Bez kopyt není koně: 1. díl - Stavba a růst kopyt

Úlohou kopyt je nést hmotnost těla koně, absorbovat nárazy o zem, odrážet se od země, regulovat vlhkost a pomáhat pumpovat krev; zároveň se nesmí opotřebovat a musí být schopna opotřebenou tkáň nahrazovat. Kopyto je vlastně celý komplex různých měkkých tkání, krevních cév, kostí, vazů, šlach, to vše uzavřené v pevném pouzdře z kopytní rohoviny. Kopytní rohové pouzdro je vysoce pozměněný specializovaný kožní derivát. Podstatou tvrdosti kopytní rohoviny je vláknitý protein keratin, stejná látka, která se nachází v nehtech lidí. Buňky, které obsahují keratin, se postupně mění, zplošťují se, ztrácejí buněčné jádro a jiné organely, až se z nich stávají ploché buňky, v nichž je keratin uložen v matrix z bílkovin obsahujících sirné aminokyseliny a aminokyselinu thyrosin. To, jak bude kopyto tvrdé, závisí na poměru keratinu a této matrix. Na kopytním rohovém pouzdru rozlišujeme obrubu (což je úzký proužek mezi korunkou a kůží), korunku, rohovou stěnu, rohové patky, rohové chodidlo a rohový střel (střelka). Rohové pouzdro vyrůstá z kopytní škáry (kopytní lůžko), což je hustá, pružná pojivová tkáň, která obsahuje hodně krevních cév a nervů (proto krvácí a je citlivá).

Rohová kopytní stěna se skládá ze tří vrstev

• glazury, která je velmi tenká, vyrůstá ze škáry obruby a pokrývá patky a různě velkou část stěny kopyta. Když je kopyto vlhké, propůjčuje mu glazura bělavý nádech. Její úlohou je chránit kopytní stěnu před ztrátou vlhkosti. U mnoha koní tato vrstvička nezasahuje až dolů, protože si ji koně pohybem v písku nebo hlíně obrousí.

• ochranné vrstvy, která je nejsilnější a nejpevnější částí rohové stěny. Tato vrstva není prokrvená ani opatřena nervy, proto není citlivá a zajišťuje bezbolestný kontakt kopyta se zemí. Nejpevnější je přední část kopytní stěny, protože ji kůň zatěžuje nejvíce. Buňky, které obsahují keratin, zde tvoří dlouhé tubuly (rourky). Mezi tubuly se nachází takzvaná mezirourková rohovina. Tubuly svým tvarem a uspořádáním umožňují měnit při zatížení tvar kopyta a potom se vrátit po zvednutí do původního stavu. Díky tubulům může kopyto nasávat vlhkost z prostředí (ale taky ji do prostředí odvádět). Tato vrstva vyrůstá z korunkové škáry.

• spojovací vrstvy, která má zcela odlišnou strukturu: skládá se z drobných rohových lístků, lamel, které se ještě dělí na drobnější lístečky. Lamely vnější vrstvy jsou tvrdé a jsou pevně vklíněné mezí měkké a krví zásobené lístky stěnové škáry (která je pokračováním korunkové škáry a přechází plynule v chodidlovou škáru) a je pevně spojená s kopytní kostí, takže vnitřní struktury kopyta jsou “zavěšené” do kopytní stěny.

Kopytní stěna má velkou úlohu při nesení hmotnosti těla koně (právě díky onomu “zavěšení” pomocí lístků). Hmotnost koně se promítá skrz páteř, kosti končetin až do kopytní kosti (3. článek prstu). Avšak ta je pevně spojená lístky s kopytním pouzdrem, takže hmotnost koně se tak rozloží do celé kopytní stěny. Hmotnost těla se také od vnitřku kopyta odpruží zpět nahoru ve chvíli, kdy se kůň při došlapování dotkne kopytem země. Rohovina kopytní stěny obsahuje asi 25% vody.
Dále zde máme (rohové) kopytní chodidlo, jehož rohovina taky tvoří rourky. Ty odrůstají z chodidlové škáry a rostou směrem k chodidlovému povrchu, kde se tlakem o zem ohýbají; to způsobuje přirozené odlupování chodidlové rohoviny a limituje tloušťku chodidla. Kůň normálně nenašlapuje na celé chodidlo, ale jen na úzký pás podél bílé čáry (ten spolu s bílou čárou a chodidlovým okrajem kopytní stěny tvoří takzvaný nosný okraj kopyta). Bílá zóna neboli bílá čára je místo, kde sousedí lístky kopytní stěny s tubuly kopytního pouzdra. Každý zná trojúhelníkovitou střelku (rohový střel), která vyrůstá od patek a zasahuje až do středu chodidla. Také ona je tvořená rourkovou a mezirourkovou rohovinou. Její úlohou je absorbovat nárazy kopyta o zem. Je méně keratizována, než kopytní stěna a chodidlo a obsahuje více vody (až 50 %), proto je měkčí a pružnější než zbytek kopyta.

Pokud si vše shrneme, můžeme vyvodit tyto závěry: kopytní stěna musí být dostatečně silná, aby mohla nést hmotnost těla koně bez nadměrného opotřebování, nesmí snadno vysychat, musí být pružná a dobře růst. Kvalitnější je pigmentovaná rohovina kopytní stěny, protože méně vysychá, méně se štípe a nepodléhá poškození jako rohovina bílá. Chodidlo musí být natolik silné, aby se nadměrně neopotřebovávalo a má se normálně odlupovat. Patky mají být dobře vyvinuté a střelka má být velká a silná, má chodidlo rozdělovat na stejné části.

Jak kopyto roste

Pokud pochopíme strukturu kopyta, pochopíme také, jak kopyta rostou. Rychlost a kvalita růstu se mění působením mnoha faktorů.
Kopytní stěna roste rychlostí 6 - 10 mm za měsíc. Než odroste celá přední stěna kopyta, trvá to 9 - 12 měsíců, boční stěny odrostou asi za 6 - 8 měsíců a patky za 4 - 5 měsíců. Proto je na patkách vždy novější rohovina, než v dolní části přední stěny kopyta a je také měkčí a pružnější (obsahuje více vody). Rohovina chodidla odroste asi za 2 měsíce.

Mladým koním rostou kopyta rychleji než koním dospělým. Kopýtko hříběte před odstavem roste rychlostí až 15 mm/ měsíc, kopyto ročka asi 12 mm/měsíc. Rychlost růstu rohoviny kopyta však kromě věku ovlivňují i jiné faktory, například:

• roční doba - uprostřed zimy roste kopyto nejpomaleji, na jaře se jeho růst urychluje.
• vlhkost prostředí - extrémně suché podmínky zpomalují růst rohoviny kopyt.
• genetika - některá plemena jsou známá tvrdostí a kvalitou kopyt (například arabští koně a mnoho plemen poníků), zatímco jiná mají obecně mnohem méně kvalitní kopyta (obzvláště plnokrevníci). Samozřejmě v rámci jednoho plemene se vyskytují různí jedinci s různě kvalitními kopyty; svoji roli hraje i prostředí, ve kterém žijí.
• nemoci a horečka - mohou zpomalit a deformovat růst kopytní rohoviny, takže za několik měsíců lze na kopytech vidět “prstence”.
• poranění korunky - pokud dojde k poškození této zárodečné tkáně, rohovina, která z tohoto místa odrůstá, může být také poškozená a růst pomaleji.
• pohyb - pohybující se kůň střídavě zatěžuje a odlehčuje kopyta; pružné kopytní pouzdro přitom různě mění tvar (kopytní mechanismus) a podporuje tak mimo jiné dobré prokrvování a tím i výživu kopytní škáry. Výsledkem je lepší a rychlejší růst kopytní rohoviny.
• přetěžování končetiny - pokud kůň kulhá na jednu končetinu a nezatěžuje ji, přetěžuje končetinu druhou a na té se může zpomalit růst rohoviny, či může dojít k deformaci rohového pouzdra (kopyta).
• zátěž - jakmile začne kůň trénovat, jeho metabolismus se zvýší a s ním se urychlí i růst kopyt.
• výživa - to je důležitý faktor, protože koni je třeba dodávat určité látky, aby růst kopyt byl kvalitní a dostatečný; pokud koni určité složky výživy chybí, jeho rohovina bude růst pomaleji a méně kvalitně. Na druhé straně zatím není nijak prokázáno, že preventivní podávání krmných přípravků “na zlepšení kvality kopyt” opravdu účinkuje.

Nadměrné podávání některých látek či prvků může naopak uškodit.

(pokračování příště)