Od nepaměti žijí spolu, navzájem se ochočili, využívají se, pomáhají si, jdou si na nervy, ale nakonec zjistíme, že jsme si navzájem velice podobní i když my, lidé, se nad psy i povyšujeme. Pes i člověk žijí ve smečce. Pokud pes nemá čtyřnohou smečku, klidně adoptuje dvounohou. V té potom uznává a přizpůsobí se jejím zákonům. Ovšem běda, když se pes cítí být vůdcem smečky.
Nachází-li se poblíž hárající fenka, je schopen neuvěřitelných výkonů, aby se k ní dostal. Člověk ve své zamilovanosti taktéž dokáže dělat psí kusy, rozdíl je pouze v tom, že se pak musí buď oženit nebo platit alimenty. Člověk i pes přemýšlí, každý svým způsobem, ale oba proto, aby to bylo pro něj co nejvýhodnější. Člověk je schopen vymyslet stroj, který usnadní práci. Pes je schopen přemýšlet, jak nemuset udělat to co by měl a naopak, jak udělat to, co by dělat neměl. Oba mají silný smysl pro své teritorium. Člověk má svůj dům, zahradu, auto, pes má svůj dvorek, boudu nebo pelíšek. Konflikt může vzniknout třeba o křeslo, na kterém může sedět většinou jenom jeden.
Pokud na jejich území vnikne bez dovolení někdo cizí, oba vycení zuby. Soused je člen jiné smečky a lidé se přes plot často hádají. Věřím, že i psi si přes plot krásně sprostě vynadají. Agresivní jsou lidé i psi a těžko posoudit, kdy je agresivita vrozená a kdy získaná. S jedním jen tak něco nehne, druhý vyletí i kvůli maličkosti. O co horší jsou dva psi, kteří se rvou proto, že ten druhý si dovolil zaštěkat u plotu jako první, oproti dvěma lidem, kteří se pohádali a stojí proti sobě s nožem v ruce. Pokud člověk dokáže trýznivým způsobem utýrat psa, o co horší je pes, který je schopen ve zlosti napadnout člověka?!
Na světě není nic krásnějšího, než narození nového života. Je to jen a jen člověk, který v dalších letech vychovává své děti a svého psa, a je zodpovědný za jejich vývoj. Člověk je tvor inteligentní, ale i vypočítavý, netolerantní, sobecký a nepořádný. Pes zrovna tak. Nadáváme na nepořádek podél silnic, kolem odpadkových košů a v neposlední řadě na početná psí hovínka na chodnících. Kdyby každý z nás to hovínko po svém psovi uklidil a ostatní odpad dal tam kam patří - to by pak svědčilo o lidské inteligenci. Člověk vymyslel různé zkrášlovací prostředky a vůně, kterými voní sebe i své okolí. Pes se také rád navoní, ale jak má vysvětlit svému člověku, že pro něho je tou krásnou vůní ten fujtajblík, který našel u cesty. Člověk vymyslel povinnost pracovat, i když se mu zrovna moc nechce. Pes má také povinnost hlídat a být společníkem člověku a je to on, který se musí přizpůsobit náladám svého člověka. Zkuste někdy pomáhat svému psovi vyšťourat myš z jejího úkrytu, bude rád a nechá vás i hrabat. Vždycky svého člověka vyslechne, nehádá se a jde tam, kam chce jít on.
Oba se rádi předvádějí a od toho jsou výstavy. Člověk, který umí předvádět a jeho pes, který se umí předvádět, nadchnou i nepejskařské návštěvníky výstavy. Naši psi výstavy nemilují. Když to musí být, tak tedy běží v kruhu, na povel stojí v postoji, ale v jejich očích vidím výčitku - doma by nám bylo lépe.
Lékařského ošetření se bojí oba. Pes to má jednodušší, je prostě na veterinu přiveden, někdy i přivlečen a nemusí hledat výmluvy, proč zrovna dneska nemůže. Člověk i pes se bojí různých věcí i různých situací, ale jeden druhého dokáže psychicky podpořit. Základní potřebou obou je jídlo, a v tom jsou psi i lidé zajedno. Poživatelné pro snad každého psa je všechno, co měl páníček u pusy, i když to je stroužek česneku. Jak často doplácí na svou chuť k jídlu hlavně psi. Člověka při nadváze bolí dvě nohy, ale pes má čtyři! V povaze člověka je určitě víc negativních rysů než je tomu u psa. Jak třeba nazvat tvora, který svého bezmezně mu důvěřujícího kamaráda uváže v lese u stromu, nejlépe drátem, aby tam pošel?! Nebo svého psa často mlátí a nechává bez krmení a vody, přitom je sám výlupek, který se nesnese s nikým. Pro některého člověka je chloubou mít agresivního psa… Odsuzujeme psí zápasy a prostituci, ale jsme to zase my lidé, kteří tato odvětví zábavy svou účastí podporujeme.
Právě psi a zvířata vůbec jsou přírodními tvory, stejně tak jejich jednání je účelové, směřující k jejich prospěchu. Máme doma šest českých strakatých psů různého stáří. Žijí spolu ve smečce a my máme možnost pozorovat jací jsou mezi sebou, ve vztahu k nám lidem, co podědil nebo získal každý jedinec. Nevím, jestli má pes v povaze soudnost, ale člověk by měl své jednání umět posoudit.
Přeji vám všem, dvounohým i čtyřnohým, dobré, zdravé a hezké soužití.