Patří k našim národním plemenům a jeho vznik zasahuje až do dávné minulosti. V dnešní době představuje díky svým obdivuhodným vlastnostem velmi zvlá...
Patří k našim národním plemenům a jeho vznik zasahuje až do dávné minulosti. V dnešní době představuje díky svým obdivuhodným vlastnostem velmi zvláštní plemeno. V jeho postavě se skrývá neobyčejná vitalita a letové dovednosti, díky kterým je schopen uniknout každému pernatému dravci. K letovým dovednostem je nutno připočítat i nečekaně rychlý start, kdy barevnohlávci bohatě využívají prudkého odrazu nohou, po kterém se celé tělo neuvěřitelně rychle dostává z možného místa nebezpečí. Díky zakořeněné ostražitosti a letové dispozici jsou slezští barevnohlávci(SB) neobyčejně vhodní pro chovatele, jejichž volně puštěné holuby jiných plemen decimují dravci. Dalším pozitivem plemene je vedle atraktivní barevnohlavé a barevnoocasé kresby i zachovaná schopnost polařit, mimořádná otužilost a výtečná plodnost.
A jaké zkušenosti s chovem barevnohlávků má nejúspěšnější chovatel černých Jan Schmalzbauer z Hostěradic?
Dle jeho pozorování není barevnohlávek vhodný k voliérovému chovu, neboť při něm dochází nejen ke ztrátě elánu, ale zhoršuje se i probarvenost očí, obočnic (až růžové) a dalších důležitých znaků. Barevnohlávci mají nade vše rádi volný let a jsou velmi “zhánčliví”. Zalétají rádi do okolí, kde s oblibou polaří, a to za každého počasí a ročního období, i když mají neustále k dispozici kvalitní krmení a grity přímo na holubníku. V současné době se př. Schmalzbauer zabývá chovem 15 párů černých SB. K jejich prošlechtění se nebojí užít i meziplemenného křížení. Toto by však nemělo mít negativní dopad na nejdůležitější plemenné znaky - nádherně probarvené tzv. rybízové oči a tmavé obočnice, při zachované poměrně silné postavě. Vedle probarvení očí a obočnic klade př. Schmalzbauer rovněž důraz na osvalenou a výraznou postavu, která nesmí působit dlouhým dojmem. Střední výška nohou musí odpovídat dobrému celkovému dojmu, přičemž se setkává s faktem, že někteří posuzovatelé vytýkají stejnému holubu, že má nohu vysokou a jiní naopak, že má nohu příliš nízkou. Běháky jsou hustě zapeřeny krátkým peřím do podoby punčošek, prsty jsou holé. Co nás na SB př. Schmalzbauera vždy překvapí, je jejich naprostá sněhobílá čistota v každém ročním období. Základem tomuto je umožnění celoročního koupání 2 x týdně a náležitá péče o jedince před výstavou. K novodobé historii slezských barevnohlávků př. Schmalzbauer dodává, že dnes již málokdo ví, že zdecimované chovy po druhé světové válce bylo nutno komplexně regenerovat. To, že byli dnešní barevnohlávci v tomto období zachováni a rozšířeni, je zásluhou opavského šlechtitele př. Beneše. Př. Schmalzbauer mohl na EV Brno 1998 hodnotit i SB německého směru šlechtění, ale jednalo se o holuby drobné, s hnědýma očima a tyto k prošlechtění českých holubů rozhodně nedoporučuje.
Při pohledu na slezského barevnohlávka je zřetelný dominantní podíl bílého, dobře utaženého a kvalitního opeření. Kresba sestává z probarvené hlavy po celém jejím obvodu a zasahuje ještě asi 1 cm do oblasti krční. Měla by být zcela jasně ohraničená a pokud možno symetrická. S barevnou hlavou kontrastuje zbarvený ocas ve stejné základní barvě a sytosti barvy hlavy. Zbarveny jsou i horní a spodní ocasní krovky, jejichž odlišení od okolního bílého opeření musí být rovněž přesné a rovné. SB se chová jen ve čtyřech barvách - černé, modré a recesivní červené a žluté. Barvy musí být výrazné a syté, přičemž u modrého rázu musí být před ukončením ocasu zřetelný černý ocasní pruh. Modří a černí holubi mají obočnice šedé, u červených a žlutých vyžaduje vzorník jejich zbarvení červené. Zobák je spíše kratší, což koresponduje s požadavkem širokých prsou. Krk je kratší, křídla přilehlá, nedosahující konce ocasu. V současné době jsou detailně popsány a uznávány dva směry šlechtění slezských barevnohlávků - český a německý. Dnes, po prošlechtění a upevnění charakteristických plemenných znaků jak německých, tak i českých holubů, můžeme hovořit o dvou plemenech se společnými předky. Německý směr šlechtění vyžaduje nezapeřené běháky a výrazně podkleslý postoj. Dalšími markanty u těchto SB jsou požadavky na tmavé (hnědé) oči, jak je zvykem u všech ostatních v SRN chovaných plemen barevnohlávků a nižší důraz na kvalitu zbarvení opeření obočnic u červeného a žlutého rázu. Přitom v důsledku chovů z bývalého DDR bylo povoleno oranžové zbarvení očí v SRN až do roku 1998. Z mého pozorování rovněž vyplývá, že kresba hlavy je u německých holubů výrazně kratší na zátylku a připomíná tak kresbu u moravských pštrosů s prodloužením zákresu i 3 cm pod zobákem. Naši barevnohlávci mají většinou kratší zobák a méně mohutný krk. Při dalším prošlechtování domácích slezských barevnohlávků a jejich případné regeneraci bychom měli dbát na upevnění těchto odlišujících plemenných znaků. Slezský barevnohlávek českého směru šlechtění představuje odkaz našeho kulturního dědictví, které je nutno dále rozvíjet a do budoucnosti zachovat jeho dnes již zcela ojedinělé schopnosti, tolik milované našimi předky.