Kříženci a co dále...

Na tuto otázku budeme asi těžko hledat uspokojivou odpověď. Lépe vyjádřeno, těžko budeme hledat někoho, kdo by dokázal objektivně a s rozumem tuto problematiku zhodnotit.

V úvodu si však musíme ujasnit a pochopit, co se vlastně pod pojmem “kříženec” skrývá. Jde o jedince, který vznikl z křížení dvou více či méně příbuzných partnerů. Kříženec je například potomek z páření 1,0 čížek × 0,1 Kanár a to až do třetí filiální generace (F3). Potom už je pták považován za čistokrevného podle toho, ke kterému z výchozích partnerů byl dále prošlechtěn.

Vznik kříženců mívá několik příčin:

- může se jednat o náhodné spáření ptáků odlišných původů, ale s podobným sociálním a sexuálním chováním.
- nebo je usměrněné člověkem např. tím, že určitému druhu hrozí vzhledem k minimálnímu počtu žíjících jedinců vymizení. Zde připadá v úvahu křížení s druhy blízce příbuznými.
- a taky to může být náhodné páření mezi jedinci více či méně druhově vzdálenými. To je pravděpodobnější spíše při chovu v zajetí, než ve volné přírodě.

Setkat se můžeme s Kříženci mezi evropskými ptáky (čížek × zvonohlík, stehlík × konopka apod.) nebo mezi exotickými ptáky (papoušci, astrildovití aj.) a taky mezi kanárem s jinými ptáky, kdy partnerem může být jako 1,0 tak 0,1 kanára.

Přesto, že tento okruh speciálního odvětví chovatelství nám není až tak blízký, abychom se mu mohli věnovat hlouběji, problematika se nás jistým způsobem dotýká už jen proto, že se na nás obracejí chovatelé se svými názory a hlavně dotazy co bude dál. Na toto téma vzniká mnoho příjemných, ale ve větší míře nepříjemných polemik a právě ty negativní způsobují v poslední době mezi chovateli až nezáviděníhodné situace a to ke škodě našeho chovatelství ptactva celkově a bohužel dokonce se situace dostala až do takového stavu, kdy mnohaletí kamarádi a chovatelé narušili své vzájemné vztahy právě díky rozdílnosti názoru na chov kříženců do takové míry, že se rozešli ve zlém. Dokonce máme informace, že tento stav už trvá několik měsíců. U jedné takové “výměny názorů” jsme byli při návštěvě přítomni a nebylo to vůbec hezké. A jen pro dokreslení celé situace, nikdo z aktérů nebyl posilněn jakýmkoliv mysl zatemňujícím mokem. A aby to bylo úplné, šlo o známého chovatele a odborníka na slovo vzatého. To jen pro úplnost.

Vzpomeneme-li na dobu našeho dětství, nepamatujeme si, že tehdejší “ptáčkaři” nějak odsuzovali chov kříženců nebo na něj pohlíželi s nedůvěrou, či odsuzovali to, že se věnuje chovu jiných druhů, např. papoušků. Spíše naopak. I v těch nejchudších rodinách býval v kleci jakýkoliv ptáček, který svým zpěvem pomáhal překonat běžné denní starosti. Ani snad nebylo důležité o jakého ptáčka šlo, ale byly to různé evropské druhy jako stehlíci, konopky, čížci, zvonohlíci aj., ale i čistokrevní kanáři a právě ze společených chovů vznikali “bastardi” - kříženci mezi kanáry a těmito evropskými druhy, kteří si našli své prioritní místo a byli lidmi vyhledávání, ať už pro svou barevnost či příjemný a hlasitý zpěv.

Pamatujeme, jak se v době hodně minulé, v jedné malé vesničce v srdci Beskyd, v pravé vesnické hospůdce, pořádaly neoficiální závody ve zpěvu “bastardů”, což byla svým způsobem úžasná věc a to hlavně pro nezasvěcené účastníky. Jeden místní občan toto klání nazval “dostihy bastardů”. Určitě si dovedete představit atmosféru v hospůdce plné lidí. Hluk, zakouřeno, že chlapi u jednoho stolu na sebe neviděli a v tomto prostředí se má něco konat! Ale když přišel den “D” čekalo na všechny, kdo přišli, překvapení. Všechno naklizeno, vyvětráno a uprostřed výčepu připraveny “dostihové stoly” s nažehlenými ubrusy, které musely být barevné a tmavé, protože těch světlých by se ptáci báli a nezpívali by. No a zde ukazovali přinesení kříženci, co v nich vlastně je skryto a věřte nebo nevěřte, ve chvíli, kdy měli ptáci předvést své umění by bylo slyšet spadnou špendlík, jaké se rozhostilo ticho. Byli tam ptáci, před kterými by se dnes muselo smeknout. No a po vyhodnocení proběhla živá diskuse a jednotliví ptáci byli buďto vynášeni do oblak, či naopak i zatracováni, ale to hlavní - přátelská nálada vyhrála nad rivalitou, protože šlo o zcela jiný způsob rivality, který asi už dnes “vyhynul”. Někomu se líbil jejich zpěv, jiným zase jejich zbarvení, ale v tu chvíli to bylo úplně jedno. A samozřejmě mnoho ptáků z takovéhoto klání získalo obdiv a jiné zase odnášely děti domů. Ti “lépe ohodnocení” kříženci byli považováni a dostávalo se jim nevšední péče, což však platilo pro všechny v zajetí chované ptáčky. A samičky kříženců - nepamatuji si, že by některý z ptáčníků těmito samičkami opovrhoval, naopak, byli hýčkané a používané jako chůvy pro odchovy jejich ptáků, protože prý byly velmi dobrými matkami.

Známe mnoho přátel, jež se zabývají chovem vzácných druhů ptáků, přesto mají zde své místo i kříženci, kteří svým zpěvem obohacují chovatelovo vědomí a mnohdy působí jako pohlazení po duši. A ptáčnici, kterým nemoc nebo stáří již nedovolovala konat to, co dělali, když byli mladí a zdraví, mívali vždy u lůžka klec s tím nejlepším zpěváčkem, který jim pomáhal svou přítomností a zpěvem překonávat těžký úděl.

Soudobé argumenty, snažící se všemožným způsobem zabránit chovu kříženců, jsou asi neopodstatněné a např. to, že pták má jinak rostlý zobák a nemůže přijímat potravu do hloubky a především nezná sociologii jednotlivých ptačích druhů. Ale zde půjde pouze o prezentaci ideologie, nikoliv zdravého rozumu.

A podívejme se např. na výstavy a to mohou být jakéhokoliv charakteru, menší či větší, všude se s kříženci setkáme a i v literatuře se o nich píše. Např. Padesátý světový šampionát ptactva C. O. M. IEPER. Tam bylo vystaveno 557 ks kříženců, jak uvádí autor příspěvku. A byli to kříženci, nad kterými se tajil dech. Někdy šlo o dílo náhody, jindy byl v tom úmysl, je to vlastně jedno, výsledek je úžasný.

A co činnost bývalého Klubu chovatelů kříženců s kanárem se sídlem v České Lípě? Pomineme-li běžné organizační problémy, určitě měl svůj smysl!

Na závěr několik slov z jedné knihy pana Wienera, který o křížencích říká: “Chovatel skutečně vytvořil něco, co v přírodě neexistuje. Příjemně zpívajícího nenáročného ptáčka s krásným exteriérem, stvořeného přímo pro klec milovníka ptactva. Každý člověk není totiž milovníkem andulky, papouška nebo jiného cizokrajného ptáka, kteří se často považují pouze za náhradu do klece místo našeho zpěvného ptactva. Je to záslužná práce, hodná správného chovatele”.

A na závěr jen, snad zvítězí zdravý lidský rozum a nebudeme se muset ptát: “Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě?!”