Agility - jak na to?: Tunely

Při agility používáme dva typy tunelů a to pevný tunel a látkový tunel.

Pevný tunel

Jedná se o nohavici, jejíž vnitřní průměr je 60 cm a délka 3 až 6 metrů. Tunel musí být z poddajného materiálu umožňujícího vytvořit jeden nebo více oblouků. V průběhu závodu musí být tunel pevně fixován, aby se neměnil jeho tvar ani pozice.
Tunel začínáme trénovat nejprve tak, že tunel zkrátíme na co nejmenší délku. Poproste někoho, aby vám psa na vodítku přidržel u jednoho konce tunelu a sami si běžte kleknout k druhému. Pomocí pamlsku nebo hračky lákejte psa skrz tunel k sobě. Pokud pejsek proleze, tak ho hodně pochvalte a postup opakujte několikrát na zkráceném tunelu a postupně tunel protahujte na celou délku. Zpočátku používejte pomocníka, který vám bude psa na začátku tunelu přidržovat, (pokud pes zvládá povel “zůstaň”, tak ho nechávejte na jednom konci a vy ho choďte přivolávat na druhý). Až pes tuto fázi perfektně zvládá a do tunelu se těší, opět tunel zkraťte a zkuste psa do tunelu vysílat před sebou. Odměnu dejte viditelně za tunel a psa s povelem určeným pro překonání překážky (“tunel”, “roura”, “skrz” atd…) pošlete vpřed. Postupně opět tunel protahujte a v momentě, kdy pes zmizí v tunelu, utíkejte za ním a moc ho pochvalte (popř. si pohrajte s hračkou). Pokud pes probíhá bez problémů rovný tunel, zkuste tunel postupně víc a víc zahýbat. Pokud i toto nedělá psovi problém, můžete před i za tunel umísťovat skokové překážky. I u této překážky nezapomeňte střídat strany, po které psa navádíte a také vyslovujte povel pro překonání překážky před tunelem a ne až v momentě, kdy ze psa čouhá z otvoru už jen ocásek!

Naprostá většina psů má tuto překážku opravdu ráda a považuje ji za velkou legraci. Horší to mají velká plemena, protože je pro ně prostor tunelu poněkud stísněný. U nich doporučuji hodně velkou motivaci, aby tunel nepovažovali spíše za velkou protivnost! Někteří psi nemají rádi zahnuté tunely, protože nevidí, kam běží. V tomto případě je dobré se vrátit na začátek nácviku a tunel zahýbat jen velmi pozvolna.
V naší škole používáme jako tunel tzv. lutně - jedná se o součást vzduchotechniky používané v dolech. Tato překážka je poměrně finančně náročná, ale i tak si můžete pro nácvik vytvořit náhradu. Zkuste např. vyrobit dřevěnou konstrukci z latí ve tvaru střechy a přes ni přehoďte deku - na to, aby pes pochopil co to je “tunel”, to bude určitě stačit. I doma si můžete tunel vyrobit třeba ze židlí, přes které přehodíte deku, ale vlkodav se vám pod židlí asi těžko protáhne!

Látkový tunel

Vchod je tvořen pevnou částí ve tvaru tunelu. Je dlouhá 90 cm, vysoká 60 cm a široká 60 - 65 cm. Východ z tunelu je s měkkého materiálu, nejlépe pogumované látky odolné vůči dešti, vlhku. Nesmí být příliš lehký ani příliš těžký. Délka látkové části tunelu je 2,5 - 3,5 metru a má průměr 60 - 65 cm. Pokud je východ z tunelu upevněn např. kolíky, musí mezi nimi být vzdálenost cca 50 cm a musí umožňovat nerušený výstup také větším psům.
Látkový tunel nacvičujte až v momentě, když váš pes spolehlivě prochází tunelem pevným. Psa do tunelu vysílejte s tím, že látku na konci někdo přidrží a udělá velký otvor, který postupně zmenšuje, až se dostanete do fáze, kdy pes projde tunelem, aniž by viděl jeho konec. V látkovém tunelu mají naopak nevýhodu psi miniaturních plemen, pro které může být nadzvednutí těžší látky problém. Ale většinou jsou tito pejsci malého vzrůstu ale velkého ducha, takže i oni tuto překážku nakonec zvládnou. Po každém proběhnutí překážky látku pěkně srovnejte, aby se pes do ní nezamotal!!

Při závodu můžete být diskvalifikováni, pokud vy nebo váš pes stoupnete na látku tunelu. Proto i při nácviku dbejte na to, aby si pes tuto látku nepletl s pelíškem nebo s hračkou. Doma můžete látkový tunel nahradit opět dekou, přehozenou přes židle. Překážku můžete vyrobit např. z plechového sudu, kterému odříznete dno a na jeden konec navlečete a upevníte nohavici z látky. Jenom nezapomeňte sud upevnit tak, aby se se psem nezačal kutálet!

Příště si představíme zónové překážky a začneme kladinou.