Fenomén jménem Chalko

Kdo je Chalko? Jeho nacionále - 10 - ti letý hnědák, valach plemene anglický plnokrevník - asi lidem, kteří se nepohybují ve světě koní, příliš nenapoví. Když se však vysloví ono magické spojení Velká pardubická steaplechase, začne všem svítat. A když dodám, že vítězem jednoho z minulých ročníků tohoto závodu se stal právě Chalko, je již jasné, proč jsem v názvu použila označení “fenomén”. Tento článek však píšu z jiného důvodu, než oslavovat přednosti nádherného koně. Proto mohl být text nazván také “Konec kariéry”.

Kůň přišlápl Chalkovi patu

Každý, kdo sledoval letošní ročník závodu, jistě pochopí proč. Kdysi nenáviděný Velký taxis či Irská lavice nepřinesly žádná vážnější dramata (byly však příčinou několika zranění). Opravdové drama se odehrálo na tzv. Francouzském skoku, kdy jiný kůň “přišlápl” Chalkovi patu. Zdánlivá banalita se projevila po několika desítkách metrů - Chalko úspěšně skočil Zahrádky, pak ale přišel úsek oranice a to pro něj znamenalo konec závodu a překvapení pro všechny -- Chalko běží po třech a padá do hlíny! Reportér tuto závažnou situaci vůbec nekomentoval, pravděpodobně si jí ani nevšiml.

Jako studentka VFU Brno jsem měla příležitost poznat Chalka blíže a seznámit se tak s jeho případem.

Prognóza byla velmi nejistá

Po přijetí na Kliniku velkých zvířat Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a následném klinickém vyšetření se zdánlivá drobnost ze závodu projevila v celé své strašidelné hrůze - rentgenový snímek potvrdil roztříštěný calcaneus (patní kost) a tím šokující konec Chalkovy kariéry.

Prognóza byla velmi nejistá, neboť se nevědělo, do jaké míry zranění omezí mechaniku pohybu koně a zda bude schopen normální chůze. Jedna věc byla jistá ihned -- koně na závodním poli už nepotkáme a proto zůstane pro všechny znám jako “fenomén Chalko”, který by si zasloužil v klidu dožít u svého ošetřovatele. Vzhledem ke komplikovanosti zranění (kdy byl zasažen i kloub), bylo rozhodnuto pro konzervativní terapii - tj. přirozené srůstání bez operace.

Happy-end?

Chalka jsem viděla naposled v pátek 15. 11. 2002 a jeho zdravotní stav mě doslova šokoval. Vyhublé zvíře s bolestí v očích, obrovský otok v místě patního hrbolu, stojící na třech a neustále prohlížející “zbytečnou” nohu, to byl příšerný výjev zoufalství a marného boje, obrázek toho, co zbylo z úžasného závodního koně.

Jestli očekáváte happy-end, musím Vás zklamat. Zranění se po celou dobu hospitalizace nehojilo, naopak se začalo zhoršovat. Podle zásad humánního přístupu k trpícímu zvířeti bylo povinností ošetřujících lékařů toto utrpení zkrátit a Chalko tak prohrává svůj nejtěžší závod - závod o život.