je celkově mnohem tmavší, než zbarvení Python molurus molurus: na žlutohnědém podkladě jsou temně hnědé skvrny. Podobně jako u ostatních hadů, je jejich kůže po svleku nádherně lesklá. (obr. 1)
obr. 2
obr. 3
obr. 4
Chov hadů, stavba a vlastnosti terária jsou podobné, jako u Boa constrictor, proto zde převážně uvedu pouze zásady, které jsou u Krajty tmavé odlišné.
obr. 5
obr. 6
obr. 7
Patří do čeledi hroznýšovitých (Boidae), podčeleď krajty (Pythoniae). Podobně, jako Boa constrictor, mají zachovány některé primitivní znaky - jako nejnápadnější se jeví kosterní zbytky pánve a končetin - viditelné drápky po stranách kloaky. (obr. 2)
obr. 8
obr. 9
obr. 10
Také jsou to noční hadi, se svislou zorničkou oka. (obr. 3) Na hlavě mají zvláštní buňky - termoreceptory, jimiž mohou rozlišit rozdíly v teplotě v hodnotě 0,2 - 0,025° C! (obr. 4) Takto mohou v přírodě lehce vyhledávat potravu, která se skládá z teplokrevných živočichů.
obr. 11
obr. 12
obr. 13
V zajetí se tito hadi chovají ve větším teráriu s rozměry minimálně 2,0 x 1,0 x 1,0 m. (Délka x výška x hloubka.) Dorůstají do velikosti asi 3 - 5 metrů. Při jejich velikosti musíme dbát na to, aby vše v teráriu bylo pevné a řádně pospojované. Velký plaz má také velkou sílu a může nám terárium během jedné noci zcela zdemolovat! Při tom si může přivodit i úraz. Teploměry volíme buďto s čidlem, které v teráriu vhodně umístíme a samotný teploměr je potom mimo terárium (obr 5), nebo nalepovací (obr. 6). Dát musíme pozor i na úzké mezery mezi dvěma předměty v teráriu. Had se často jimi snaží prolézt a při své velikosti (kdy mezera není dostatečně široká pro tloušťku jeho těla) a síle - zařízení terária poškodí či zcela zničí. Proto je lepší tyto mezery, otvory apod. zabezpečit proti prolézání. Při délce zhruba 3 m jsou již pohlavně dospělí. Samci mohou být i menší. Věk zde prakticky nerozhoduje a pohlavní dospělosti mohou při častém krmení dosáhnout už do dvou let věku! Z tohoto důvodu existuje u těchto krajt mnoho barevných mutací. Tyto lze uskutečnit v kratším časovém období - než např. u zmíněných Boa constrictor, u kterých je tato doba většinou minimálně dvakrát delší. Nejznámější (a u nás poměrně dosti rozšířená) je barevná mutace - albín. (obr. 7) Již vzácnější je tzv.grün (obr. 8). Krajta je zeleně vybarvená a má i jinou kresbu a také většinou nedorůstá do velikosti klasické tmavky. Párek, který chovám, je zhruba o velikosti většího Hroznýše královského. Zvláště mláďata vypadají nádherně (obr 9 - na této fotce ovšem vypadají poněkud tmavší). K této mutaci existuje i vzácná mutace - grün-albín. Zde se jedná o PMB - albína, ovšem s kresbou grüna! (obr. 10 - již větší mládě a porovnání obou mutací na opět trochu tmavší fotce - obr. 11) Na obr. 12 můžeme potom porovnat dospělé jedince. Také existují jedinci, u kterých je zvýrazněna (či naopak potlačena) určitá barva. (obr. 13) O tuto složitou problematiku se podrobně zajímá přítel Lubomír Kovář z Beluše na Slovensku. Z mnoha mutací PMB uvedu ještě např.: labyrint, calico a existuje mnoho dalších. Samozřejmě tito jedinci s odlišným vybarvením či odlišnou kresbou jsou mnohdy vysoce ceněni. I v teráriu - pokud budeme spolu chovat několik odlišných mutací nebo klasicky vybarvené krajty a mezi nimi některou odlišně zbarvenou - pohled na jejich barevnou odlišnost bude velice zajímavý a estetický. Terárium může být potom ozdobou Vašeho bytu, byť bude (vzhledem k velikosti plazů) pouze jednoduše zařízeno. Terárium musí být vytápěné na 28 - 32° C, v noci potom asi na 25° C. Důležité je umístnit do něj topení nad rošty - nebo větší větve (obr. 14), na kterých hadi rádi leží a vyhřívají se. Pokud se chtějí ochladit, mohou si zalézt potom na jiné -- chladnější - místo v teráriu. Krajty se velice rády koupou a je proto velice vhodné umístnit do terária větší nádrž na koupání. Velikost musí odpovídat velikosti hada a proto zvolíme raději nádrž hodně velkou, aby ji had časem nepřerostl. (obr. 15). Při zakoupení krajty tmavé - celkem malého hádka, který se vylíhne z vajíčka, se možná ani nezdá, jak velký had z něj za poměrně krátkou dobu vyroste. Nejprve ho samozřejmě umístníme do menšího terária a až po čase do většího. Ale terárium, které plánujeme pro tohoto plaza jako konečné, musí být opravdu veliké i s uvedenou velkou vodní nádrží. Je mnoho chovatelů, kteří tuto skutečnost podcení a po čase se snaží plaza zbavit, neboť přerostl jejich prostorové možnosti.
obr. 14
obr. 15
Teplotu na ,,zimování” snižujeme (na 25 - 22° C přes den, na noc asi 20° C) většinou na podzim. Dobu osvětlení zkrátíme na 10 hodin denně nebo ho vypneme úplně. Od poloviny prosince zase teplotu postupně zvyšujeme a osvětlujeme alespoň 12 hodin denně. Hlavně samice ještě nakrmíme. Na přelomu roku potom dáme hady spolu na páření. Toto probíhá většinou v lednu a v únoru. (obr. 16 - snahy o páření.) Zhruba po 3 měsících po páření naklade samice vajíčka v počtu 20 - 60 kusů. Vzorně se o ně stará, což je u hadů dosti vzácné. Ihned po nakladení je obtočí svým tělem a záškuby vajíčka zahřívá na potřebnou teplotu. V tomto období je nutné v teráriu udržovat vysokou vlhkost, ale tak, aby vajíčka nezačala plesnivět. Ideální totiž je, aby vlhkost působila hlavně ze spodu snůšky, ale vajíčka nebyla v přímém kontaktu s vlhkým materiálem - zejména potom s hoblinami. Tyto, pokud jsou vlhké, vylučují pryskyřici a ta působí na vajíčka velice negativně. Proto dávám na dno vlhké hobliny, na které položím děrované umělohmotné rošty. (obr. 17) Na ně potom samice naklade vajíčka. Pokud je v teráriu vlhkost nedostatečná, zjistíme brzy, že se vajíčka začínají propadat. Pokud ani nyní vlhkost nezvýšíme, vajíčka vyschnou a zárodek v nich uhyne. V případě, že vejce začne plesnivět, je nejlepší ho postříkat roztokem hypermanganu v barvě slabě růžové až růžové. Nebo po poradě s veterinářem můžeme použít na postřik i antimykotikum. Jinak ovšem na vajíčka vodu přímo nestříkáme nikdy. Pokud zárodek ve vejci přeci jen uhyne a vejce se začne kazit - je nejlepší ho odstranit. Úkon provádíme opatrně, abychom nepoškodili okolní vejce. Nejlepší je vejce ustřihnout tak, že přilepené zbytky na okolních vajíčkách tam ponecháme. Odtrhávat jej je riskantní. I když na přilepených částech odstraňovaného vajíčka jsou plesnivé zbytky, platí zásada, že na zdravá okolní vajíčka se plíseň nepřenese.
obr. 16
obr. 17
Pokud samice (v případě, že jsme pozorovali páření a na samici jsou vidět známky přibližující se snůšky) nepřijímá potravu a přitom se zvětšuje objem jejího těla, obrací se na záda a již má po termínu snůšky a přitom nejeví žádné známky toho, že by měla klást vejce - osvědčilo se jí krátce nahřívat - zářením IR. Pokud ani po tomto prohřátí samice vejce nenaklade, je nutné se co nejrychleji poradit s veterinárním lékařem! Někdy je nutný i císařský řez. Pozor! Občas se stává, že se samice páří, zvětší se jí objem těla, obrací se na záda, ale postupně se zase všechny příznaky ztrácejí. Jedná se v tomto případě o falešnou březost, kdy samice buďto vejce časem vstřebá nebo naklade neoplozená vejce. Pro jistotu - pro případ, že by tato neoplozená vejce samice ani nevstřebala, ani nenakladla - doporučuji raději vyšetřit samici ultrazvukem a dle výsledku se poradit s veterinárním lékařem o dalším postupu.