Letos se v naší zoologické zahradě zdařil odchov jeřába panenského. Rádi bychom vás blíže seznámili se způsobem chovu tohoto druhu jeřába, neboť je ptákem vhodným nejen pro chov v zoologických zahradách. Může být pro svou nenáročnost na výživu a ubytování i vhodnou okrasou zahrad soukromých chovatelů.
Jeřábi patří do řádu krátkokřídlých (Gruiformes) a jsou příbuzní např. perepelům, chřástalům, dropům a také naší lysce černé. Vzhledem se podobají čápům, mají však o poznání kratší zobák. Vyskytují se na pěti kontinentech, neobývají Jižní Ameriku a Antarktidu. Jeřábi uzavírají páry na celý život. Úchvatný je jejich tok plný baletních pohybů, úklon a poskoků. Páry obhajují svá hnízdní teritoria v mokřadech, na loukách či ve stepích. Snášejí obvykle dvě vejce, na jejichž inkubaci se podílí oba partneři. Potrava jeřábů je velmi různorodá, rostlinná i živočišná. Jsou to ptáci dlouhověcí, dožívají se i více jak 60 let.
Jeřáb panenský se během hnízdního období vyskytuje od Černého moře na východ až po SV Čínu. Zimuje v Indii a v Africe. Jeho životním prostředím jsou stepi, je však často vídán i v blízkosti řek, jezer a mokřadů. Je převážně zrnožravý, potravu si doplňuje hmyzem, malými plazy a obojživelníky. Hnízdní období trvá od května do července. Hnízdo představuje jednoduše poskládaná hromádka trávy a jiné vegetace. Obvykle snáší dvě vejce šedozelené barvy. Zahřívána jsou oběma rodiči po dobu 25 - 30 dní. Po vylíhnutí mláďat jim rodiče nabízejí v zobáku potravu - malé plazy, obojživelníky a hmyz. Mladí zůstávají s rodiči 8 - 10 měsíců. Po opuštění rodičů se shlukují do hejn nedospělých ptáků. Ve stáří 18 měsíců lze u nich poprvé pozorovat znaky dospělých, a také si od tohoto období začínají hledat partnery. Hnízdit začínají ve věku 3 - 6 let.
Jeřáby lze chovat v zastřešené voliéře nebo se zastřiženými letkami na volném prostranství. Stejně jako většina ostatních druhů jeřábů i jeřábi panenští mají rádi vodu, rádi se v ní brodí. Proto jim do výběhu umístíme větší nádobu s vodou (postačí např. lavor). Na potravu nejsou nároční. Podáváme směs zrnin (pšenice, kukuřice, slunečnice) a granulí pro bažanty či slepice. Pokud jsou naučení odmala, vyklobávají rozpůlená nebo nastrouhaná jablka. Potravu jim lze zpestřit hmyzem (nasmýkanými sarančaty či moučnými červy), zvláště chceme-li docílit odchovu. Jak už bylo uvedeno v úvodu, nejsou panenští jeřábi nároční na ubytování. Postačí dřevěný domek, kam se mohou schovat před nepříznivým počasím. V zimě ani za velkých mrazů jim není třeba přitápět.
Jeřáby chováme v párech. Na jaře (od března) zvýšíme podíl bílkovin v potravě (větší podíl granulí nad zrninami, případně podáváme hmyz). Od května snášejí jeřábi vejce. Vejce můžeme rodičům ponechat a pokusit se o přirozený odchov nebo je odebrat a mláďata odchovat uměle. Přirozená inkubace má několik výhod. Líhnivost je větší, pokud alespoň 7 - 10 dní probíhá inkubace přirozenou cestou. Předpokládá se, že příčin této skutečností je několik: změny teploty v hnízdě v důsledku změn počasí, střídání partnerů v zahřívání vajec, teplotní gradient od vršku vejce ke spodu. Tyto faktory chybí při inkubaci vajec v líhni. Inkubace vajec pod rodiči a následná péče o mláďata posiluje vazbu partnerů. Přirozené líhnutí má však i své nevýhody: 1. kontaminace vajec trusem, zeminou, hnízdním materiálem apod., 2. přenos možné nákazy z rodičů na vejce či kuřata, 3. náhodné nebo úmyslné poškození vajec dospělými ptáky, 4. hrozba predátorů, 5. opuštění hnízda, 6. snížená možnost kontroly vývoje embrya ve vejci.
Jinou standardní praktikou líhnutí je inkubace pomocí kvočny. Kvočna musí být ve stejném stádiu reprodukčního cyklu s jeřáby. Užívají se převážně větší plemena slepic, která zasednou celá vejce (kočinka velká, brahmánka). Jeřábí vejce je mnohem větší než slepičí, a proto je nutné vejce alespoň 4krát denně otočit, neboť slepice nemůže těžké vejce dokonale obracet.
Většinou se vejce odebírají a inkubují v líhni (vhodná je např. líheň Octagon 20, Octagon Pro-20 firmy Brinsea). Délka inkubace panenských jeřábů je 27-30 dní. Teplota v líhni by měla být 37,6 - 37,7°C a relativní vlhkost 55 %. Doporučuje se vejce obracet po 2 hodinách. Jakmile se mládě začne ve vejci ozývat, umístíme vejce do dolíhně s teplotou 37,2°C a vysokou hladinou vlhkosti. Do dolíhně dáváme pouze vejce stejného vývojového stádia. Dolíhnutím vajec ve zvláštním zařízení se předchází jejich kontaminaci. Mládě se obvykle vyklube 24 - 36 hodin po proražení vaječné blány do vzduchové komůrky, kdy začne samo dýchat a pískat. Pokud se kuře nevyklube do 48 hodin, je třeba mu pomoci.
Po oschnutí přemístíme mládě do odchovny vytápěné tepelnou žárovkou či jiným vhodným zdrojem tepla na teplotu 35 - 37°C. Odchovna by měla mít plochu alespoň 1 m2 a měla by být snadno omyvatelná. Povrch podlahy musí být protiskluzový - např. koberec či gumová rohožka. Písek a hobliny nejsou vhodné, neboť jsou zdrojem prachu a mohou způsobit mláděti respirační potíže. Mládě musí být krmeno potravou, která splňuje požadavky rychle rostoucího zvířete s vysokým metabolismem. Mládě je možné krmit ode dne vylíhnutí až do plného opeření (asi ve stáří 70 dní). Obsah proteinů by neměl být vyšší než 24 %, aby mládě nerostlo příliš rychle a nedošlo k abnormálnímu vývoji končetin. Vyšší hladina proteinů, zvláště živočišných, zvyšuje pravděpodobnost zranění nohou a křídel. Mládě lze krmit vlastní namíchanou směsí nebo granulovanou, komerčně připravenou potravou. Do 2-3 týdnů podáváme mláďatům potravu ve formě navlhčeného šrotu, později přidáváme malé granule a jejich procento postupně zvyšujeme. Mnoho zoologických zahrad krmí malé jeřáby drůbežím (obvykle krůtím) startérem, s přídavkem hmyzu, moučných červů či jiného zdroje proteinů. V ptačím parku Walsrode krmí granulemi a směsí složením blízké potravě pro měkkožravé.
Ptačí park Walsrode - startér pro kuřata jeřábů:
Složka | % zastoupení: |
Hmyzí směs pro drobné ptáky | 50 |
Hovězí srdce (rozemleté) | 25 |
Mléčný jogurtový výrobek | 10 |
Mouční červi (1/2 vaření, 1/2 živí) | 10 |
Zelená potrava (salát apod.) | 5 |
Kvasnicový prášek | stopové množství |
Kalciový doplněk | stopové množství |
Cvrčci | 5-8 na 1 dávku |
Směs by měla být mírně vlhká, ne však lepivá. Je krmeno 50-100 g dvakrát denně na jedno mládě. Na povrch misky se klade několik cvrčků. Spolu se směsí se podávají i granule. Jak mláďata rostou, podává se méně směsi a více granulí. Po 6-8 týdnech již pouze granule.
Voda: čerstvou vodu by měla mít mláďata neustále k dispozici ve vhodné nádobě. Ta by měla být dostatečně hluboká, aby z ní jeřábi mohli pít a zároveň by jim měla dovolit snadný únik, pokud do ní stoupnou nebo o ni klopýtnou. V příliš mělkých a širokých miskách je voda snadno kontaminována trusem mláďat. Jeřábi jsou ptáci milující vodu. Mohlo by se tedy zdát snadné naučit mládě pít. V přírodě však rodiče stráví mnoho času učením a povzbuzování mláďat k pití, než si ona vezmou do zobáčku svůj prvné lok vody. Pokud mládě nezačne včas samo pít, je třeba mu pomoci kapátkem či stříkačkou, jinak může dojít k dehydrataci. Kuře najednou přestane žrát, je letargické a jakoby omámené.
Při učení mláděte pít a jíst se velmi osvědčila červená umělohmotná lžička. Mladí jeřábi reagují na červenou barvu. Klovou proto do konce lžičky ponořené do vody či potravy.
Mláďata jeřábů jsou velmi křehká a proto snadno zranitelná. Nevhodným zacházením může dojít k tržným poraněním, zlomeninám nohou či natržení žloutkového váčku. Je proto třeba mimořádné opatrnosti. Při narození váží jeřábí mládě 100-130 g, během prvních 3-5 dní ztratí obvykle 10-15 % své hmotnosti, potom jeho hmotnost začne výrazně přibývat. Hmotnostní přírůstek by však neměl v prvních 10 dnech přesáhnout 10 %, jinak hrozí deformace růstu končetin.
Mladý jeřáb potřebuje spoustu pohybu aby nedošlo k špatnému vývoji končetin. Jakmile jsou mláďata alespoň 3 týdny stará a počasí je příhodné, lze jeřáby vypustit do venkovní ohrádky na úzký trávník, či s nimi chodit na procházky.
Veterinární péče: Z veterinárního hlediska je pro mládě nejkritičtější první týden života. Během prvních 3 dní by mělo dostávat ochrannou antibiotickou injekci (glutamicin - 5 mg/kg, amikacin - 8 mg/kg).
Jeřábi panenští jsou opravdovou okrasou a ručně odchovaní jedinci i krotcí a milí spoluobyvatelé vaší zahrady. Bylo by dobré, kdyby se jejich chov rozšířil i mimo zoologické zahrady do chovu soukromých drobných chovatelů. Pro svou nenáročnost na výživu a ubytování jsou k tomu předurčeni.