Rudoušek karmínový (Pyrenestes sanguineus)

Popis

1,0 hlava, přední krk, prsa, boky a horní krk šarlatově červené. Hřbet, křídla, břicho a spodní krovky ocasní rezavě olivově hnědé. Ocas tmavě červený s černými vnitřními prapory per, zobák ocelově modrý, nohy šedomodré. 0,1 čelo, záhlaví, okolí oka, strany hlavy a horní hrdlo červené. Hřbet, křídla a spodina tmavě skořicově hnědá. Délka 130 mm.

Rozšířeni

Od Portugalské Guineje po Libérii. Obývá bažinné biotopy, zalétá na rýžová pole, vyskytuje se v hustém podrostu na březích řek a jezer. Bývá viděn v párech nebo malých skupinkách. Staví velká kulovitá hnízda ze suchého listí a rákosu a z jemných lat tráv na dobře ukrytém místě.
Klimatické údaje jsou zajímavé: v Libérii je průměrná roční teplota 26° C. Absolutně nejnižší teplota obnáší 18° C. Střední relativní vlhkost je 88 %, po 182 dnů v roce prší. Za potravu slouží různá trávní semena a hmyz všeho druhu.
První údaje o dovozu pocházejí z r. 1908 (severní Kamerun). O dalších dovozech informuje odborná literatura teprve v letech kolem r. 1960 a především začátkem 70. let, nejčetnější dovozy spadají do 80. let. 
Rudoušci přicházejí perfektně opeřeni, vždy uhlazení a čilí, proto by se zdálo, že jsou zcela v pořádku. V obchodech jdou proto dobře na odbyt. Bohužel již za několik dnů dochází vždy k velkým úhynům.
Německá chovatelská organizace “ESTRILDA” na svém zasedání v dubnu 1999 rozhodla aktivovat projekt na soustředění dosavadních zkušeností s rudoušky. Podle výsledků stanovit postup, který by při aklimatizaci snížil nebo zcela zamezil ztrátám.

Chov

Autor článku Th. K. získal v červenci z dovozu čtyři páry rudoušků karmínových. Ačkoliv dělali ptáci dojem zcela zdravých jedinců, začátkem srpna žili z těchto osmi zakoupených ptáků pouze 3,1 a po uplynutí dalších pěti měsíců přežíval pouze jeden sameček. Autor neměl odvahu v chovu pokračovat a muselo uplynout 10 roků, než si nové rudoušky opatřil. Koupil si vybarvené 3,2 a jedno nevybarvené mládě. Tato skupina byla umístěna do velké proletovací klece 160 x 40 x 60 cm, která byla postavena v obslužné chodbě světlé vnitřní voliéry. Teplota zde neklesala pod 20° C a relativní vlhkost obnášela 65 - 70 %. Krmení: směs drobnozrnných pros s přídavkem neloupané rýže, lesknice, naklíčených zrnin, komerční suchá vaječná směs a mouční červi (bílí, právě svlečení).

Již třetí den po zakoupení rudoušků uhynula samice, která dělala nejzdravější dojem. Za pouhé čtyři hodiny poté, co bylo poprvé zjištěno, že zasunuje hlavičku pod křídlo, byla mrtvá. Při kontrole nebyla žádná pohublost zjištěna. Po uplynutí šesti týdnů od zmíněného okamžitku začali chřadnout další dva rudoušci. Ačkoliv byli stále na krmítku a zobali zrní, hubnuli a poté uhynuli. Ze zakoupené skupiny přežil 1,0 vybarvený a nevybarvené mládě. Ti byli přemístěni nejprve do vnitřní voliéry 3,50 x 2,50 x 2,50 m do společnosti jiných drobných exotů. Když se K. přesvědčil, že je stav rudoušků výborný a že s ostatními spoluobyvateli žijí ve shodě, přemístil je do velké (65 m2), dobře osázené voliéry k jiným druhům astrildovitých, kolibříků, drobných hmyzožravých ptáků a malých plodožravých ptáků. Teplota se zde pohybovala od 20° C do 40° C. Jednalo se o skleníkové zařízení, kde se rychle projevovaly změny venkovního počasí. Teplota rychle klesala, ale naopak i rychle stoupala. Relativní vlhkost byla mezi 65 - 90 %. Již uvedené krmení bylo rozšířeno o dávky tvarohu a ovoce s přídavkem sušeného hmyzu, měkké medové krmivo, různý hmyz, nektarový nápoj atd. Zelené krmivo nebylo zvláště přidáváno, protože ho rostlo v prostoru voliéry stále dost.

Rudoušci se zdržovali stále v houštinách. Když dosud nevybarvený pták přepeřil, bylo s uspokojením zjištěno, že to je samička a tudíž vlastní chovatel pár. V březnu začali ptáci se stavbou hnízda, které ale nedokončili. V červnu začali stavět podruhé, tentokrát v polootevřené budce 12 x 12 x 12 cm ve výšce 2 m. Stavebním materiálem bylo suché listí a hrubé stvoly tráv. Ke snůšce nedošlo. Začátkem září našel chovatel na zemi dvě mrtvá holátka. V polovině září objevil při kontrole ve výšce 3,75 m kulovité hnízdo, které však bylo zcela nepřístupné. Okolo 15. října zpozoroval samičku s mrtvým a částečně nazobaným holátkem v křoví. Proč ke kanibalismu docházelo, když bylo ve voliéře stále dostatek živočišné potravy, bylo obtížné vysvětlit.

K. zjistil 28.11. tři vyvedená mláďata rudoušků, ačkoliv před tímto okamžikem nepozoroval, že by pár krmil mladé. Mláďata se po vylétnutí z hnízda zpět už nevracela, jen intenzivně pronásledovala své rodiče a žadonila o krmení. Asi týden po vylétnutí z hnízda začala mláďata částečně sama přijímat potravu. V následujících měsících (kromě pelichání od poloviny května do konce července) hnízdili rudoušci bez přerušení. V hnízdech měli 2 i 4 mladé.