Bretaňský ohař

Ptačí pes

Bretaňský ohař, jak již sám název napovídá, pochází ze severozápadní části dnešní Francie, z poloostrovu Bretaň. Tento poloostrov byl osídlen Bretonci (starověký keltský kmen), kteří zde žili “odnepaměti”. Ovšem před několika tisíci lety se přesídlili, aby se v 6.století na tato místa opět vrátili. Původ bretaňského ohaře je třeba odvozovat od středověkých, tzv. ptačích psů, kteří byli selektivně vyšlechtěni k lovu ptáků “pod síť”. A tak, i když jejich předky byli bez výjimky honiči, objevili se v různých místech Evropy psi se schopností tzv. vystavovat. Tedy přímí předkové dnešních ohařů, ze kterých postupně vznikala různá plemena.
V polovině 19.století začali do Bretaně jezdit na lov Angličané. I když na poloostrově již existovali lovečtí psi, konzervativní Angličané si s sebou vozili své psy ostrovního původu. Když lovy skončily, nechali je povětšinou u bretaňských usedlíků, aby si je při dalším lovu opět vyzvedli. Je samozřejmé, že docházelo ke křížení mezi anglickými a místními loveckými psy, a to ať už úmyslně či nikoliv.

Chov

K nám byli první bretaňští ohaři dovezeni v 50. a 60. letech 20. století. Bohužel byli nesmyslně zařazeni mezi slídiče, tedy o nějakém prosazení se nedá mluvit. V 80. letech 20. století tvořil jediný chovný pár na uzemí dnešní ČR pes jménem Bečar dovezený z Jugoslávie R. Stečinským z Broumova a fena Kitty Havranica majitelky H. Dvořákové z Bystřice. Dlouho se bretaňský ohař nemohl prosadit hlavně díky podobnému a tehdy u nás celkem rozšířenému malému münsterlandskému ohařovi. Až od počátku devadesátých let se zejména díky neúnavné propagátorce tohoto plemene Heleně Dvořákové podařilo představit bretaňského ohaře myslivcům i širší veřejnosti. Nyní je možné konstatovat, že breton u nás již nepatří mezi výjimečně chovaná plemena. Naopak. Jejich popularita stále stoupá.

Je velice rozšířen zejména ve Francii. Též v Itálii je to lovecký pes číslo jedna. V bývalém NSR byl klub bretaňského ohaře založen v roce 1978 a ani v Německu s chovem nezahálí. V sousedním Polsku se naproti tomu pohybuje počet bretaňských ohařů jen kolem 30. Přesto Poláci zastávají názor, že na jejich území se lovilo s bretaňskými ohaři nebo alespoň jejich přímými předky ještě před uznáním rasy. Po 2. sv. válce se v Polsku začal objevovat až počátkem 80. let 20. století. Je ve velmi velké oblibě zejména u lovců v Kanadě a USA, kde jsou velké lovecké terény. Je rozšířen také v Japonsku, Jižní Americe, Africe... Tedy je ho možné spatřit téměř ve všech státech, kde se psi cíleně chovají.

Zmatek s názvy?

Je nutné si uvědomit, že standard uznaný FCI není jediný. Např. v USA či Kanadě se bretaňský ohař chová ponejvíce dle “amerického standardu”, který se liší zejména v kohoutkové výšce a ve zbarvení srsti. Bretaňský ohař se zde nazývá Brittany Spaniel, nebo jen zkráceně Britt a je více podobný setru. Přesto v Kanadě i USA se vyskytuje i “typ” francouzský. Najdete jej pod názvem French brittany.
Jeho mateřské označení Epagneul Breton vedlo k tomu, že se poměrně dlouho u nás mylně nazýval bretaňský španěl. Občas je mírně zkomolen i název a z bretaňského se stane bretoňský ohař.
Je především loveckým plemenem
Mnozí tvrdí, že se tváří tak, jako že ví, že umí téměř vše. Je houževnatý, pohotový, spontánní a velmi pracovitý. Může lovit cokoliv, ale na vysokou zvěř není tělesně příliš dobře uzpůsoben. Jedná se o psa s velkou chutí do práce. Má výborný čich, stejně dobře vystavuje a slídí. Má široké a prostorné hledání s vysokým nosem. U škodné je odvážný a zdravě ostrý. Také je spolehlivý při dohledávání a přinášení. Na Mistrovství světa ohařů se pravidelně umísťuje na předních místech. Panuje názor, že bretaňský ohař je jedním z nejchytřejších loveckých psů. Alespoň to o něm tvrdí profesionální myslivci.
Z ohařů je asi nejživější. Je až neuvěřitelně dynamický, vytrvalý, rychlý a neúnavný. Přesto je poměrně dobře ovladatelný a ukázněný. Hodí se do každého terénu. Dokáže celý den běhat, nezastaví ho ani překážky ve formě vody, či houštin. Je to typický psí přítel pro samostatně lovící myslivce, a to i začátečníky. Francouzi, a již ne jenom oni, o bretaňském ohařovi říkají, že je “maximum kvality v minimálních rozměrech”. Nebo také “malý velký pes”.

Výchova a výcvik

Většinou je obětavým a nadšeným aportérem. Přesto se najdou jedinci, kteří aportování zrovna v lásce nemají. Samozřejmě hodně záleží na postupu při výcviku. Rád se učí a spolupracuje s pánem. Jsou však i výjimky, které jsou trochu svéhlavé. Nezřídka je takové chování dáno nesprávnou výchovou či výcvikem. Nesnese hrubost ze strany majitele. V takových případech dojde k silnému narušení vzájemných vztahů psa a majitele, a to již bývá nenávratné. Na tvrdost reaguje právě otupělostí, tvrdohlavostí a neochotou spolupracovat. Potřebuje láskyplnou výchovu bez drilu. I když musí být vychován po dobrém, člověk nesmí ztratit autoritu. Breton poměrně rychle odhalí a posléze dokonale využije všech slabostí svého pána. Důslednost je nepostradatelná.
S výchovou je zapotřebí začít ihned od převzetí štěněte od chovatele. Pokud breton ve štěněčím věku pozná kočky a další domácí zvířata včetně drůbeže a naučí se k nim chovat, ani v dospělosti s nimi nebude mít problémy. Štěně může někdy působit náladově nebo zmateně. Čas od času se snad všeho bojí a je vyloženě protivné. Za pár dní je neuvěřitelným hrdinou a až přehnaně zvědavé. Je na svém pánovi značně závislý a potřebuje si s ním rozumět.
Má své místo i v rodině a v různých sportech. Protože je mrštný, plný energie, nadšeně spolupracuje a miluje zábavu a jakýkoliv pohyb, výtečně se hodí na dnes tolik rozšířený sport zvaný agility. V roce 1994 byl evropským vítězem na Mistrovství Evropy v agility právě bretaňský ohař belgického chovu jménem My Gipsy. Většina bretaňů se hodí i pro flyball a různé míčové hry, nejen pro svou chuť aportovat, ale také skákat, dovádět a bavit se. A ani to není konečný seznam jeho využitelnosti. Rád plave, běhá u kola… Dokonce jeden breton českého chovu působí v Maďarsku u policie coby specialista na vyhledávání narkotik.

Jaký je?

Je výborným rodinným psem, je-li mu poskytnuto dostatek prostoru na vybití energie. Jeho přizpůsobivost, srdnatost, přítulnost a dobrosrdečnost zaručují, že francouzský titul “pes roku 2000” mu právem náleží. Přestože je dobrým společníkem, tedy rodinným psem, nikdy jeho pán nesmí zapomenout, že je plemenem loveckým. Potřebuje tedy buď lovecké uplatnění nebo dlouhé procházky a pohyb. Má však silně vyvinutý lovecký instinkt a pokud je jeho pán benevolentní nebo nezkušený a neví “co s loveckým plemenem”, breton toho využije a bude zvěř pronásledovat dle vlastní chuti.
Protože je velmi společenský, bez časté pozornosti jeho rodiny strádá. Někdy je však také žárlivý, ale i citlivý na náladovost svého pána. Ke všem je kamarádský a přidá-li se k tomu chuť se bavit, je dobrým přítelem dětí. Je s podivem, že pro své vlastnosti se u nás doposud nestal módním plemenem.
Je ostražitý, výborný hlídač, ale nikdy na lidi neútočí. Přestože byl stvořen pro bydlení na vsi, bez problémů si přivykne i na život ve městě. Je odolný a může být ubytován venku. To však za předpokladu dobře zateplené boudy. Nebude však strádat, spíše naopak, umístníte-li jeho pelíšek v bytě. Má často sklony k obezitě, proto je zapotřebí dohlédnout na jeho skladbu jídelníčku a množství krmení.

Exteriér

Standard byl naposledy obnoven v roce 2001. Bretaňský ohař je pes střední velikosti a zároveň nejmenším ze skupiny ohařů. Standard uvádí kohoutkovou výšku 47 - 51 cm (s tolerancí 1 cm nahoru). Ideálem u psů je 48 - 50 cm, u fen 47 - 49 cm. Jeho hmotnost přibližně činní 15 - 18 kg. Jedná se o kvadraticky stavěného psa, podsaditého, ale kompaktního a elegantního.
Hlava je kulatá, čenich rovný nebo lehce zdvižený. Nosní houba je zbarvena tak, jako nejtmavší zbarvení srsti na jeho těle, či tmavší. Má výrazný pohled - jeho oči nelze přehlédnout. Oči jsou v barvě tmavě jantarové, přičemž intenzita odstínu se mírně přizpůsobuje zbarvení srsti. Uši jsou vysoko nasazené, kratší a trojúhelníkové. Dolní okraj uší je zakulacený, pokrytý krátkou a jemnou srstí, horní polovinu ucha pokrývá delší zvlněná srst. Krk je středně dlouhý a bez laloku. Hrudník je výrazně široký a poměrně i hluboký, kohoutek výrazný. Hřbet je krátký a vždy rovný. Záď lehce spáditá. Končetiny vždy rovné, svalnaté, s praporci nepříliš dlouhé srsti. Ohon nosí v rovině nebo svěšený. Je pokryt zkadeřenou srstí. Po narození se krátí na 10 cm. Přibližně polovina štěňat se však rodí zcela bez ocasu nebo s ocasem již krátkým. V některých státech se bretonovi nesmí ocas kupírovat. Jsou zde tedy jak jedinci s ocasem dlouhým, krátkým, či zcela bezocasí.
Srst je jemná, hladká, přiléhavá, nepříliš hustá. Je rovná či jen lehce zvlněná, nesmí se však vyloženě kroutit. Delší a zvlněná je na uších, spodní straně hrudníku, partii břišní, ocase, a také na zadní straně končetin. Na hlavě a přední straně končetin je srst vyloženě krátká a přiléhavá. Stále nejpočetnější a nejpopulárnější bretoni jsou v barvě bílo-oranžové. Ti se také na výstavách posuzují samostatně a zbylá čtyři zbarvení jsou posuzována společně. Dále se vyskytují dva typy tricoloru - černý tricolor: černobíle zbarvení s pálením, či hnědý tricolor: hnědobílý s pálením. Zbylá dvě zbarvení zahrnují bicolory bílo - černý a čokoládově bílo - hnědý (bílo - játrový či bílo - kaštanový). Nejojedinělejší zbarvení je bílo-hnědé a hnědý tricolor. Jmenované zbarvení se vyskytuje v podobě jasně oddělených ploten (bez tzv.stříkání) na bílém podkladě. Psi s tímto typem rozložení a tvaru barev se nazývají “strakoši”. Ovšem výčet možného zbarvení bretaňského ohaře by nebyl kompletní, kdybychom se nezmínili o hojně rozšířeném grošování, což jsou jinak řečeno “bělouši” ve výše jmenovaných barvách. To znamená, že bílý podklad je více či méně promísený chlupy druhé barvy, což dělá ve výsledku rozředěný odstín. Také může být tento bílý podklad “postříkán” skvrnami druhé barvy.

Péče

Údržba bretaňského ohaře je minimální. Postačí kartáčování. Kde je srst delší, je vhodné ji pročesat hřebenem, nejlépe jednou týdně. Předejde se tak možnosti drobného zplstnatění srsti. Nedoporučuje se časté koupání s pomocí šampónu. Většinou však ani není zapotřebí. Nezapomeňte na pravidelné kontrolování a čištění uší. Při používání psa v terénu, či po delší procházce v přírodě je někdy nezbytné očistit oči.
Bretaň je poměrně dlouhověký. Bez problémů se dožívá 12 -- 15 let, přičemž veselost ho neopouští ani ve vysokém věku. Prozatím je toto plemeno naštěstí ušetřeno vážných genetických zátěží v podobě chorob. Tedy alespoň není známo žádné vrozené onemocnění. Též výsledky DKK jsou velmi dobré.
Velmi děkuji Heleně Dvořákové, Bystřice č.62, 257 51, ch.s.”z Taranky”, za obsáhlé informace o bretaňských ohařích, které mě poskytla.