Věčný problém s kopyty - hniloba střelky

Hniloba střelky je velice častým slovem pro ty, kteří se pravidelně točí okolo koní. Je to jedno z nejběžnějších onemocnění koňského kopyta. Ví však někdo, co to vlastně hniloba střelky je? Jak ji léčit nebo, ještě lépe, co dělat, aby se na kopytech koně vůbec neobjevila?

Hniloba postihuje především střelku (neboli střel, to je onen klínovitý útvar na chodidlové ploše kopyta) a její střední a případně i postranní rýhy. Onemocnění poznáme podle toho, že tyto struktury změknou. Když vybíráme kopyto, na kopytním háčku nám ulpí černá, mazlavá a charakteristicky páchnoucí hmota. Střel nebo jeho část, začne pomalu degenerovat, měkne a praská, následkem podráždění může na některých místech rohovina přerůstat. V lehčích případech jsou postižené pouze povrchové vrstvy střelky, v těžších případech (když se hniloba nezačne včas léčit) se může onemocnění rozšířit i do hlubších tkání a dokonce může dojít k rozpadu střelky, jejímu zakrnění a zúžení celého kopyta. Koně, u kterých hniloba postihla pouze povrchové, necitlivé vrstvy střelky, obvykle nekulhají. Už tehdy je však třeba hnilobu přeléčit, protože se může rozšířit do citlivých tkání střelky, což koně dost bolí a začnou kulhat.

Příčiny vzniku hniloby
Příčiny vzniku hniloby nejsou zcela objasněné, většinou je však odborníci vidí v působení vnějších vlivů na rohovinu střelu, především v nečistotě, v mechanickém poškození střelu a v infekci.
Předpokládá se, že toto onemocnění způsobují baktérie, anaerobní Clostridium sporogenes, která je společně s baktérií Escherichia coli schopná rozrušovat rohovinu.
Hniloba střelky se většinou dává do souvislosti se špatnou péčí o kopyta. Lze se s ní setkat u koní, kteří stojí delší dobu ve výběhu nebo ve stáji, kde je na podlaze mokrý hnůj. Často stačí, že se koním nevybírají pravidelně kopyta. Na druhé straně se toto onemocnění může objevit i u koně, který nikdy v hnoji nestál. V těchto případech mívají postižení koně vrozenou (nebo získanou) příliš hlubokou střední střelkovou rýhu, kde se udržuje vlhkost a nečistoty. Další příčinou vzniku hniloby jsou podkovy s vložkou, která překrývá střelku. Taková vložka je dobrá k tomu, aby chránila kopyta před otlačením v kamenitém terénu nebo aby tlumila nárazy kopyt o tvrdý povrch silnic. Na druhé straně však úplně znemožňuje vyčistit kopyto. Výsledek je ten, že se mezi vložku a kopyto dostane sláma, hobliny, prach a především vlhkost, které tam zůstanou po dobu šesti až osmi týdnů - než se kůň překove. A právě dlouhodobé působení vlhkosti a špíny vytvoří příhodné prostředí pro baktérie, které způsobí vznik hniloby.
Určitě však na rozvoj onemocnění mají vliv i vnitřní faktory organismu, protože hniloba se u různých koní léčí různě “obtížně”. Na druhé straně bude záviset na kvalitě rohoviny kopyta, do jaké míry ji nepříznivé podmínky prostředí mohou narušit (viz článek Bez kopyt není koně).
Obecně lze říct, že hnilobou střelky jsou ohroženi právě ti koně, kteří stojí nebo se pohybují ve vlhkém prostředí, i když jsou výjimky, kdy je touto nemocí postižen kůň v dobrých podmínkách a s dobře tvarovanými kopyty.

Jak se vyhnout hnilobě střelky?
Návod je velice jednoduchý - udržovat kopyta koně v čistotě a suchu. Pokaždé, když koně před ježděním ošetřujete, je nutné mu vyčistit i kopyta. Nestačí zbavit nečistot jen chodidlovou plochu, ale i střelku a její rýhy. Tak se lze do jisté míry vyvarovat hniloby, ale zároveň také zjistíme, jestli je kopyto v pořádku - může tam být vtlačený kamínek nebo zapíchnutý hřebík. Je nutné, aby kůň stál v suché a čisté podestýlce a aby ani výběh nebyl přemočený a znečištěný trusem.
Důležitá je i správná a pravidelná korektura kopyt a podkování!

A co je třeba udělat, když zjistíš první příznaky tohoto onemocnění?
V první řadě vyčisti kopyto. Snaž se odstranit co nejvíce měkké, černé hmoty z postižených míst. Potom kopyto pořádně vysuš. Ideální je pozvat kováře nebo zručného kamaráda, který kopytním nožem opatrně odstraní změněnou rohovinu.
Existuje spousta komerčních přípravků, které slouží k vysušení kopyta a jeho dezinfekci. Dříve se používala různá adstringencia a dezinficiencia (například dřevitý dehet, modrá skalice, formaldehyd). Jejich účinek býval rychlý a dobrý, ale hrozilo zde nebezpečí, především při opakovaném nebo dlouhodobějším či “preventivním” používání, že tyto přípravky příliš vysušily a narušily rohovinu a tím ji naopak učinily citlivější na další vlivy a hlavně na infekci baktériemi. Například dřevitý dehet je navíc nebezpečný rakovinotvorným účinkem, pokud se dostane na kůži či jinou živou tkáň.

Prováděly se různé pokusy na téma: jak chemikálie, používané běžně k léčbě a prevenci hniloby či jiných infekcí kopyt a paznehtů, ovlivňují kvalitu již narostlé rohoviny. Sledovalo se konkrétně působení 2 % roztoku formaldehydu ve vodě, 5 % roztoku modré skalice ve vodě a bahna. Obecně byla více postižené nekvalitní rohovina, dále rohovina patek a střelky (kvalitní rohovina kopytní stěny odolávala nejlépe). Roztok formaldehydu příliš neovlivnil propustnost rohoviny, avšak způsobil četné drobné prasklinky v rohovině, rovnoběžné s povrchem kopyta. Už za 48 hodin způsobil formaldehyd praskliny o délce až 11 mm! Formaldehyd totiž reaguje s molekulami bílkovin v rohovině kopyta a způsobuje, že rohovina je sice tvrdší, ale zato křehčí (snadněji praská). Propustnost rohoviny neovlivňuje, protože nereaguje s molekulami tuků v rohovině. Roztok modré skalice už za 24 hodin pronikl skrze celou rohovinu patek a chodidla, a to v mezirourkovém prostoru. Nedošlo k popraskání rohoviny, ale k ovlivnění její propustnosti, protože soli mědi (tedy i modrá skalice) reagují s molekulami tuků a mění jejich vlastnosti - kopyto vysušují. Bahno jen málo změnilo propustnost kvalitní rohoviny ani nezpůsobilo její popraskání (trpěly opět nejvíce patky), poškodilo však rohovinu nekvalitní.
Je jasné, že narušení rohoviny kopyta, její struktury, pružnosti a propustnosti, ovlivní také její odolnost proti infekcím. Narušená, vysušená a rozpraskaná rohovina bude mnohem náchylnější na hnilobu. Takže i “poctivá” léčba ne příliš vhodnými přípravky může mít právě opačný účinek.

• částečně rohovinou pokrytá rakovina střelu

Na základě podobných výzkumů se dnes upřednostňují k léčbě hniloby střelu jiné léky: takzvaná krustika. K nim patří přípravky s jódem (např. 10 % jód - éter) nebo metylénová modř. Další možností jsou Kubatol Pix, Lotagen konc., Aureomycina spray). Před aplikací jakéhokoli přípravku je třeba rohovinu kopyta vždy důkladně očistit.
Většina z uvedených látek jsou velice silné chemikálie, které obecně dráždí tkáně a nesmí se dostat na korunku nebo na kůži spěnky.
Když hniloba za několik dní (2 - 3) neustoupí, je třeba zavolat veterináře, který zvolí jinou metodu léčby. Pokud jsou postižené hlubší vrstvy a dojde k zakrnění střelky, dá se použít zámková podkova, která ji na nějaký čas nahradí a podpoří její růst. Veterinář zároveň rozhodne, jak se bude kopyto dále léčit. Je také možné, že se nejedná o hnilobu, ale o úplně jiné onemocnění kopyta.

Podobá se hnilobě:
Rakovina kopyt
Je to onemocnění kopyta, které si lze splést s hnilobou. Je docela možné, že právě v případě, kdy se ti do několika dnů nepodaří vyléčit “hnilobu”, se jedná právě o rakovinu kopyt. A tady je třeba ihned zavolat veterináře, protože toto onemocnění je mnohem závažnější.
Rakovina je, na rozdíl od hniloby, onemocnění hypertrofické a odborným názvem se označuje jako pododermatitis verrucosa chronica (tedy zánět).
Obě onemocnění - hniloba i rakovina - postihují zpočátku oblast střelky. Podobně jako hniloba se rakovina projevuje nepříjemným zápachem (často však mnohem silnějším). Rozdíl mezi těmito dvěma nemocemi je v tom, že při rakovině kopyt nedochází k rozpadu střelky a jejího okolí, ale naopak k jejímu nadměrnému bujení (proliferaci).
Ze střelky a jejich postranních rýh začne vyrůstat prstům podobná bělavá hmota a střelka za chvilku vypadá jako květák. Tato hmota je měkká, po sebemenším poranění silně krvácí a hlavně je velice citlivá, takže kůň při pohybu kulhá. Pokud se rakovina nezačne ihned léčit, může se velice rychle rozrůst a úplně deformovat kopyto.
Příčiny rakoviny kopyt nejsou zcela známy. Ačkoli zde často dochází k infekci, nebylo dokázáno, že by ji způsobovaly pouze baktérie. Velkou roli, jako u hniloby, tu také hrají špatné hygienické podmínky ve stáji nebo ve výběhu.

Léčba rakoviny kopyt je úplně jiná než léčba hniloby (a musí ji stanovit a provádět veterinář), proto je dobré co nejdříve zjistit, jakým onemocněním je kopyto vlastně postiženo. Při rakovině kopyt je nutno odstranit abnormální tkáň, často je k tomu třeba koně sledovat nebo dokonce úplně uspat, protože mohou být změněné i hlouběji uložené vrstvy střelky, které jsou citlivé a jejich odstranění je bolestivé. Po odstranění změněných tkání se na postižená místa dávají silná antibiotika a jodové preparáty nebo Lotagen. Na kopyto se potom dává tlakový obvaz, protože je důležité, aby bylo po celou dobu léčby udržováno v suchu a čistotě. Stálý tlak na střelku brání jejímu nadměrnému bujení. Často pomůže také injekční podávání antibiotik.
Rakovina se někdy hojí velice špatně, může se stát, že se musí několikrát změnit způsob léčby, než začne být účinná. Je-li postižené jedno kopyto, zahojí se (v tom lepším případě) za několik týdnů, je-li však postiženo více kopyt současně, musí se léčit jedno za druhým a hojení se tak protáhne až na 2 - 3 měsíce !

Takže:
Prvním, co můžeš pro zdraví kopyt svého koně udělat, je pravidelné odklízení hnoje a vlhkých míst z boxu, úprava výběhů a pastvin a poctivé vybírání a čištění střelky.

Když při čištění kopyt zjistíš, že chodidlo nebo střelka není v pořádku, páchne, je rozbředlé, bolestivé nebo se olupuje, je vždy dobré zavolat veterináře. Pokud se onemocnění nezačalo léčit včas, může být střelka natolik postižená, že nebude dlouho schopná vykonávat svoji funkci. Léčba se pak protáhne na několik týdnů až měsíců a to znamená, že po celou tuto dobu nemůžeš s koněm pracovat.