51. Světový šampionát ptactva (severní polokoule) AMIENS 2003

Ve dnech 23. - 27. 1. 2003 realizovala cestovní kancelář Primaroute zájezd na 51. Světový šampionát ptactva do Amiens. Abyste patřičně litovali toho, že jste se nezúčastnili, dovolte mi vás o celé akci informovat krátkým článkem.

Cesta do Paříže

Původní plán byl, že na cestu bude vypraven minibus. Nakonec se však přihlásilo více účastníků a tak pro 20 účastníků cestovní kancelář vypravila autobus běžné velikosti - pro každého cestujícího bylo dosti místa i na natažení končetin během nočních přesunů. Autobus byl navíc vybaven klimatizací, videoprojekcí. Řidiči byli příjemní a sympatičtí, během přestávek na cestě ochotně pro nás vařili kávu, čaj, polévky, v chladničce pak byl vždy dostatek chlazených nápojů. Vzhledem k tomu, že většina cestujících měla jako výchozí stanici lokality z jižní Moravy, netrpěli jsme věru nedostatkem ani takových tekutin, které sloužily k podpoře našich tělesných sil i dobré nálady. A tak nám cesta ubíhala v družné náladě a příjemné chovatelské diskusi.
První zastávkou byla Paříž. A jak říkal náš průvodce, Pepa Nožička, kterému patří hlavní zásluha na organizaci celé akce, na toto město bylo objednáno hezké počasí. Nevím jak to dokázal, ale 24. ledna byl skutečně krásný slunný den, jako stvořený k procházce po tomto nádherném městě. Účastníci zájezdu si mohli vybrat mezi návštěvou typických turistických atrakcí (Eiffelova věž) nebo návštěvou zoologicky atraktivních míst. Předtím jsme ještě absolvovali společnou návštěvu chrámu Notre Dame a prohlídku zoologických obchůdků na nábřeží Seiny. Některé zoologické obchody nás udivily širokou nabídkou exotického ptactva: nejrůznější druhy drobných exotů, timálie, tropičtí rehkové, pestrá paleta velkých papoušků... Večer 24. ledna pak následoval přejezd do místa ubytování: města Beauvais. Ubytování bylo asi 50 km od Amiens, takže každodenní přesuny na výstavu a zpět nebyly nikterak časově náročné. Ubytováni jsme byli v hotelu Formule 1 - tedy v pohodlí, čistotě, byť trochu spartánské. Ale nepřijeli jsme přece relaxovat do hotelu, přijeli jsme na světový šampionát ptactva....

Akce se konala v krytých a temperovaných halách

A tímto jsme byli doslova nadšeni. Akce se konala v prostorách víceúčelového sportovního areálu v krytých a temperovaných halách. Na rozdíl od dřívějších ročníků byla nepříjemnou novinkou potřeba vstupenky na jeden každý den -- s touto vstupenkou pak bylo možné v rámci dne opakovaně opouštět i znovu navštěvovat výstavní areál. To nám umožňovalo občerstvit se na palubě našeho autobusu, což bylo mnohem příjemnější, než možnosti občerstvení, dané výstavním areálem (ve značně poddimenzovaných občerstvovacích prostorách bylo nutné vystát velké fronty na občerstvení, jehož cenové relace neodpovídaly ani našim peněženkám, ani kvalitě tohoto občerstvení).

Největším zážitkem byly kolekce evropského ptactva

Ale pojďme již k vlastní výstavě. Přihlášeno bylo celkem více jak 18 000 ptáků z 19 zemí. Nejpočetněji byli zastoupeni vystavovatelé z Francie, na druhém místě pak z Belgie, tradiční to chovatelské velmoci. Vůbec, blízké sousedství této země bylo blahodárné nejen z hlediska počtu vystavených ptáků, ale i jejich kvality. Belgičtí chovatelé také jednoznačně získali největší počet ocenění: celkem 186 zlatých medailí, 173 stříbrných a 165 bronzových. Naše republika v této konkurenci obstála se ctí: zejména díky andulkám přítele Grody jsme při celkem 56 přihlášených ptácích získali celkem 9 medailí (například Velká Británie při 138 vystavených ptácích získala jen 6 medailí...). Díky jistým administrativním nesrovnalostem byly andulky přítele Grody vystaveny v samostatné expozici, mimo ostatní bodované andulky. Tato expozice se stala dobrou vizitkou českého odborného chovatelství, u které se stále nacházelo množství obdivovatelů ze všech koutů světa.Největší díl výstavy tvořila jako vždy expozice kanárů v nejrůznějších variantách barevných a postavových plemen. Nejsem kanárkář a tak nebudu tuto expozici hodnotit, ale bylo možné vidět skutečně reprezentativní kolekce všech známých plemen i plemen méně běžných. Světovou premiérou byla expozice zajímavého plemene kanárka z Portugalska - portugalského harlekýna.
Kanárci byli vystaveni a předváděni též z hlediska zpěvných plemen: zde byla zajímavá kolekce kanárů plemene španělský timbrados, s výrazně odlišnými pěveckými výkony, než na které jsme zvyklí u našich dutopěvců. Jejich hodnocení prováděli mimořádně vášnivým způsobem španělští odborníci, občas jsme si nebyli jistí, zda ještě hodnotí anebo jsou již v šarvátce.
Má očekávání nesplnily kolekce bodovaných papoušků. Těšil jsem se na to, že spatřím barevné mutace i jiných druhů alexandrů, než alexandra malého - nebyly vystaveny. Zklamala mne i paleta barevných mutací papoušků. Též i kvalita některých vystavovaných ptáků, zejména agapornisů, byla kvalitou, která by u nás stěží obstála na běžné místní výstavě - možná je to ale potvrzení skutečně dobré úrovně našich chovů.
Největším zážitkem pro mne i pro ostatní účastníky výpravy byly kolekce evropského ptactva. Obrovské kolekce nádherných, výstavním klecím uvyklých hýlů, stehlíků, čečetek, křivek a dalších příslušníků naší avifauny byly skutečně nádherné. A potom mutace těchto ptáků: hýli pasteloví, hnědí, hnědí pasteloví, perloví. Stehlíci pasteloví, isabela, bílí. Bílí vrabci domácí. Mutační zvonci, mutační drozdi, mutační špačci... U této části expozice jsme strávili největší část chvil prožitých na výstavě. Chovatelství evropského ptactva se výrazně promítá i do nabídky literatury (sám jsem si dovezl monografii věnovanou jen stehlíkovi - 300 stránek textu!) a také do nabídky krmiv a pomůcek, které byla věnována komerční část šampionátu. Tradičně vévodili výrobci klecových systémů z Itálie a Belgie, v krmivech a pomůckách pak firmy z Belgie, Holandska a Německa.

Lehkým zklamáním byla burza ptáků

Lehkým zklamáním byla burza ptáků - jednak díky cenám, kde asi většina nabízejících nadsadila ceny díky jisté exkluzivitě světového šampionátu, jednak díky výběru ptáků, který byl reprezentativní snad jen v kanárech, u ostatních ptáků pak tvrdě pokulhával za nabídkou běžných komerčních burz. Přesto si prakticky každý účastník výpravy vybral nějaký nový přírůstek do svého chovu.
Výstavu doprovázel ne zcela ideálně přehledný katalog, kde v rubrice statistiky dosavadních světových šampionátů ptactva naši malou výpravu mile překvapilo, že autoři umístili Olomouc do Rakouska (asi výsledek konzultace s dědečkovým atlasem Evropy).
Celkový dojem z 51. Světového šampionátu ptactva v Amiens je však pozitivní, a to tak, že výrazně. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě organizátor celého zájezdu Pepa Nožička. Tož tedy, Pepo, ještě jednou díky.