Jak začít s westernovým ježděním: 4.díl
Jaký by měl být westernový jezdec
Možná se někteří pozastavíte nad touto téměř filosofickou úvahou, ale nemohu si ji odpustit. Mám pocit, že se stále a přednostně zaměřujeme na výběr vhodného koně, ale zcela zapomínáme na předpoklady toho, kdo s ním bude pracovat. Tedy jeho jezdce. Záměrně říkám pracovat, protože samo ježdění ještě neznamená, že se děje něco aktivního. Znám řadu jezdců, kteří mají skvělý sed, udrží se na jakémkoliv koni i při kozelcích a na vyjížďkách v terénu si troufnou do všech situací. Dejte jim ale třeba mladého a trochu problémového koně na jízdárně, chtějte po nich chvíli soustředění a práce a - nečekejte ochotu. Většinou dojdou k závěru, že je to promarněný čas a oni jízdárnu nepotřebují. Westernové ježdění by však mělo mít základ v jízdárenské práci a v soustředění jezdce. Jako jedny ze základních vlastností jezdce bych tedy kladla schopnost soustředit se na práci s koněm a trpělivost.
Být pro koně psychologem
Z vlastní zkušenosti vím, že každý z nás nemusí být objektivní - je proto lépe, když vás při tréninku pozoruje někdo třetí, nejlépe zkušenější než jste vy. Můžete být natolik zaujatí prací s koněm, že si nevšimnete například jednostranné zátěže (pracujete více na levou ruku), svého křivého sedu, neklidné ruky či menšího kulhání koně. Včasné upozornění na naše chyby nám pomůže odstranit jejich příčinu. Jezdec tedy musí umět naslouchat. A to nejen trenérovi či kolegovi ze stáje, nýbrž také svému koni. Měli bychom znát jeho nálady, stájové zvyky, chování ve stádě, fyzické dispozice, zvyky (nebo zlozvyky) z minulosti, zkrátka vše potřebné pro naši vzájemnou komunikaci. Neznamená to, že kůň který nespolupracuje s udidlem jinému jezdci bude stejně neochotný k vám a naopak, přiježděný westernový závodní kůň pro juniory může začít být arogantní třeba na starší a mnohdy i zkušenější jezdce. Váš kůň vám vždy dává signály a vaším úkolem je správně na ně reagovat.
Musíte si u něj vybudovat nejen respekt, ale také pozitivní důvěru. Vzájemný strach většinou skončí útokem jedné či druhé strany. Na vás je, abyste těmto situacím předcházeli a v myšlení byli vždy o krok dřív než váš kůň. Zkusím srovnat tuto situaci s jízdou na koni bez sedla - když sedíte na “holém” koni, vaše tělo cítí jeho strach, nervozitu či napětí a jste schopni odhadnout jeho reakci (například uskočení, vyhození), mnohem dříve než k ní dojde. Tato citlivost je však vzájemná - kůň cítí totéž.
V přeneseném slova smyslu svého koně “odsedláte” tím, že ho budete dobře znát a jeho chování předvídat. Sedlo při tom zůstane na jeho hřbetě. Svého koně však poznáváte už ve stáji, při čištění, lonžování, krmení, kování a podobně. Pokud teď namítnete, že na tyto činnosti v žádném případě nemáte čas, že taktak stíháte doběhnout do nájemní stáje, vyčistit a vyjet ven, pak je mi vás líto. Sama jsem tuto situaci zažila a i při pravidelných docházkách 4x týdně jsem měla pocit, že to nestačí. Samozřejmě pokud nemáte někoho, kdo by se vašemu koni věnoval - stejným způsobem jako vy. Nemyslím teď stájníka, co ho nakrmí a vypustí do výběhu. Nechci v žádném případě přeceňovat všechny tyto běžné činnosti na úkor ježdění - u žlabu se samozřejmě nikdo nestane westernovým jezdcem. Může se však stát psychologem svého koně více, než ten, který mu věnuje slabých 8 hodin týdně. Jak by asi vypadalo vzdělání našich dětí, kdybychom se jim věnovali jen po tuto dobu a po zbytek týdne po nich zdánlivě nic nechtěli. Napsali by potom náročnou písemku, zahráli solo na klavír či odehráli špičkový fotbalový zápas?
Bez učení, bez cvičení, bez tréninku? Bez osobního přístupu k nim? Nějak podobně je na tom náš kůň - odkázaný na náš ČAS. Čím více času mu věnujeme, tím více po něm můžeme žádat. Když se podíváte na westernová kolbiště, zjistíte, že řada jezdců své koně zná, jezdí už několik let a neustále se zdokonaluje. Jsou jako dvojice sehraný tým. Zeptejte se jich, kolik času svému koni věnovali na úkor jiných zálib. Ať sečtou hodiny ježdění, přípravy sebe i koně, všeho ostatního. U lyžování přece také pořád jen nejezdíte dolů z kopce. Čekáte na vleku, voskujete lyže, cestujete autobusem na vzdálená místa. Jste ochotni obětovat koni svůj čas?
Zkuste být zdravě sebevědomí
Záměrně říkám svému, protože koník, kterého trénujeme a jezdíme by měl být jako náš vlastní, i když ve skutečnosti to nemusí být pravda. Pokud by mělo platiti nepsané pravidlo individuálního sportu 1 kůň × 1 jezdec, měli bychom dnes závodní kolbiště poloprázdná. Naštěstí tomu tak není, i když je nesporným faktem, že u westernového sportu je střídání jezdců velmi omezené. Mnohdy se osvědčila kombinace dvou jezdců na 1 koně - staršího a juniora. Samozřejmě opačným příkladem jsou profesionální jezdci, kteří v disciplínách předvádí několik koní různých majitelů. My se však zaměříme na ty, kteří s westernem začínají a chtějí soutěžit jen pro vlastní potěšení. Po absolvování výcvikových jezdeckých kurzů na školních koní v různých tréninkových centrech (např. Machys Classic - Kostelany, HRCC Nová Amerika, Paint Horse Club Sviadnov atd…), se někteří z nich rozhodnou začít s westernem vážně a buďto se dohodnou v některé stáji na ježdění nebo mají to štěstí, že si mohou dovolit koně vlastního. Vždy by však měli o tomto rozhodovat až po základním westernovém výcviku. Jezdec, který sám neví co dělat těžko něco naučí mladého koně, byť “vhodného na western”. Takže vřelé doporučení od věčného začátečníka - učit se, učit se, učit se. Každý trenér má svůj způsob, základní principy se však shodují. Není nad přiježděného školního koně! Za učení se nemusíte stydět, čím více vyzkoušíte, tím více porovnáte. Pak se držte toho, co vám nejlépe vyhovuje. Možná si časem najdete vlastní styl, teď však dejte na rady zkušenějších a nezapomeňte přitom na svůj selský rozum. Buďte také soudní. Nečekejte zázraky. Sebelepší talent jezdce či koně nepodpořen cílevědomou prací je na závodech jako los do loterie. Můžete vyhrát, ale… vždy si porovnejte pocit z jízdy s dosaženým výsledkem.
Mašle za první místo ještě neznamená, že jste zajeli úlohu dobře. Možná ti za vámi byli mnohem horší a vy jste zůstali jednookými králi mezi slepými. Přehnané sebevědomí a přeceňování svých schopností je nepřehlédnutelné, jenže mnohem nebezpečnější může být nedostatek důvěry v sama sebe. Tento strach z neúspěchu může vést k tomu, že ač máte natrénováno, nikdy na své první závody nevyjedete. Někteří z vás pod pocitem, že nebudou vítězi, raději vzdají své starty. Copak je účelem být jen nejlepší? Málokterý mistr republiky jako mistr začal. K pohárům vede cesta trnitá, ale důležité je zúčastnit se. Čím více startů, tím více si zvykáte na prostředí závodů, napjatou atmosféru, spěch a stres. Zkušený otřelý jezdec nemusí být nervozní z parkování vozíku či placení startovného - to vše už tolikrát zažil, že se může věnovat studování předepsaných úloh či mezi soutěžemi poklábosit s přáteli.
Nebraňte se navázat kontakt s ostatními, buďte přátelští k soupeřům, neuzavírejte se do sebe a nestyďte se. Každý “šampion” je jenom člověk, který má pochopení pro vaše nedostatky a většinou nemá vůbec mysl na to, aby vás pozoroval a už vůbec ne, aby se vám smál! Věřte v pochopení druhých a nechejte se povzbudit. Usmívejte se na rozhodčí, i když jedete náročnou úlohu. Soustřeďte se na svoji jízdu, ale nepřestávejte vnímat okolí, zvlášť u disciplín, kdy je více koní na kolbišti. Po jízdě nezapomeňte na opracovišti pochválit svého koně. Vnímejte jeho pocity a dopřejte mu čas na rozkoukání. Nepřehánějte trénink tento den - co jste nezvládli dosud, stěží dokážete nyní. Nezáviďte svým kolegům lepší koně, výstroj či zkušenosti. Pozorujte je a učte se od nich. A když na vás nezbude stužka, ale váš kůň se choval na závodech perfektně, těšte se i z malých úspěchů.
Závěrem
Pro úplnost uvádím, že jsem sice dlouholetý pozorovatel, ale startovala jsem pouze ve dvou oficiálních soutěžích typu C (Koryčany 99 - W.Pleasure a Chrudim 2002 - Trail). Vždy to bylo na koních jiných majitelů (Galán - TJ Sokol Uherčice, Gebora - Liškovi z Řícmanic), i když jsem kdysi byla hrdou majitelkou vlastních dvou koní.
Nikdy však nezapomenu na ten nádherný pocit z prvních závodů v Koryčanech, kdy jsem navzdory předtuchám přátel ani nepropadla panice, ani nervozitě a v klidu a pohodě se zúčastnila nástupu 40 koní i soutěže s mladým 4 - letým napůl parkurovým koníkem. I když jsme v plaeasure nacválali na špatnou nohu, byla to po měsících intenzivního tréninku naše premiéra, která se odehrála k oboustranné spokojenosti. Dnes bychom možná byli dále, ale Galána tehdy čekaly jiné, newesternové plány. Dnes doufám, že budu lépe schopná zorganizovat svůj čas a uplatním své teoretické poznatky v praxi častěji.
