Holubi bubláci

Předpokládá se, že se k nám dostali z Ruska v devatenáctém století. Hojně se chovali na českém venkově pro velikou plodnost a klidnou povahu. Jsou oblíbeni pro svůj hlasový projev, takzvané bublání, které toto plemeno zásadním způsobem odlišuje od všech ostatních holubů. Bublající holub zaujme jiný postoj s částečně skloněnou hlavou, kterou mírně pokyvuje a pohybuje konci křídel, volátko je přifouklé, někteří jedinci vydrží bublat velmi dlouho. Každý holub má jinou intonaci a sílu hlasu, od tichého jednotvárného bublání (hlavně holubice) až po silný zvuk, na jehož konci slyšíme jasné vak, vak, vak. Pozorný posluchač může podle bublání rozpoznat jednotlivé holuby. Věřím, že bublání je dědičná vlastnost a je dobré spárovat spolu oba bublající partnery. Dáme-li k bublákovi holuba jiného plemene, celý jejich odchov již nebublá. To se bublákům v Čechách stalo osudným a jejich chov upadal. Aby se úplně neztratili, křížili se s čejkami, mnichy a jinými plemeny. Od té doby již holubi nebublali.

Holuby chovám téměř šedesát let. Jako chlapec jsem začínal s několika plemeny holubů, mezi nimi byli i bubláci. Postupem času jsem zůstal jen u bílých bubláků dvojvrkočatých rousných pro jejich krásu, výjimečně milou klidnou povahu a odolnost proti nemocem.

Po padesátých letech minulého století se uzavřely hranice a nebylo možné získat do chovu novou krev, to bylo příčinou degenerace a zmenšení bubláků. Po revoluci roku 1989 jsem dovezl z Německa od nejlepších chovatelů velké, silné, ale hlavně bublající holuby. Po zkřížení dovezených holubů s mými původními holuby nastal v chovu velký pokrok, kdy někteří kříženci přerostli i velké dovezené holuby. Trvalo ale dalších pět až sedm let, než všichni holubi začali bublat. Pro holubáře je to nádherný pocit, když slyší koncert 350 bublajících holubů. Pozoruji, jak holubi rok od roku více a déle bublají, jak jim mohutní rous, ustaluje se velikost postav a vrkočů. Plodnost je veliká, nahrazuje ztráty, kdy rodiče vynesou z budníku na rousech vajíčko nebo holoubě. Občas některého holuba uloví jestřáb i když jsou bubláci dobří letci. Bydlíme v těsné blízkosti parku, holuby mám volně puštěné, ti co získali zkušenost s dravci jsou venku ostražití, ale v holubníku velmi krotcí. Stále se musím dívat pod nohy, abych některého nezašlápl. Chodím-li v holubníku sám, jsou naprosto klidní a mě vůbec nevnímají, při návštěvě cizí osoby hned zpozorní.

V chovu upřednostňuji na prvním místě bublání holubů, na druhém místě starost o mláďata a jejich krmení, na třetím místě vzhled - exteriér.

Budoucnost holubů bubláků vidím optimisticky podle počtu začínajících chovatelů, kterým se líbí velcí bublající holubi s mohutným rousem a širokým vrkočem. Delší dobu se mi líbí angličtí bubláci. Jsou nejrozšířenější a nejvíce chovaní po celém světě, ale v Evropě bohužel nejsou. Mám slíbené 2 páry z Ameriky a Kanady. Povede-li se jejich dovoz, budu moc rád.