Mnoho chovatelů často řeší problém vpravdě nerudovský, a to „kam s ním“. V každém chovu zvířat nám občas zůstanou jedinci buďto staří a vysloužilí, nemocní či nějak handicapovaní, či prostě nevhodní do chovu nebo jen neprodejní. U králíků je to celkem snadné -- skončí jako nedělní oběd. Pes či kočka většinou dožijí u svého majitele a po jejich smrti si páníček opatří jiného miláčka. V chovu ptáků je to větší problém.
Znám několik chovatelů, kteří takovéto jedince umístí do jakéhosi „penzionu“, samostatného oddělení či klece, kde ptáci dožijí. Pro mnohé chovatele však není místa nazbyt a tak takovéto řešení (blokující část chovatelského zařízení) není vhodné. Na stránkách Fauny čtete inzeráty, kdy každý prodává odchovy či chovné páry, občas někdo nabízí i „zlevněné“ ptáky např. pro chybějící drápek či křivý zobák. Dosud jsem však nečetl inzerát typu „daruji vysloužilý pár do dobrých rukou na dožití...“
Osobně mi výše uvedený fakt působí značné obtíže. Ve snaze o zkvalitňování chovu vše řeším tak, že chovné páry po jedné chovné sezóně obvykle prodám a nahradím „lepšími odchovy“. Problém nastává v okamžiku, kdy se do toho vloží manželka slovy „přeci ten krásný pár, který ti odchoval taková pěkná mláďata neprodáš...“. A tak u mne například dožívá pár zlatoprsek již dvanáctým rokem.
Někdo řeší problém např. darováním ptáků „dětem na hraní“. Takovéto řešení považuji za velmi problematické a nešťastné. I mnozí dospělí - „nechovatelé“, kteří koupí svému dítěti andulku či „papouška“ často v dobré víře (bez znalosti věci) svým chováním a starostí o svěřené zvířátko ani netuší, že mu vlastně škodí. O tom, že porušují zákon na ochranu zvířat proti týrání ani nemluvě. Většinou ani netuší, že podobný zákon existuje.
Slyšel jsem i o vypuštění ptáků do volné přírody. Toto řešení je jednak v rozporu se zákonem, jednak většinou znamená brzkou smrt pro vypuštěného ptáčka. Pokud se mu podaří přežít v letním období (unikne dravcům), v zimě většinou zahyne hlady a zimou.
Někteří „chovatelé“ řeší problém tak, že ptáky raději příliš nekroužkují a starého ptáčka prodají jako chovného či mladého. (Byl jsem svědkem, jak prodavač v prodejně se zvířaty mladé mamince prodával jako mladého samečka andulky na ochočení a mluvení starou samici. Když jsem zakročil a ohradil se, zahrnul mě nepublikovatelnými výrazy).
Další problém s „nadbytečným“ chovancem nastane v případě, že je nositelem dokladu CITES.
Tímto článkem bych chtěl vyvolat diskusi na výše uvedené téma. Myslím, že mnoho chovatelů by jistě mělo k problematice co říci a mnozí by uměli odpovědět na nevyřčené otázky, týkající se etiky chovu a zacházení se zvířaty.