Je jen málo plemen, která si na Moravě získala takovou oblibu jako právě moravský pštros. Ale i přes tuto mimořádnou oblibu nejen na Moravě, ale v celé ČR, existuje téměř polovina rázů, které jsou nejen vzácné, ale i přímo ohrožené zánikem. Řada rázů je v rukou 3 až 4 chovatelů, mnohdy pokročilého věku, a jejich počet nepřesahuje 100 až 150 kusů! A protože jde zároveň o mimořádně zajímavé a náročné kresby, zaslouží si více naší pozornosti a podpory.
Mezi tyto ohrožené patří všechny barvy běloocasé kresby, všichni bělopruzí (kromě modrých) a všechny barvy šupinatých (kromě černých). Nejlepší není ani situace modrých kapratých, kterých byly na NV Brno 2000 vystaveny pouhé 3 kusy.
EV Brno 98 využili chovatelé pštrosů k dosud největší mezinárodní prezentaci a vystavili 425 MP v 17 rázech na účasti několika zahraničních chovatelů MP. Nejvíce bylo šupinatých (53), z toho 35 černých, 8 červených, 6 modrých a 4 žlutí. Běloocasých bylo 26, 12 bylo žlutých, 8 černých, 4 modří kapratí a jen 2 červení. Nejméně bylo bělopruhých, kteří jsou také nejvíce ohroženi. Z 19 bylo 13 modrých, 4 žlutí a 2 černí. O dva roky později už byla na CV Brno 2000 účast mnohem skromnější. Nejvíce bylo černých bělopruhých (14) a červených běloocasých (10). Jen symoblicky byly zastoupeni žlutí bělopruzí a modří kapratí (po 3 kusech).
Na CV “Peří 2001” v Lysé nad Labem byla účast vzácných rázů o něco pestřejší, počtem však uspokojili jen černí šupinatí (51). J. Říha zde obdržel čestnou cenu a 96 bodů. Černých běloocasých bylo 17 (čc 95 b. J. Bystřický), modrých šupinatých 15 (čc 95 b. Ing. V. Hauner), modrých bělopruhých 13 (čc 96 b. J. Šmach), červených běloocasých bylo 7, žlutých běloocasých a červených šupinatých po dvou kusech a žlutý šupinatý jeden.
V posledním desetiletí si MP našel cestu i mimo Českou a Slovenskou republiku, zejména do SRN a do USA a Kanady. Na německých výstavách MP a káníků bývá i přes 300 kusů. Za vzácné rázy byli nejvíce zastoupeni černí šupinatí (26), modrých bělopruhých a “světle modrých” bělopruhých bylo po 4 kusech a žlutí šupinatí a “světle modře” šupinatí byli po 1 kusu. Navíc - oproti našim výstavám - se zde objevili i “červeně plaví” (červenopruzí), což je velmi zajímavý a líbivý ráz, kterému by i naši chovatelé MP měli věnovat svou pozornost. V SRN se jimi zabývají chovatelé T. Aigner a G. Ruf. Na této i na dalších německých speciálních MP posuzuje pravidelně náš posuzovatel ing. F. Slepička (který má u nás nesmyslně dlouhodobě zastavenou činnost!), jehož činnost je německými chovateli velmi oceňována.
Vzácně chované rázy MP mají značnou nevýhodu v úzkém genofondu a v negativním vlivu meziplemenného regeneračního křížení. U běžných rázů MP je řada jedinců, kteří se tvarově blíží ideálu, zatímco u vzácných rázů se chovatelé potýkají nejen s tvarovou nedokonalostí většiny odchovů, ale také s nedostatky ve zbarvení očí a obočnic, tvaru hlavy a zobáku a také v barvě, lesku a kresbě, délce ocasu a křídel. Zejména je třeba odstranit nízkou hmotnost, útlé a delší postavy tvary přiblížit modrým bezpruhým a žlutým pštrosům. Nejdále jsou chovatelé modrých bělopruhých a černých šupinatých, kteří ovšem mají značný časový náskok. Tyto dva rázy se stabilizovaly již před válkou.
MP má velmi dobré vyhlídky k dalšímu rozšíření v zahraničí, jak mě ujistil i přední německý chovatel a funkcionář klubu Josef Michels, jehož láskou jsou MP běloocasí. V Norimberku jich vystavil 10 kusů v černé, červené a žluté barvě. Právě chovatelé vzácných rázů MP v České republice si zaslouží naše plné uznání.