O chovu pyrury žlutokřídlého

Německy:
Hoffmanns Rotschwanzsittich
Anglicky: Hoffmann,s Conure
Z odborné literatury se dovídáme, že se jedná o velmi vzácný druh. Všimněme si nejnovějších údajů, které publikoval německý chovatel Ehlenbröker.
Rozšíření: Kostarika, Panama

Popis (R. Vít): temeno a krk zelené, pera jsou žlutě lemována. Skvrna na uchu červená, krovky ruční žluté, kostřec zelený, ocas olivově žlutý u kostřece zelený. Délka 25 cm.
Jsou známé dvě zeměpisné formy: P. h. hoffmanni a P. h. gaundens.

První pozorování je z roku 1861 z Kostariky, které uskutečnil ornitolog Hoffmann. Forma hoffmanni se vyskytuje v horských dubových lesích v nadmořské výšce od 500 m do 3000 m, nejčastěji ale od 2000 do 2400 m. Hnízdí v měsíci dubnu. Většinou žije v párech nebo v malých skupinách.
V Dolnorýnském ptačím parku chovají v prostorném pavilonu určeném pro jihoamerické druhy ptáků také velkou kolekci pyrurů. Od května 1998 také jeden pár pyrurů žlutokřídlých. Každá z voliér je vybavena přírodním dutým kmenem, který slouží především k nocování a proto by rozhodně neměl chybět v žádné voliéře určené pro jihoamerické druhy papoušků.
Již v červnu 1998 projevil pár pyrurů žlutokřídlých zájem o hnízdní kmen, ve kterém trávil hodně času. Při kontrole provedené 26. 6. byla v hnízdě nalezena čtyři vejce, k nim později přibylo ještě páté. Všechna vejce byla oplozená a dobře zahřívaná. Aby měli ptáci dostatek klidu, byly kontroly prováděny vždy po osmi dnech. V polovině července byla v hnízdě zjištěna dvě právě vylíhlá mláďata, dvě další se objevila zakrátko nato. V pátém vejci zárodek uhynul.
Rodiče o mladé dobře pečovali. Ve stáří 12 - 14 dnů byla mláďata okroužkována. Spotřeba krmiva byla značná a proto bylo krmivo dáváno dvakrát denně. Kromě standardní odchovné směsi byla dávána denně připravovaná směs naklíčených zrnin a to bílé slunečnice, pohanky, bobů mungo a kidney, kukuřice, hrachu a ovsa. Do této směsi bylo přidáváno ovoce a zelenina, které pyrurové výborně konzumovali. Naproti tomu o vaječné krmivo s bylinkami měli jen malý zájem.
Ve dnech 12. 9. vylétla z budky první dvě mláďata, krátce nato i dvě další. Všechna se často vracela k odpočinku do budky. Mláďata byla zbarvena jako jejich rodiče. Když seděla celá rodinka těsně vedle sebe na bidle, nebylo vůbec jednoduché mladé od starých rozlišit. U pyrurů žlutokřídlých bylo možné si ověřit zkušenost, že pyrurové se světlými zobáky mají hlasové projevy tišší, příjemně znějící, než pyrurové se zobáky tmavými. Za krátký čas byli mladí pyrurové od rodičů přemístěni do velké kombinované voliéry k dalším odchovaným papouškům rodu Pyrrhura.
Popisovaný chovný pár pyrurů žlutokřídlých hnízdil v letech 1998 až 2001 pravidelně a úspěšně jednou v roce a vždy odchoval čtyři mladé.
Použitá literatura autorů: R. Vít, M. Vašíček a J. Ehlenbröker.