Rudoušci: 2.díl

Ale zpět k tématu, tedy k alespoň teoretickým, byť částečně podloženým úvahám o možnostech chovu rudoušků. Nastiňme si alespoň základní problémy:

Výživa a krmení

Záměrně zde odděluji výživu a krmení, i když by se mohlo zdát, že jde o shodné pojmy (synonyma). Vysvětlím. Krmením je zde myšleno kvalitativní a kvantitativní složení krmné dávky. Zde již máme určité zkušenosti.
Jak již bylo uvedeno, rudoušci žijí v prostředí tropických deštných pralesů, lépe řečeno, přesně svým výskytem kopírují jejich poslední zbytky na Africkém kontinentu (již zmiňovaný ústup P. minor ze severních částí svého areálu výskytu v důsledku postupného odlesňování v j. Tanzanii).
V tomto prostředí, kde se často relativní vlhkost (r) pohybuje těsně u hranice 100%, v prostředí bažin, močálů, záplavových území řek a při teplotách, které jsou zde běžně nad 30 °C (viz Liberie, v okolí Monrovie je teplota okolo 30 °C téměř celoročně) se rudoušci prakticky nemusí potkat s vyzrálým (a tedy tvrdým) zrním (nebo semeny). Tím je dána jejich podobnost právě s některými druhy amad. Nu a právě nedozrálá či naklíčená semena mají zcela jinou dietetickou i nutriční hodnotu, nežli semena vyzrálá. Je zde obsaženo daleko více bílkovin a tuků, naopak tato semena mají výrazně nižší procento cukrů (bezdusíkatých látek výtažkových).
Uvedu zde pouze jeden příklad u pšenice:

v g/kg	bílkoviny	tuky	cukry	popeloviny
hmotnosti	(N-látky)	(lipidy)	(bez N - lát)	(minerálie)
pšenice	105	19	720	15
pšenice	200 - 220	35 - 40	450 - 500	25 - 30
naklíčená	(podle stadia

Samozřejmě, neznáme skladbu semen v biotopu rudoušků, ale tento příklad nám ukazuje, k jak významným změnám dochází u nabobtnalého nebo naklíčeného semene. Mimo uvedené hodnoty se zde mění i složení biologicky aktivních látek (enzymů a vitamínů), které jsou aktivovány ze zásobních konfigurací do konfigurací účinných a mohou ovlivnit metabolismus ptáků ve větší míře, nežli se na první pohled zdá.

Druhá část tohoto bodu je výživa, kde se budeme zabývat již působením jednotlivých složek biologicky aktivních látek - živin a pokusíme se najít spojitost právě s potřebami rudoušků.

Z výše uvedeného nám vyplývá, že rudoušci jsou konzumenti především nabobtnalých, nezralých nebo klíčených semen. Vzhledem k prostředí, ve kterém žijí (bažiny, močály), budou zde převažovat rostliny podobné rákosu (papyrus, rýže, bambus?), a především těmito semeny se budou rudoušci pravděpodobně živit. V našich podmínkách by se snad těmto semenům přibližovala chrastice rákosovitá. Rozhodně se jedná především o semena podlouhlá, protože jak jsem již uvedl, ptáci preferují lesknici, paddy rýži či japonské proso. Dnes již není problémem tato semena zabezpečit. Proč tedy zůstává i v západní Evropě chov rudoušků problémem? Domnívám se, že klíčem k této části problému (ale i dalších částí, jak uvidíme později), je právě příjem především klíčených semen a to hlavně z důvodu zvýšení obsahu vitamínu E (tokoferolu) v nich. Jak jsem k tomuto názoru dospěl? Mezi chovateli v západní Evropě a dnes snad už i u nás (díky snaze př. Pavlovce) je rozšířen způsob klíčení (nebo předklíčení) semen pro typy ptáků, jako jsou rudoušci, při vyšší teplotě. Toto je činěno především z důvodů likvidace (nebo alespoň výrazného snížení) virulence patogenních bakterií a spor plísní. To je zásadní. Na druhou stranu právě aktivace tokoferolu neproběhně tak rychle. Tím není jeho obsah tak vysoký, jako u semen naklíčených. Běžně to nevadí a vůbec to nesnižuje nesmírnou cenu této metody z hlediska veterinárního. Vitamín E lze snadno dodat, je přece součástí každého multivitamínového preparátu (Supervit, Nekton ap.). A zde pravděpodobně narážíme na jádro problému. Nicméně to ještě chvíli poodložíme.

Zatím se spokojme s tím, že je nutné zajistit zvýšenou dávku vitamínu E. To je důležité z několika důvodů. Vitamín E totiž v organismu plní některé velmi závažné úkoly.

1. Zabraňuje oxidaci tuků (je zván také antioxidačním vitamínem). A jak již bylo výše uvedeno, s naklíčením se právě hladina tuků v semenech zvyšuje. Logicky zdůvodněno, čím více tuků (lipidů), tím je třeba větší množství tokoferolu - vit. E.

2. Tím, že vit. E zabraňuje oxidaci lipidů, zabraňuje samozřejmě i rozpadu látek v nich rozpuštěných, tedy lipofilních (v tucích rozpustných) vitaminů, především vit. A, ale i D (vitamin D si uschovejme dobře v paměti). Při nedostatku vit. E dojde tedy k znehodnocení vitaminu A, který je pro organismus zcela nepostradatelný. Jeho nedostatkem dochází k narušení sliznic dýchacího a trávicího ústrojí, čímž se otevírá brána k průniku patogenních prvků do organismu, ale dochází i k šerosleposti.

3. Vitamin E dále zabraňuje i oxidaci mastných kyselin (kys. linolová, linolenová, arachidonová). Jedná se o nenahraditelné (esenciální) mastné kyseliny, které pokud v organismu nejsou, nastává patologický stav. Tuto problematiku zde nechci rozebírat, protože se jedná o věc poměrně novou a navíc její vysvětlení by si vyžádalo celý nový článek. Tuto funkci vitamínu E uzavřeme tím, že při jeho nedostatku trpí organismus nedostatkem esenciálních mastných kyselin a tím zase dochází k poruchám metabolismu (látkové výměny), k poruchám základních životních funkcí a tukové degeneraci parenchymatózních orgánů.

Doposud jsme si popsali, co znamená nedostatek vitaminu E v organismu. Nyní se v krátkosti seznámíme s jeho vnějšími projevy, tedy konkrétními poruchami:

a) nutriční encefalomalacie - charakterické jsou nekoordinované pohyby, celková vyčerpanost, typické zvrácení hlavy

b) svalová distrofie - úbytek svalové hmoty kosterního svalstva při současném poškození srdečního svalu

c) exsudativní diatéza - vznik edémů (otoků) a rosolovitých exudátů v prsní svalovině.

Toto jsou tři přímé důsledky nedostatku vit. E (mimo výše uvedené vedlejší).

Každý, kdo choval rudoušky, se jistě s některou z těchto diagnóz setkal (popřípadě s degenerací ledvin, jater, sleziny). Pamatuji se na ptáky ve zmíněném importu, kteří hubli bez bakteriologických a parazitologických nálezů velmi rychle, ale pamatuji se i na pitevní protokoly s degenerací ledvin či jater jako důvodem úhynu.

Nedostatek vitaminu E tedy může být jednou z příčin častých úhynů buďto přímo (a-c), nebo nepřímo, ovlivněním metabolismu vit. A, degenerací parenchymatozních orgánů v důsledku oxidace mastných kyselin.

Výživa a prostředí

Nyní se dostáváme k problému, který jsem zmínil v předchozí části. Napsal jsem, že dodat potřebný vit. E, který chybí v rychlených semenech (předklíčených při vyšší teplotě) je jednoduché. Ano je. Každý chovatel přece čas od času podává nějaký multivitamínový prostředek, kde je obsažen vit. E v dostatečném množství.
Ne ale pro rudoušky.
Zvýšená potřeba vitaminu E, která mi u rudoušků vychází jako fyziologická (organismem naprogramovaná) se nedá podat jednorázově. Je potřeba průběžného dávkování. Ale ne v multivitaminových preparátech. Bádavý chovatel se zeptá - ale proč?

A nyní do hry vstupuje prostředí. Jak?
Velmi jednoduše. Biotop rudoušků jsme si popsali. Deštný prales, bažiny, močály, hustá vegetace. A tím samozřejmě šero, přítmí, klid. A problém č. 2 je na světě.
V multivitaminových preparátech je obsažen i vitamin D3, v množství potřebném pro většinu druhů. Pravděpodobně ne pro rudoušky. Vitamín D3 není zastoupen v rostlinné složce potravy, zde existuje pouze jako provitamin. Ten je aktivován pomocí UV spektra slunečního záření a mění se ve vitamin D. V prostředí, kam pronikají sluneční paprsky velmi zřídka, nebude obsah vitaminu D3 v organismu tak vysoký. V článcích z německého časopisu (uváděno výše) byla popsána tato situace, ale opačně. Chovatel, kterému ptáci hynuli, se snažil úhynu zabránit zvýšenou dávkou vitaminu D. Situaci tím celkem nijak neovlivnil. Rudoušci hynuli dál, ale pravděpodobně z jiného důvodu.
Zásadně u těchto ptáků nepodávat dlouhodobě multivitaminové preparáty, pro sníženou fyziologickou potřebu vitaminu D3. Druhou možností je podávat m-preparát pro savce, kde je obsažen vitamin D2, který je asi 30 - 40× méně účinný nežli vitamin D3 (pro ptáky). Důsledkem předávkování jsou degenerativní změny v orgánech (zmiňováno při nedostatku vit. E), především v ledvinách, cévní soustavě, méně v játrech.

A již máme teoreticky zdůvodněny dvě části problému:
a) nedostatek vitaminu E
b) předávkování vitaminem D

Prostředí a veterinární problematika

Nebudeme si již popisovat prostředí. Biotop, v kterém rudoušci žijí, se vyznačuje tedy poměrně vysokými teplotami a rozhodně velmi vysokou relativní vlhkostí. V těchto podmínkách se velmi často vyskytují aerobní plísně, ale velmi málo anaerobní (Aspergillus). Navíc v takto výhodných podmínkách plísně prakticky nesporulují (nevytvářejí stádium schopné přežít v nevhodných podmínkách). A také vlhkost vzduchu téměř neumožňuje jejich rozšiřování vzduchem.
Z chovatelského hlediska to pro nás znamená další nebezpečí. Rudoušci se, stejně jako ostatní druhy ptáků žijících v podobném prostředí, dokáží vyrovnat s plísněmi, které do těla vnikají alimentární cestou (zažívacím traktem), ale nejsou (nebo jsou jen velmi málo) připraveni a schopni se bránit při vniknutí respiratorní cestou (dýchacím ústrojím). V podmínkách našich chovů zase většina plísní sporuluje a díky výrazně nižší vlhkosti se rozšiřuje vzduchem. Tedy jedním ze závažných nebezpečí je právě Aspergilomykóza, která vzhledem k velikosti rudoušků a k jejich malé odolnosti končí v drtivé většině úhynem. Toto je teorie, ale zde se mohu opřít o zkušenost. Zhruba 35 % úhynů jde na vrub tomuto onemocnění (viz import).
Obdobným, i když relativně menším nebezpečím jsou groní bakterie, které se také prakticky v pásmu tropů nevyskytují. Zde ale, pokud již nevypukla silná nákaza, můžeme preventivně podat některé preparáty (Metrozol, antibiotika ap.). Nicméně ani toto nebezpečí nelze přeceňovat.

Biotop a prostředí v chovu

Z poměrně dlouholeté činnosti dovozce ptáků jsem získal, mimo jiné, jeden poznatek. Po importu se velmi dobře přizpůsobují ptáci žijící v suchých stepích - astrildi šedí, oranžolící, zlatoprsky, motýlci modrohlaví i rudouší, amadiny páskované, perlolící apod.
Druhy pocházející z vlhkých, lesnatých oblastí jsou na aklimatizaci daleko náročnější.
Je to způsobeno “jejich rozmazleností”, tedy tím, že mají možnost výběru druhu potravy, jejího momentálního stadia vývoje (zralost, mléčná zralost), ale jsou zvyklí i na dostatek vody a tak trpí jejím nedostatkem po dobu transportu daleko víc, nežli ptáci ze suché stepi, kde se musí pořádně otáčet, aby přežili.
Nu a rudoušci jsou navíc jakousi “šlechtou” z těch “rozmazlených” druhů. Při jejich přizpůsobování musíme postupovat velmi uvážlivě a pomalu. Průměrná teplota v jejich biotopu se pohybuje kolem 30 °C a vlhkost mezi 90 - 100 % r. Žijí skrytě v přítmí porostu a vzhledem k tomu, že pod nimi je většinou mokro až voda, nejsou rušeni ani přemírou čtyřnohých predátorů. U dravců také nepatří mezi běžné menu na jídelním lístku. To je zase způsobeno hustým porostem v jejich biotopu.
Pro chovatele to tedy znamená udržovat v prostoru chovu vysokou teplotu (28 - 30 °C) alespoň po dobu 2 týdnů a dále ji snižovat velmi citlivě. Také vlhkost by neměla být příliš nízká.
Nakonec si náš částečně podložený, částečně jen teoreticky předpokládaný rámec shrneme.

Závěr

Pokud se chovatel rozhodne pustit se do chovu rudoušků, znamená to velkou odvahu, trpělivost, náročnost na obsluhu a v neposlední řadě i poměrně velké finanční výdaje (myšleno v porovnání s jinými druhy astrildů). To vše při značně nejistém výsledku.
Na druhou stranu to ale znamená i velké chovatelské dobrodružství, snad i kus průkopnictví a hlavně pocit, že měl odvahu, sílu a inteligenci dělat něco jiného než ostatní. A to v mnoha případech stojí za to. Tento článek je jakousi mdlou snahou mu jeho cestu “chovatelského dobrodruha” usnadnit.

Pokud se tedy rozhodneme zaopatřit si ptáčky rodu Pyrenestes, měli bychom počítat s tím, že:

• budeme potřebovat více klecí, protože se jedná o ptáky poměrně agresivnější a i z hlediska sledování jejich zdravotního stavu bychom je měli alespoň na 3 - 4 týdny mít raději po menším množství (nejlépe po 2 ks)
• ptáky musíme dost často sledovat a při projevech agresivity nebo všeobecných projevech onemocnění rychle reagovat
• pro prvních 14 dnů potřebují teplotu 28 - 30 °C a relativní vlhkost nad 70 %, tyto hodnoty snižujeme velmi zvolna
• ptáky umístíme na klidné, stinné místo (klidně mohou být i v tmavší místnosti)
• v žádném případě nepoužíváme přímé osvětlení s UV slunečním spektrem
• jako krmivo podáváme směs zrnin (lesknice, paddy rýže, japonské proso, loupaný oves) zpočátku pouze v nabobtnalém stavu, později dáme misku i s touto směsí suchou. Můžeme nabídnout ovoce - banán, jablko (opatrně pomeranč, jeřabiny, rybíz apod.)
• úzkostlivě dbáme na čistotu krmiv (bez plísní a roztočů -- tedy bez prachu)
• živé krmivo podáváme ve formě minimoučných červů (plesnivců obilních), mravenčích kukel, smýkaného hmyzu eventuelně drobných larev cvrčků. Moučné červy pouze ve vyjímečných případech a ne dlouhodobě.
• prvních 14 dnů podáváme denně vitamin E (Combinal E 2 ml / 1 l vody, forte 1ml / l 1) 1× za týden multivitaminový preparát (nejlépe Supervit pro savce, čímž snížíme přísun vitaminu D). 2× v týdnu Combinal A 1 ml / 1 l vody a 2× týdně Calcium 1 ml / 1 l vody. Po 14 dnech snížíme dávkování Combinalu E na 2× týdně, Combinal A, Calcium a multivitaminový preparát 1× týdně.
• můžeme podávat dobře vypraný ptačinec-žabinec
• 1 - 2× týdně můžeme přidat do napáječek med nebo Nekton pro nektaroidní ptáky
• písek podáváme jemný, smícháme jej s rašelinou (pokud není nebezpečí příměsi umělých hnojiv) nebo lesní hrabankou (tepelně ošetřenou)
• preventivně můžeme v 1. týdnu podat Metrozol 3g / 1 l vody po 3 dny, klidně v souběhu s vitaminy či Calciem
• po 3 - 4 týdnech provedeme preventivní ošetření proti parazitním roztočům (pokud není třeba toto provést již dříve), nejlépe přípravkem Ivomec, po konzultaci s odborným veterinárním lékařem
• teplotu budeme od 3. týdne snižovat týdně asi o 2 °C -
  1.+ 2. týden: 28 - 30 °C
  3. týden: 26 - 28 °C
  4. týden: 24 - 26 °C
  a vlhkost asi o 3 - 5 % (neměla by být nižší nežli 55 - 60 %)
  Velmi důležité je, ptáky po celou dobu aklimatizace co nejčastěji sledovat. Snažit se zjistit co možná nejvíce o oblíbenosti jednotlivých semen, kondici (pokud začíná hubnout ihned jednat a vyhledat odborníka), chování (při známkách agresivity izolovat) atd. atd.
  Přesto, že jsem zde vyjmenoval dlouhou řadu toho, co by chovatel při chovu těchto ptáků měl i neměl dělat, domnívám se, že časem se i ptáci rodu Pyrenestes zabydlí v našich chovech.