A už zase jezevčíci…

Proč právě u nich má mysl začíná a zároveň i končí? Jsou originální, nevyzpytatelní a vždy dokáží něčím překvapit. Žiji s nimi něco málo přes čtyřicet let, ale nemohu tvrdit, že je dokonale znám. Vždy přijdou s něčím novým a naprosto neuvěřitelným.

• červený, černý a hnědý tygr

Již celá desetiletí si jezevčík drží svou příčku vysoko na žebříčku popularity a určitě právem. Říká se, že když jezevčíka důkladně nevychováte, vychová si on vás. Zeptejte se páníčků: “Jaký je?” Odpovědi jsou různé, ale v hlavních bodech se shodují - svéhlavý, sebevědomý, inteligentní, vynalézavý, (zvláště, když jde o jeho blaho), miluje lidi, je úžasně společenský, ale i mazaný a v případě nutnosti prosadí svou tvrdou hlavu. A samozřejmě je nejkrásnější. Všichni si na něj občas zanadávají - ten loupežník, škůdce nebo dokonce i tyran, ale nikdo by ho nedal za nic na světě. Je to prostě právoplatný člen rodiny se svými privilegii. A vaši péči oplácí láskou, oddaností, věrností a každodenní radostí.

To snad ve stručnosti pro ty, kteří jezevčíka neznají. Ale nyní k tématu, jenž mě inspiroval v celodenním shonu zasednout a vzít tužku do ruky. Podotýkám, že následujících pár řádků je určeno laické veřejnosti, tak prosím odborníky, aby mi nespílali na lidový přístup a neodbornou terminologii.

• červený s lehkou příměsí černé

Řada dotazů zájemců o štěňátko se týká zbarvení srsti. Této problematice je bohužel v dostupné literatuře, ať již v článcích či knížkách věnováno málo pozornosti. Každý, kdo se rozhodne pro psí miminko, chce vědět, jak bude vypadat, až vyroste. Všeobecně je známo, že se jezevčíci chovají ve třech typech odlišných podle osrstění, a to hladkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý. Nadále se budu věnovat tzv. dlouhánům (těší se mé největší oblibě, i když hlaďáci a hrubáci mají u nás doma též čestná místa). Ještě snad ve stručnosti rozdělení dle velikosti - standardní, trpasličí a králičí (od největšího k nejmenšímu).

A již k barvám srsti. Nejznámější a asi též nejhojnější je “červený jezevčík” (někdy se říká zlatý, ale v běžné kynologii se toto označení zbarvení u jezevčíků nepoužívá). Vyskytuje se v mnoha varietách. Od žluté, červenožluté, červené, čistě červené, přes červenou s větší či menší příměsi barvy černé, červenou s černým krycím vlasem a maskou, červenou s hnědým pigmentem, až po mahagonovou a světlou. Jezevčíci s tímto zbarvením se nazývají “jednobarevní”. Nežádoucí a za hrubou vadu je považována čistě černá a hnědá barva bez pálení.

• černý s pálením tygrovaný, černý s pálením

Dále se vyskytují tzv.dvoubarevní, kde základním zbarvením je černá s pálením nebo hnědá s pálením (světlá i tmavá). Pálením se rozumí rezavě hnědé nebo žluté zbarvení nad očima, po stranách tlamy a dolního pysku, na vnitřní straně ucha, na prsou, na vnitřní straně končetin, na tlapách, kolem konečníku a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu (prutu). Příliš rozšířené paly jsou též nežádoucí.

• miminko dvou tygrů - nežádoucí zbarvení

Zvláštností je tzv. tygrování. To se vyskytuje u všech základních barev. Nejvýraznější je barva černá s pálením tygrovaná, ale i v poslední době velmi žádaná hnědá (čokoládová) s pálením tygrovaná (oblíbená hlavně v Polsku, Rusku a v Americe) a méně výrazná červená tygrovaná. Pro přiblížení tygrování - po těle se vyskytují pravidelné skvrny bílé či stříbrné. Tygrování způsobuje gen zvaný merle a nemělo by u tygrovaných jedinců dojít k vzájemné plemenitbě, neboť mohou být nositeli tzv. letálních genů. Někdy jsou též označováni za jezevčíky modré. Zvláštností jsou též jezevčíci žíhaní.

Doufám, že se mi zdařilo těmito stručnými informacemi trochu přiblížit barevnou škálu jezevčíka. A to, abyste si udělali ucelený přehled, závisí již jen na vás.