Bez kopyt není koně: 2. díl - Jak nakrmit kopyta

Vlivem krmení na růst rohoviny kopyt se v současné době intenzivně zabývají mnohé vědecké týmy a hodně výrobců krmiv doufá v prospěch, který jim bude z těchto výzkumů plynout. Je jasné, že celkově špatná výživa (tedy nedostatek všech živin) zpomaluje růst kopyt. V jedné studii popisují pokus, kdy odstavená hříbata poníků krmili takovou krmnou dávkou, která pokryla pouze třetinu jejich požadavků na energii. Růst jejich kopyt byl o třetinu pomalejší, než růst kopyt kontrolní skupiny (tedy odstavená hříbata poníků krmená odpovídající krmnou dávku). Je zajímavé, že toto omezení ve výživě nemělo vliv na sílu a pružnost rohoviny.

Výživa pro kopyta

Koně, kteří trpí nedostatkem bílkovin, mají pomalejší růst rohoviny kopyt, která je navíc méně kvalitní a je náchylnější k praskání a štípání. Obvykle však nedostatkem bílkovin mohou trpět pouze koně rostoucí a laktující klisny (ti mají zvýšené požadavky na bílkoviny), pokud se živí pouze přezrálou pastevní trávou nebo senem bez přídavků jiných krmiv. Běžná krmná dávka ostatních dospělých koní obsahuje dostatek bílkovin.

Není žádným překvapením, že vápník - minerál, který je důležitý pro formaci kostí, svalů, zubů a vlastně každé tkáně - - je nepostradatelný i pro růst kopytní rohoviny. Podílí se totiž na tom, že jedna buňka přilne ke druhé, takže ovlivňuje pevnost spojů mezi keratinizovanými buňkami v tubulech. Koně, kteří dostávají hodně fosforu a málo vápníku (hodně jádra, hlavně otrub, a málo sena) mohou trpět nedostatkem vápníku, což se projeví celou řadou problémů (k nim patří i nekvalitní rohovina kopyt). Během jednoho výzkumu krmili koně ovsem, otrubami a travním senem. Potom místo poloviny dávky tohoto sena dávali seno vojtěškové, které je bohaté na vápník a bílkoviny. Za 9 měsíců od této změny se zlepšil nárůst jejich rohoviny o 22 - 25 %.

Ve spojitosti s růstem kopyt se jistě každý setkal s pojmem biotin, neboli vitamín H. Tento vitamín je tvořen ve střevech koní v množství, které pokryje jejich základní požadavky. Někteří koně s nekvalitními kopyty se však po přidání biotinu do krmiva zlepšili (tedy dostali více biotinu, než kolik by normálně potřebovali; přestože optimální dávka biotinu není zatím spolehlivě zjištěná, uvádí se, že kůň je schopen zpracovat 15 - 20 mg aktivního biotinu denně). Uvádí se, že pouze 2 % koní, kteří měli nekvalitní rohovinu, trpělo nekomplikovaným nedostatkem biotinu. Zatím se nezjistily žádné vedlejší účinky této látky, proto je biotin velmi populárním přídavkem pro zlepšení růstu kopyt, ať už léčebně nebo preventivně. Zatím se však nepodařilo zjistit, jakým mechanismem biotin působí a proč některým koním pomůže a jiným ne. Většinou pomáhá koním, kteří mají tenkou, křehkou rohovinu kopytních stěn a citlivá a tenká chodidla -- to jsou ti koně, kterým tak snadno upadávají podkovy a vylamuje se kopytní stěna okolo podkováků. Než však začne biotin přinášet výsledky, trvá to několik měsíců. Při jednom pokusu na hřebcích plemene lipický kůň dostávalo 26 koní 20 mg/den biotinu a první zlepšení rohoviny bylo poprvé zjištěno až za 6 měsíců. Nejlepší výsledky se dostavily za 14 měsíců. Zlepšení se projevilo tím, že se jim méně lámala kopyta, méně se štípala a zvýšila se jejich pevnost v tahu.

Pro růst kopytní rohoviny jsou důležité některé aminokyseliny. Konkrétně se jedná o methionin, cystin (a cystein), protože ty obsahují síru, základní prvek pro tvorbu keratinu. Methionin si kůň neumí sám vyrobit, proto ho musí dostávat v potravě; malé množství této aminokyseliny je obsaženo v keratinu, jinak se v těle přeměňuje na cystein, jehož stabilní forma se nazývá cystin a je důležitou součástí keratinu. Přídavek těchto aminokyselin sám o sobě asi kvalitu ani množství rohoviny neovlivní, ale lze je přidávat společně s biotinem. K přesnějším závěrům ještě bude potřeba provádět další výzkumy. Přestože je síra součástí těchto aminokyselin, její předávkování se může projevit omezením tvorby kolagenu. Zinek je prvek, který se účastní při růstu a hojení jakéhokoli poškození v těle, protože zinek pravděpodobně podporuje využití aminokyselin a síry. Koně, kteří trpí nedostatkem zinku, mají zpomalený růst a dělení buněk. Vstřebávání zinku závisí na mědi, tyto dva prvky musí být v těle ve správném poměru (zinek:měď 3 - 5 : 1). Nejlépe se vstřebává zinek chelátovaný, tedy vázaný na molekulu bílkoviny (např. methionin). Stejně jako u sirných aminokyselin, samotné přidávání zinku do krmiva růst kopyt neovlivní, pokud se však bude přidávat kombinace měď, zinek, biotin a aminokyseliny, lze očekávat pozitivní efekt.

Kopyta a voda

Nedílnou součástí kopytní rohoviny je voda. Obsah vody ovlivňuje její kvalitu. Voda přechází do rohových buněk z krve a lymfy, kterých je dostatek v kopytní škáře. Rohovina kopyta však dokáže získat vodu i z okolního prostředí. Samozřejmě rohovina také neustále vodu do prostředí vydává, a to především odpařováním. Protože je to “živá tkáň”, má schopnost si svoji vlhkost regulovat a udržovat náležitou rovnováhu. Podílejí se na tom také tuky, které se nacházejí v buňkách.
Vnější prostředí může svým působením vlhkost rohoviny výrazně ovlivnit, což je běžné i u zdravých koní v průběhu roku. Sušší kopyta jsou tvrdší a méně pružná, což je důležitá vlastnost při pohybu na tvrdém a suchém povrchu; v suchém letním počasí jsou taková kopyta mnohem odolnější proti opotřebování než kopyta vlhká. Přesušená kopyta se však stávají křehkými a snadno se lámou a štípou. Vlhčí kopyta jsou měkčí a pružnější, což je zase výhodou při pohybu na měkkém a vlhkém povrchu. Příliš vlhká kopyta jsou však velmi náchylná na otlaky, poranění, mohou se lámat (dochází k narušení matrix, která drží pohromadě tubuly) a jsou snadnou “kořistí” různým baktériím.

Tyto informace jistě nejsou pro někoho až tak velkou novinkou, vždyť každý z milovníků koní se snaží udržovat vlhkost kopyt svých svěřenců v optimálním stavu. K tomu mají sloužit různá “mazání na kopyta”, tedy přípravky, které se aplikují na kopytní stěnu nebo chodidlo a střelku. Ale - - ono to vše zase tak jednoduché není. Docela často slýchávám nešťastnou otázku. “Vždyť kopyta mažu skoro každý den, kupuji to nejdražší mazání, ale stejně jsou ta kopyta suchá, praskají nebo se vylamují. Co mám dělat?”
Koupit v dnešní době mazání na kopyta není zase tak velký problém; různé firmy vyrábějí přípravky, která mají “podporovat růst rohoviny, zlepšovat její kvalitu, metabolismus”, můžeme se dokonce dočíst, že působí “preventivně proti schvácení”. Známe tři typy mazání: na bázi olejů, lanolinu a vysušující přípravky (často obsahující aceton). Princip mazání kopyt by měl být ten, že “tuk” uzamkne vlhkost uvnitř kopyta a tudíž nedojde k jeho nadměrnému vysušování. To tvrdí výrobci; a co tvrdí vědci?

Než si to řekneme, zmíním se ještě o propustnosti kopyta pro vodu, protože ta je, jak jsem již říkala, důležitá pro kvalitu rohoviny. Podle výzkumů je vnější vrstva kvalitní kopytní stěny pro vodu téměř nepropustná, propustnější je vrstva vnitřní (která však není vystavená vnějšímu prostředí) a mírně propustná je rohovina chodidla a střelky. Avšak u “nekvalitních” kopyt je tomu jinak: při pokusech byla rohovina kopytní stěny propustná mnohem více! Na propustnost nemělo podle pokusů vliv ani teplo (37° C), ani chlad (4° C) ani působení vody, dokonce ani působení samotné moči. Avšak působení trusu a kombinace trus-moč ovlivnilo povrchové vrstvy kvalitní rohoviny a naprosto poškodilo nekvalitní rohovinu. Kůň, který má kvalitní rohovinu, se nemusí obávat působení obvyklého prostředí; jeho kopyta si svoji vlhkost udrží. Koně s nekvalitní rohovinou jsou však na tom mnohem hůře.
Specifický účinek má látka zvaná formalín. Rohovina jeho působením ztrácí pružnost, má větší tendenci praskat a zvyšuje se její propustnost pro vodu, ale i náchylnost k infekčním zárodkům. Hůře postižená byla opět nekvalitní rohovina. Podobné účinky mají i látky a přípravky na bázi dehtu, který narušuje přirozené tuky uvnitř buněk rohoviny, které tak nemohou chránit kopyto před odpařováním vody, ale ani před nadměrným promočením. Pokud budeme v mokrém počasí mazat kopyta dehtovými přípravky (protože je chceme “vysušit”), vyrobíme si naopak kopyta ještě vlhčí, měkčí a slabší.
Další studie zkoumala vliv různých “mazadel” na udržení vlhkosti v kopytě. Různými přípravky natřeli výzkumníci kopyta uhynulých koní s kvalitní a zdravou rohovinou (kontrolní skupina zůstala nenatřená) a po dobu 48 hodin je nechali vysychat. Některé výrobky dokázali udržet vlhkost v kopytě po dobu 12 - 24 hodin, nejlépe si vedly přípravky na bázi olejů a minerálních olejů. Pokud chceme tyto poznatky aplikovat na živé koně, je třeba si uvědomit, že mazání může být při pohybu koně z kopyt setřeno.
Jiná studie na živých koních ukázala, že zkoumané přípravky, které podle výrobců měly zlepšit kvalitu rohoviny, vůbec takto nepůsobily. Kvalita rohoviny, často dána geneticky, jimi zůstala neovlivněná.

Budete-li i nadále chtít mazat svým koním kopyta, uvědomte si, že mazáním přesušených kopyt naopak “uzamknete” rohovinu před vniknutím potřebné vlhkosti z prostředí dovnitř, takže onu suchost budete ještě podporovat. Bylo zjištěno, že kopytní stěna je nejpevnější při vlhkosti asi 70 - 75 %. Důležitější, než mazání, je udržování dobré hydratace kopyt v závislosti na konkrétních půdních podmínkách (vlhká kopyta nejsou ideálním řešením při pobytu koně v suchém a tvrdém výběhu).

A pak přišel člověk

Koně, žijící divoce s neomezenými možnostmi pohybu se o svá kopyta postarají sami. Každodenní putování za potravou a vodou způsobuje neustálé obrušování jejich kopyt. Pokud některý z divokých koní nemá kvalitní nebo zdravá kopyta, brzy začne zaostávat za stádem a stane se snadnou kořistí predátorů.
S domestikací však koním nastaly změny: jejich prostor se zúžil na různě velkou plochu pastvin, ohrad, výběhů či dokonce jen boxů. Současně se nasednutím jezdce zvýšila jejich hmotnost, změnil se způsob jejich pohybu i terén, po kterém koně chodí. Velký vliv na kopyta má také šlechtění a “nepřirozená” selekce koní.
Lidem nezbylo nic jiného, než kopyta upravovat a chránit je podkovami.
Velký vliv na kvalitu kopyt a tedy i na zdraví koní má velikost kopyta vzhledem k velikosti a hmotnosti celého koně. Dodnes jsou oblasti (především v rámci různých výstav a přehlídek), kde lidé “rádi vidí” dobře živené koně s malými a úhlednými kopýtky. Je to jako mít krásný, velký dům na malých a slabých základech - dlouho nevydrží. Malá kopýtka jednoduše nedokážou unést takovou tíhu, protože se tato tíha nemůže dobře rozprostřít kopytními strukturami, kopyta se rychleji opotřebují, a to nejen rohovina, ale i vnitřní struktury kopyt, které budou nadměrně stlačovány a výsledkem bude kulhající kůň. Velikost kopyt se sice dědí (protože souvisí s růstem kostí), avšak je ovlivněná i výživou. Kromě velikosti kopyt je důležitý i jejich správný tvar, který může být velice ovlivněn podkováním (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu).

Podle článku Karen Briggs: Hoof Supplements: Feeding the Feet, The Horse, vyd. 1. září 2000, http://www.thehorse.com/ViewArticle.aspx?ID=127 přeložila a zpracovala MVDr. 

Poznámka redakce

U hnilobných a mokvajících procesů kopytní rohoviny naopak koupel až v 10 % roztoku formaldehydu vede k vysušení rohoviny i k zvětšení odolnosti rohoviny vůči hnilobným procesům.
Dehet má účinek antimitotický a společně s ÚV zářením má účinek imunomodulační a proto se v kombinaci s kortikosteroidy využívá při léčbě psoriazy (lupenky). Pro svůj další výrazný efekt baktericidní a dezinfekční je proto využíván při léčbě hniloby rohového středu.

MVDr. Jaroslav Dražan