Budeme-li citovat stručný popis disciplíny, jak jej uvádějí pravidla westernového ježdění a webové stránky Western Riding Clubu ČR, pak “v této disciplíně musí kůň překonávat různé druhy překážek, které simulují terénní nerovnosti. Hodnotí se stylové zvládnutí překážky za jisté rychlosti, ale při zachování opatrnosti. Stejně se přihlíží ke schopnosti koně vybrat si samostatně cestu trasou, pokud to překážky dovolují a ochotně reagovat na jezdcovy pobídky u složitějších překážek. Úkolem jezdce s dobře přiježděným a ovladatelným koněm je předvést např. průjezd brankou, přechod můstku, přenášení břemene, překračování kavalet, ustupování bokem, otočení ve čtverci. Součástí je i couvání a předvádí se krok, klus a cval. Rozhodčí hodnotí přesnost a plynulost provedení. Pro trail není stanoven časový limit. Každá překážka je hodnocena samostatně.”
V praxi to vypadá tak, že rozhodčí po dohodě s pořadatelem navrhne trasu a překážky trail parcouru. Tuto trasu rozkreslí na papír i s předepsanými chody koně. Jezdci se s ní seznámí nejpozději hodinu před začátkem soutěže a musí se ji naučit zpaměti. Úloha musí obsahovat nejméně 6 překážek. Tři z nich jsou povinně v každé soutěži -- patří mezi ně otevírání, projetí a zavírání branky jednou rukou, dále jízda přes nejméně 4 kavalety a překážky pro couvání. Branka bývá buďto dřevěná, plastová nebo kovová, musí být stabilní a bezpečná. Kavalety mohou být rovnoběžně položené, také cik cak i mírně přizvednuté, často bývají kombinované např. do vějíře. Jejich rozestupy odpovídají předepsanému chodu koně. Co se týče couvání, bývá většinou vymezeno dvěma rovnoběžnými kavaletami s rozestupem min. 70 cm. Břevna však mohou být rozestavěna do tvaru L, V, U či Z a také přizvednuta (ne výše než 60 cm). Couvání bývá někdy předepsáno i mezi značkami (kužely) nebo kolem nich. Z ostatních překážek rozhodčí volí mezi slalomovými překážkami v kroku či klusu, bočním chodem nad kavaletami, obratem ve čtverci rozměrů stran 150 - 200 cm, jízdou přes dřevěný můstek, přenášením břemene, ale také vodním příkopem či kuriózním oblékáním a vysvlékáním svrchníku (pláště). Překážky mohou být vzájemně kombinovány. Některé druhy překážek jsou z pravidel vyloučeny - např. sesednutí z koně, skoky přes překážky, použití pneumatik, živých zvířat či pohyblivých mostů.
Bodování této disciplíny prošlo částečnými úpravami. Systém přidělování bodů je od 0 po nekonečno, přičemž 70 bodů znamená průměrný výkon. Na každé překážce jezdec za předvedení obdrží nebo ztratí body (v rozsahu plus až mínus 1 a půl bodu), které se přičtou nebo odečtou ze skóre 70 bodů. Ovšem pozor - jsou tu navíc penalty! Bez ohledu na body za dojem získá jezdec navíc body trestné, tzv. penalty. A ty naskakují velmi rychle - až 5 trestných bodů získá za první odmítnutí koně nebo pokus obejít překážku, plašení se, uhýbání nebo couvání více jak dva kroky, dále za upuštění přenášeného předmětu. Ještě horší postih - tzv. 5 + trestných bodů -- obdrží když opustí předepsaný kurz, nepředvede požadovaný chod, povalí nebo přeskočí překážku, nedokončí ji nebo také když kůň projevuje zjevnou neposlušnost. Ale i malé chyby se do penalt promítnou. Například 1 trestný bod je za každý lehký dotyk o kavaletu, kužel či překážku. Pokud kůň do kavalety kopne, přeruší chod v kroku či klusu do 2 kroků nebo posune kavalety při cvalu - přičítá se mu 1 penalta. Když je v nesprávném chodu více jak 2 kroky, už mu rozhodčí připíše 3 trestné body, stejně tak za cval na špatnou nohu nebo jeho přerušení, shození přizvednuté překážky apod. Přes všechny penalty je nejhorším postihem tzv. nulové skore (celkově). Uděluje se za hrubé chyby, jako je více než 1 prst mezi otěžemi a vedení koně na páce s použitím obou rukou (netýká se kroužkového udidla), předvedení překážky jinak než je předepsáno, vynechání překážky v kurzu, rovněž za pád jezdce či koně. Skóre nula získá i jezdec, který má závadu na výstroji, jež mu znemožňuje dokončit úlohu. Pozor také na pochvaly koně při soutěži - dotknutí se krku koně pro snížení hlavy nebo použití volné ruky k postrašení či pochvale koně znamená pro soutěžní dvojici opět 0.
Doufám, že jste se nedali odradit množstvím úskalí, které vám může přinést rozčarování z první jízdy. Mnoho jezdců až po soutěži zjistí, kde udělali největší chyby a získali nejvíce penalt. Příště si tak mohou dát pozor na zdánlivě nepodstatné chyby a vyvarovat se jich. Celkově se vždy vyplatilo v trailové úloze nespěchat, jet s rozmyslem a čistou hlavou, uvolnit se a věřit svému koni. Stres v sedle se okamžitě projeví i na překážkách. Není ostudou, když se vám něco nepodaří - neznamená to, že jste se přecenili. Překážky jsou vždy jiné (dle místa pořádání), kůň na ně může reagovat zděšeně či odmítavě. Čím více bude trénován v různých situacích, tím lépe je zvládne a naučí se věřit svému jezdci. Trailový kůň by měl být vyrovnané povahy, přiměřeně temperamentní a klidný, schopný reagovat na jemné pomůcky okamžitě (víte, co způsobí pár špatných kroků navíc) a neměl by se bát nových věcí. Viděla jsem mnoho šikovných koní či kříženců menších plemen jako fjord, hucul, hafling - kteří byli velmi obratní na překážkách. Zároveň může být pro trail vhodná vyrovnanost většího staršího teplokrevníka nebo téměř vrozená ochota k práci koně amerického plemene. Tím nevylučuji z této disciplíny plnokrevníky nebo araby, jen si myslím, že práce a příprava u těchto plemen může trvat déle a samotné předvedení na kolbišti může v koních vzbudit více temperamentu než bude žádoucí. Ovšem se správným trenérem, proč ne? Mnozí by mi mohli namítnout, že takové koně mají a není problém - já jen přikládám svůj osobní názor z pozorování a velmi ráda si tyto poznatky rozšířím. Přeji všem, kdo se pustí do nádherné a divácky oblíbené soutěže trail, hodně úspěchů nejen na kolbišti. Zručnost v otevírání branky, přejití můstku či couvání v úzkých prostorách oceníte nejen v soutěžní aréně, ale také a zejména při vyjížďce do přírody. Vždyť sám název disciplíny Trail znamená v angličtině stezku…
Více informací získáte také na www.wrc.cz, kde si můžete pravidla WRC objednat u pí. Půlpánové, či se přímo stát členy klubu.