Skřivánčí zrcátko

V jednom zažloutlém čísle časopisu z roku 1976 jsme našli nevšední popis způsobu odchytu ptactva, který byl v minulosti hojně používán ptáčníky a to konkrétně o odchytu skřivanů. Ing. Jiří Andreska jej popisuje následovně.

Odchyt skřivanů

Za starých časů byl oblíbenou pochoutkou a proto i často loveným ptákem skřivan polní. Těžko říci, proč si naši předkové pochvalovali právě jeho zvěřinu, pokud se to tak dá nazvat. Balbín píše o lovu skřivanů v Čechách jako o něčem zcela běžném. Karel Amerling napsal roku 1852, že se skřivan “chytá pro chutné maso do tenat ve dne i v noci ve velikém množství”. Známá je i zpráva, podle niž nejlepší skřivani pocházeli od Loun. Proč právě odtamtud se neuvádí.

Proslulým střediskem obchodu se skřivany bývalo Lipsko. Asi proto, že v saských rovinách mělo podzimní chytání skřivanů dosti značný význam pro obživu místního obyvatelstva. Výkazy potravní daně města Lipska z počátku 19. století uvádějí, že za rok bylo do města přivezeno až pět miliónů skřivanů. Většina tohoto zboží byla vyvezena a skončila v kuchyni Pařížana. Ornitolog Palliardi poznamenal, že naši skřivani jsou stejně tuční a chutní, jako ti lipští.

Způsoby lovu

Skřivani se lovili několika způsoby. Nejobvyklejší býval zřejmě noční lov. Nasvědčuje tomu pojem “sítě skřivánčí”, dosti často uváděny ve starých inventářích. Šlo o druh přívlačce, zvaného taky příkrajník nebo německým názvem tyras. Obdelníkovou síť vláčeli ptáčnici po strništích a nocující skřivany přikryli. Jiný způsob lovu spočíval v tom, že se na strniště líčila jemná trojitá tenátka a pobíhající skřivani se do nich zaplétali.

Ve dne se skřivani chytali do humence. Byla to dvojitá překlápěcí síť obsluhovaná z boudy. Ptáci se do ni obvykle lákali nasypanou potravou a nebo pomocí volavců. K lovu skřivanů sloužila ještě jedna pomůcka, tzv. skřivánčí zrcátko. Byl to dřevěný půlměsíček, poměrně masivní a těžký, posázený drobnými kousky zrcátek. Dole měl tento předmět čtyřhranný otvor, a tím byl nasazen na osu, která stála v nějakém stojánku tak, aby se v něm mohla lehce otáčet. Na ose byla natočená šňůrka. Když za ni ptáčník zatahal, zrcátko se roztočilo. Setrvačností se šňůrka opět navinula a byla připravená k novému roztočení. Proto muselo být zrcátko těžké. Roztočené zrcátko se třpytilo a vábilo skřivany k humenci. Jak zaznamenal dr. Baum, bylo možno pomocí zrcátka nachytat až 8 kop skřivanů denně. V historických pramenech postrádáme přímé vysvětlení, proč zrcátko skřivany vábilo. Domnívám se, že jim třpyt zrcátka připomínal vodu.

Omyl se zrcátky

V loveckých sbírkách Zemědělského muzea jsou uloženy dvě skřivánčí zrcátka, pocházející ze starších sbírek Loveckého zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Jedno má klasický tvar půlměsíčku, druhé tvar komolého jehlanu. Toto druhé zařízení se zachovalo i s ochranným koženým pouzdrem. O žádném zrcátku se bohužel neví, odkud pochází a jak je staré. Podle způsobu vypracování je možné, že jsou asi tak z konce 18. století. Nedostatek dokumentace způsobil, že tato zrcátka byla považována za lovecká zradidla, jen jejich přesné čtyřhranné otvory prozrazují jejich pravou funkci. Obě jsou bez spodní části konstrukce, bez osy a bez podstavce.