Perličky

Patří do podčeledi perliček přilbovitých, čeledi bažantovitých, podřádu kurovitých a rodu hrabavých.

Původ

Perličky pocházejí ze stepních oblastí Afriky, Madagaskaru a jižní Arábie. Před 3000 lety před naším letopočtem byla z velkého množství ras zdomácněna perlička přilbová. Staří Egypťané a Kartagiňané chovali perličku jako domácího ptáka. Římané perličky nechovali, nýbrž je dováželi z Afriky a obohacovali jejich pečínkami stoly pouze těch nejmajetnějších. Féničané je při svých obchodních cestách rozšířili po celém evropském pobřeží Středozemního moře. Na Madagaskaru se jako užitková drůbež chová perlička chocholatá.

Barevné rázy

Perlička modrá, bílá tečkovaná (porcelánová), bílá, žlutá, žlutá tečkovaná. Perlička modrá vznikla jako první plemeno po zdomácnění perliček. Zachovala si stejný tvar těla i barvu peří jako její divoké předchůdkyně. Opeření krku a částečně i na prsou je fialové bez perlování. Modrošedé peří na hřbetě a ocasu je poseto bílými okrouhlými skvrnami (perličkami). Perlování vnějších praporů ručních a loketních letek splývá do příčných bílých pásků. Na vnitřních praporech letek je perlování zachováno, směrem ke stvolu je perlová kresba pravidelná. Vnitřní prapory letek a prachová část krycího peří mají nahnědlý nádech. Rýdováky ocasu mají perlování soustředěno do podélných řad, které sledují obrysovou linii pera. V prachové části rýdováků je perlování uspořádáno do příčných řad. Mladé perličky mají až do přepeření základní barvu šedohnědou.

Základní znaky exteriéru

Tělo má elipsovitý až vejcovitý tvar. Hlava a část krku je neopeřena. Na šíji ji za to vyrůstají štětinové formované dlouhé chlupy, vytvářející hřívu. Temeno hlavy připomíná koženou přilbu. V době páření má vrchol přilby červené zbarvení. Samci mají přilbu větší. Zobák je silný a ohnutý v barvě tmavé rohoviny. Oči jsou obroubené tmavším obočím. Obličej a ušnice jsou smetanově modrobílé. Červené laloky mají trojúhelníkovitý tvar. Záda se směrem dozadu zvažují. Ocas však prudce klesá k zemi a je zakončený ostrým hrotem. Křídla jsou pevně přitažená k tělu. Běháky má perlička středně dlouhé a kostnaté. Znaky pohlavního dimorfismu se omezují na oblast hlavy, hlasu a hmotnosti. Na rozdíl od ostatních hrabavých má kohout perliček (perlák či perličák) nižší váhu než slípka. Hmotnost perličáka se pohybuje od 1,5 - 2 kg, perličky 2 - 2,5 kg. Ročně snášejí 120 - 150 vajec s krémově žlutou drobně kropenatou a velice pevnou skořápkou. Hmotnost vajíček se pohybuje od 40 - 45 gramů.

Dalším znakem je podstatně silnější zobák perláka, větší ozobí a vyvinutější přilba se špičatým hrotem směřujícím dozadu. Hrot slípky je zaoblený. Laloky perláků jsou větší a červenější než u slípek. Jejich hlas je mnohem pronikavější. Při toku obchází samec slípku v kruhu s křídly zdviženými do výše ramen. Na jednoho perláka chováme nejméně 2 a nejvíce 10 perliček. Chovné hejno sestavíme už v podzimním období.

Perlička bílá tečkovaná (porcelánová) - tvar těla je shodný s perličkou modrou. Barva opeření je smetanově bílá s odstupňovaným našedlým odstínem, který tvoří obrubu lemování. Běháky a zobák mají barvu žluté rohoviny, oči jsou žlutohnědé. Hmotnost perláka 1,5 - 1,75 kg, perličky 2 - 2,25 kg. Snášejí 110 - 130 vajec ročně.

Bílá perlička - bílé peří je bez náznaku perlování. Běháky a zobák mají barvu světlé rohoviny, kůže těla je světle bílá. Hmotnost perláka je kolem 1,5 kg, perličky 1,8 kg, snáška vajec 90 - 110 o průměrné hmotnosti 42 gramů s krémově žlutou kropenatou skořápkou. Žlutá perlička - základní barva peří je žlutá bez perlování. Peří na krku a prsou je okrově žluté. Ostatní vlastnosti a vnější znaky jsou obdobné jako u perličky bíle tečkované (porcelánové).

Žlutá tečkovaná perlička - základní zbarvení peří je žluté s bílým perlováním. Ostatní vlastnosti a znaky jsou shodné jako u perličky bílé tečkované (porcelánové). V Rusku byla vyšlechtěna perlička běloprsá. Jako okrasná perlička byla vyšlechtěna perlička chocholatá, supí a korunkatá. Pro potřebu velkovýroby vajec slouží výkonné typy perliček Galor a Izabela se snáškou 170 - 200 vajec ročně.

Křížení

Perlička se může křížit i se slepicí a dalšími příslušníky z čeledi bažantovitých, ale dává neplodné potomstvo. Pud kvokavosti je u perliček zachovaný. Perlička vyhledává skrytá místa na zahradě, kde nanese hnízdo vajec, na které nasedne. O vylíhlá mláďata pak dobře pečuje. Chováme-li perličky ve voliéře nebo v menším výběhu, perlička obvykle nezasedne a proto musíme perličata vylíhnout v umělé líhni. Případně jako kvočnu použijeme slepici či krůtu. Kuřátka perliček se líhnou za 26 dní a jsou velice citlivá na chladné počasí. Zpočátku je krmíme míchanicí z nastrouhaných natvrdo uvařených vajec nebo strouhaného tvarohu. Postupně přidáváme zelené krmení. Je možné krmit směsí šrotované pšenice, ječmene a kukuřice, lépe je používat speciální směsi pro krůťata či kuřata. Vodu dáváme odraženou v napáječce, která nedovoluje kuřátkům brouzdání (nebezpečí zkroucení prstů).

Krmení a užitek

Dospělé perličky krmíme jako bažanty obilovinami, měkkým krmivem a zeleným krmivem. K dobrým vlastnostem perliček patří schopnost získávat potravu pastvou. Proto lze chov plně doporučit všude tam, kde je perličkám k dispozici větší zahrada či jiná možnost pastvy.

Maso perliček obsahuje méně tuku, cholesterolu a je chuťově velmi výrazné, proto ho lze použit i jako náhradu za zvěřinu. Také vajíčka perliček obsahují více vitamínů a minerálních látek, než slepičí vejce. Při teplotách od 4 - 6° C se mohou skladovat až 90 dní. Pro tvrdost skořápky jsou vhodné i k nakládání. Velkochovy perliček využívají v Itálii, Francii, Rusku, Maďarsku a v Polsku.