V čísle 6, které vyšlo 16.3.2001, v článku „Vypouštění ptáků do volné přírody“ se přítel Miloslav Exner zabývá osudy ptáků vypuštěných či ulítlých d...
V čísle 6, které vyšlo 16.3.2001, v článku „Vypouštění ptáků do volné přírody“ se přítel Miloslav Exner zabývá osudy ptáků vypuštěných či ulítlých do volné přírody. Rád bych na uvedený článek reagoval svým poznatkem z chovu gekonů obrovských /Gekko gecko/.
Chovám dvouletý pár gekonů obrovských v teráriu o rozměrech 80x40x50 /dxšxv/, s aranžovanou zadní stěnou. V průběhu loňského roku jsem v rozmezí jednoho kalendářního měsíce měl 3x pozasunutá terárijní dvířka o 4 - 5 cm a pokaždé utekla samice, zatímco samec zůstal ve svém úkrytu. Z tohoto stavu jsem podezíral své dvě děti, ale až později jsem přišel na to, že samice, která s oblibou běhala po skle, se v podstatě při přechodu z dvířek na boční sklo „naučila“ terárium otvírat.
Po důkladné prohlídce rodinného domu jsem dvakrát samici našel, ale po třetím útěku nikoliv. Zdůrazňuji, že jsem za týden několikrát prohledal celý dům i se sklepními prostory, vše obrátil, nepřístupná místa jsem prosvítil. V blízkosti terárií přichystal původní misku s vodou a misku s odpočítanými moučnými červy. Dalších čtrnáct dnů jsem kontroloval, zda samice nechodí na potravu. Protože byl již listopad, venkovní teplota poklesla a potrava zůstala nedotčena, usoudil jsem, že samička se už v domě nevyskytuje. Opožděně jsem zajistil terárium zarážkami a uvažoval o koupi nové samičky.
Jaké bylo mé překvapení, když koncem ledna tohoto roku mě vystrašená manželka v noci vzbudila a rozespalému se mi snažila vysvětlit, že za ústředním topením je uniklý gekon. Podotýkám, že radiátor přímo „sálal“ a stěží se na něm chvíli dala udržet ruka. Po půlhodině snahy se nám ji konečně podařilo odchytnout. Zcela překvapen jsem po její prohlídce musel konstatovat, že je v perfektním stavu, nepohublá, zdravá, temperamentní a po přenesení do svého původního terária se chovala zcela stejně jako před svým výletem.
Po celou dobu svého útěku, trvajícího tři měsíce, jsme po ní nenašli sebemenší stopu, nezaregistrovali jediný pohyb, a tak nevím čím se živila a kam se chodila napít. Dovoluji si tedy, stejně jako přítel Exner podotknout, že spousta naších uniklých či vypuštěných chovanců se dokáže o sebe i v nepůvodních podmínkách postarat a přežít.