Sestavení chovného páru není jednoduché

Ara zelenokřídlý (Ara chloroptera).¨Rod: ARA. Velikost: 90 cm. Výskyt: Východní Panama, severozápadní i východní Kolumbie, severní a východní Bolívie, Paraguay.

Úhyn samičky

V průběhu let 1998 a 1999 ostravská zoologická zahrada získala tři samce a tři samice druhu ara zelenokřídlý (Ara chloroptera). Postupně, dle uvážení, jsme utvořili jednotlivé páry. Všem párům jsme se snažili vytvořit co “nejlepší” hnízdní podmínky jak po stránce výživy, tak po stránce materiální - velikost klece, boudy atd. Přesto, že všichni jedinci byli již pohlavně i tělesně dospělí, po dvě léta se nedělo téměř nic. Pouze u jednoho páru samice snesla na zem jedno vejce “bez skořápky”. Začali jsme proto uvažovat o změnách v párech. Koncem roku 2001 jsme se rozhodli všechny tři páry spojit a nechat “volnost” ve výběru jim sympatických partnerů. Spojení probíhalo v relativně prostorné vnitřní voliéře 4 m x 5 m x 3 m (d x š x v) s přístupem do velké venkovní voliéry o rozměrech 5,5 m x 7 m a výšce 4 metry. Do vnitřní klece bylo umístěno 6 krmítek ve výšce dva metry a dostatek větví a bidel. První týdny probíhalo spojení pouze uvnitř. Zpočátku si všichni samci hájili své partnerky, což probíhalo asi 40 dní. Během těchto dnů došlo k úhynu jedné samice. Právě té, která již snesla zmíněné vejce bez skořápky. Smrt však nenastala v důsledku fyzického násilí ostatních jedinců, samice zřejmě neunesla psychicky spojení. Uhynulá samice již přišla do ostravské ZOO velmi oškubaná a nadále ve škubání sama sebe pokračovala (veškerá proběhlá vyšetření byla negativní). Především z tohoto důvodu také špatně létala.

Nově vzniklý pár

Po úhynu partnerky se samec, který k uhynulé samici patřil, začal chovat velmi podřízeně a stále vyhledával ta nejskrytější místa ve voliéře. Poté, co mu bylo umožněno přejít do sousední klece, tak bez otálení učinil a nejevil nejmenší chuť se vrátit. Zbylí dva samci si stále chránili své partnerky. “Chránění” spočívalo pouze ve vyhrožování roztažením křídel, případně sekáním zobákem naprázdno.
Asi po dalších 14 dnech došlo k přirozenému přepárování ptáků. Samice z páru č. 2 si vybrala samce z páru č. 1 a vytvořili tak nový pár. Zbylý samec i samice seděli každý zvlášť a tiše jakoby uznávali nové spojení. Ještě asi týden jsme nechali všechny čtyři kusy u sebe, avšak žádná další změna již nenastala. Oddělili jsme tedy nadbytečnou samici i samce do jiné menší voliéry.

Nově vzniklý pár si stále vzájemně probíral peří, samec i samice se navzájem krmili, při každém pohybu po voliéře se vzájemně následovali, zkrátka -- byli si hodně blízcí. Rozhodli jsme se dát jim boudu z masivního dubu o velikosti 50 cm x 60 cm x 130 cm (d x š x v). Boudu jsme asi z jedného čtvrtiny naplnili troudem. Přesto, že v ubikaci bylo jen 15 °C, začali se oba arové začátkem ledna zajímat o boudu. Po několika dnech se dokonce i v boudě začali zdržovat. Nejrpve boudu obývali společně, pak v ní zůstávala pouze samice a samec pobýval buďto v blízkosti boudy nebo seděl přímo na boudě. Hnízdní boudu svědomitě hlídal a bránil. Při jakémkoliv vstupu do klece byl samec velmi agresivní a útočil. Samice z boudy pouze vykukovala. I při každém krmení bylo nutno čelit nebezpečným výhrůžkám samce. Velmi pečlivě se však o samici staral. Při kontrole boudy koncem února jsem zjistila, že samice sedí na dvou vejcích. Začátkem března se z jednoho vejce vyklubalo mládě, druhé vejce bylo neoplozeno. Oba rodiče se o mládě úspěšně starali.

Postup tzv. “přírodního výběru”

Přesto, že jsme ze spojení všech šesti pohlavně dospělých arů do jedné voliéry měli značné obavy, i přesto, že nám v průběhu spojování uhynula jedna handicapovaná samice, považujeme výše uvedený postup tzv. “přírodního výběru” za správný. Jeho výsledkem bylo sestavení plodného páru, který je schopen sám odchovávat mláďata přirozeným způsobem. Cílem nekomerčně zaměřeného chovatele, a k takovým by moderní zoologické zahrady jistě měly patřit, by neměla být sériová produkce uměle odchovávaných mláďat, nýbrž co nejpřirozenější odchov menšího počtu plnohodnotných jedinců.