Lori safírový
Popis
Starší název: Vini běloprsý
Lat.: Vini peruviana
Něm.: Saphirlori
Angl.: White / throated Lory
Samec i samice jsou zbarveni stejně. Barva tmavomodrá, pera vrcholu hlavy jsou o něco užší a zašpičatělá. Líce, krk a vole jsou bílé, letky a ocas vespod černé. Oko, zobák a nohy jsou červené. (R. Vít 1970). Délka 180 mm, křídlo 110 mm, ocas 65 mm.
Rozšíření
Tuamotu, Společenské a Cookovy ostrovy. Býval hojný též na Tahiti, odkud před několika desítkami let vymizel. Poslední dobou sem byl díky záchranným chovům z Tenerife a Walsrode reintrodukován a zdá se, že se zde úspěšně zabydlel. První dovozy se uskutečnily počátkem 20. století a první odchov docílil lord Tavistock v Londýně.
V přírodě se živí jako ostatní loriové především nektarem a pylem z květů, ovocem a hmyzem. Jeho jazyk má zvláštní uspořádání tvořené papilami a je tak uzpůsobený k sání ovocných šťáv.
Chov v zajetí
V současné době je tento elegantní tahitský krasavec v držení nemnoha soukromých chovatelů. Chovají ho však velké ZOO, které spolu s těmito chovateli přispěly k jeho záchraně a udržení ve volné přírodě. Lorie chováme ve venkovní i pokojové voliéře. Ideální je vnitřní vytápěná ubikace s omyvatelnými stěnami a betonovou podlahou, která se dá podle potřeby spláchnout a na kterou navazují venkovní výlety, kam se ptáci při příznivém počasí létají slunit. Rádi šplhají po pletivu voliéry (i hlavou dolů), jsou neustále aktivní a brzy navážou se svým chovatelem kontakt. Někteří jedinci se ochočí tak, že si rádi hrají a jejich chování, šplhání, pošťuchování i laskání je roztomilé a zábavné. Na zemi dělají kotrmelce, položí se na záda a nožkama chytají prsty, které se k nim přiblíží. Jindy zase krkolomně šplhají po stěně voliéry a zavěšují se hlavou dolů. Hlas mají výrazný a zvlášť v ohrožení je slyšet daleko. Poněkud méně příjemnou stránkou soužití s loriem je jeho trus. Je to dáno zvláštní potravou loriů a neobyčejně rychlým trávením. Protože rádi posedávají na pletivu voliéry nebo klece, je od jejich trusu znečištěné okolí. Jedním z řešení je mít klec konusového tvaru, kdy stěny jsou šikmé tak, aby strop byl menší než dno. Další variantou, která je ideální, používají záchranné i odchovné stanice na tropických ostrovech, kdy klece 1x1x1 metr jsou celé pletivové (i dno) a jsou postaveny na nohách metr vysokých. Trus propadává roštem přímo na zem, kde je místními brouky a jiným hmyzem likvidován. Své udělá i horké počasí. A když už není vyhnutí, tak se klec přenese o kus dál a je to. Takových klecí stojí v záchranných stanicích pod palmami desítky a ptáci mají klimatické podmínky stejné jako v přírodě. Budky jsou zavěšeny zvenku a potrava, kterou ptáci přirozeně plýtvají, propadává také roštem na zem, takže ptáci by neměli přijít do styku s nějak znehodnoceným krmením. Přes horní strop jsou denně sprchováni a kromě toho mají navíc i přírodní deště, které jsou v těchto oblastech hojné.
Krmení loriů safírových
Krmení loriů safírových je stejné jako u všech ostatních loriů, takže další řádky budou platit pro všechny druhy. Žádný lori nemůže žít delší dobu jen o zrnité potravě. Zástupci rodu Lorius dokonce zrniny přijímají jen vyjímečně a často se zjevnou nechutí, vhodnější jsou spíše pro rod Trichoglossus.
Pro lorie tedy připravujeme velice pestrou stravu:
Piškoty máčené ve vodě a posléze vymačkané, dále tekutina tvořená hroznovým cukrem vodou ředitelným medem a vitamínovými přípravky, ovocné přesnídávky pro děti, měkké ovoce, vařená zelenina, namočená a vymačkaná houska, vařená rýže atd. (M. Smrček)
Rozmixovaná směs piškotů, namočených ovesných vloček, glukopuru, medu, bílého jogurtu, vařené rýže a různého čerstvého ovoce, popřípadě mrkve, kopřiv, špenátu a máčených sojových bobů. Zásadně nepoužívat mléko, kaše se rychle kazí, ptáci navíc i tloustnou. Vitamínové preparáty jen občas, protože v tak pestré stravě by v podstatě nemělo nic chybět. Ovoce pokud možno čerstvé, vyjímečně mražené, nikoliv z kompotů, protože v těch je řepný cukr. Směs, která musí mít řídkou kašovitou konzistenci, připravujeme denně a krmíme 2krát denně, což vzhledem k rychlému trávení loriů je nutné. (J. Adamčík)
Suchar bez kůrky namočený do medové vody, meruňková marmeláda, rozřezané hrušky jablka, hroznové víno, ze zelného krmiva ptačinec žabinec, jemné trávy, jetel, mrkev a její šťávu, naklíčené slunečnicové semeno a naklíčené senegalské proso. Med podáváme v množství I čajové lžičky na pár a den. (G. Seifert)
Uvedený přehled, který je jen malou ukázkou toho, čím chovatelé loriů své svěřence krmí, je možno snadno nahradit instantním krmivem, které lze zakoupit dnes již u nás na některých velkých burzách a bez problémů třeba v Německu. Není nijak levné, ovšem výrazně urychlí a zkvalitní přípravu krmení. Samozřejmě, že tato směs po zředění převařenou vodou podle návodu má všechno, co papoušek potřebuje. Všichni chovatelé loriů ale vždy svým svěřencům dávají ještě různé ovoce a navíc i čerstvé větve vrb, topolů a ovocných stromů, protože papoušci je rádi okusují. Mnoho druhů loriů bere i moučné červy, žížaly, šváby, cvrčky, vařené kuřecí maso a slepičí vejce. Loriové jsou teplomilní ptáci, kteří mohou mít problémy s klimatickými podmínkami i u nás. Podle nejnovějších výzkumů se ukazuje, že snesou i několikastupňové mrazy, ovšem jen krátkodobě a nezbytné je vždy umístit jejich tekutou potravu tak, aby nezmrzla. Pokud je tedy budeme chtít chovat ve venkovní voliéře, pak je s příchodem zimních měsíců raději přemístíme do vnitřní, třeba nevytápěné ubikace. Stejně jako ostatní papoušci i loriové hnízdí v budkách. Rozměry jsou různé, i vletové otvory, podle velikosti, rodu a druhu. Jejich hnízdění je ale nezbytné vždy považovat za úspěch, i když některé druhy se u našich chovatelů loriů vcelku dobře rozmnožují. Mezi nejúspěšnější patří J. Adamčík a A. Korec. Několik dalších také podlehlo kouzlu těchto jedinečných ptáků, o kterých J. Adamčík prohlásil, že při jejich prvním spatření mu ostatní papoušci připadali jako slepice. Samozřejmě, že si tím proti sobě popudil část ortodoxních neloristů. Ale takový je už český, moravský a slovenský chovatel. Některý chce chovat náročnější druhy ptáků, odchovat je a rozšířit mezi ostatní. Jinému stačí do voliéry dát suchou slunečnici a proso druhům, které by si zasloužily lepší potravu a za kupodivu odchovaná mláďata utržit co nejvíce peněz. Jenže to už jsme jinde.
Loriové snášejí nejčastěji jen 2 vajíčka, podobně jako v přírodě, vyjímečně pak až 4. Odchov mláďat se může podařit jen tehdy, když nabídneme nesmírně pestrou stravu. Pravda je, že u vzácně chovaných druhů jsou mláďata po vylíhnutí dokrmována uměle. Hnízdící pár zasedne znovu a zde se mu buď druhá mláďata ponechají nebo z obavy z neúspěchu opět odeberou a dokrmí. Uměle odchovaní jedinci neztrácí nic ze svých pudů a v období pohlavní dospělosti většinou bez problémů hnízdí.
Závěrem
Závěrem lze říci, že počet druhů loriů, které lze u nás získat, se poslední dobou zvyšuje. Jednak díky čilému styku s evropskými chovateli, jednak díky importům ze zemí původu a také proto, že se více daří jejich odchovy. Otázkou zůstává, jak to všechno dopadne po vstupu do EU, které má mnohem přísnější zákony a předpisy, než na jaké jsme zvyklí. Jisté však je, že v úvodu zmiňovaný LORI SAFÍROVÝ nikdy nebude běžným chovancem v našich klecích a voliérách, spíše bude tento modrý tahitský krasavec vždy velkou raritou.
Prameny: M. Smrček - Mlsní klauni (čas. ABC)
J. Adamčík - čas. Světem zvířat
H. Dathe - Príručka pre chovaťelov vtáctva
R. Vít - Cizokrajní ptáci v klecích - Papoušci
D. Alderton - Vaše ptactvo
